Ne všechny lásky jsou krásné a šťastné. Jsou i lásky smutné, končící zbytečnou smrtí. Jsou i tragické příběhy, které s láskou nemají nic společného.
Tři kříže
Krajina okolo Brány Čech u Velkých Žernosek je známá nejen svým vínem, ale i romantikou. Z dálky jsou vidět tři kříže na ostrohu zvaném Kalvárie, který býval dříve přímo nad korytem řeky Labe. Kříže se k sobě naklánějí, jako by se o něčem radily. Říká se, že je tam původně dal vztyčit rytíř z nedalekého hradu Kamýk. Do něho se zamilovaly tři krásné dívky, věrné kamarádky. Věděly, že mít ho může pouze jedna z nich a jelikož si přísahaly věčné přátelství, rozhodly se, že ho nebude mít žádná. Vystoupaly na ostroh, vzaly se za ruce a skokem do Labe ukončily své mladé životy.
Rozverná a nevěrná
U jihomoravských Opatovic jsou dva smírčí kameny s kříži. Původně byly tři, ale jeden se ztratil. Nechala je pravděpodobně vztyčit na památku tří důstojníků, kteří se postříleli ve vzájemném souboji, manželka jednoho z nich. Napovídá to zbytek nápisu, který se na jednom zachoval.
ZASTRLI …… MANZELKA GEHO NAPA .. ENTO KAMEN DALA POSTAWITI GEHO ZENA …… MILOSTIW BYTI.
Krásná markytánka s havraními vlasy ráda provokovala přátele svého muže, byla veselá, měla ráda život, neuvědomila si jaké temné vášně rozpoutá. Její manžel neměl pro její kratochvíle pochopení. Žárlil a žárlil oprávněně. Žárlili i oba jeho kamarádi, kteří se do jeho ženy zamilovali. Rozhodli se celou zápletku řešit soubojem. Kráska si uvědomila, co způsobila, když na zemi ležely tři mrtvoly. Pozdě všeho litovala a nechala alespoň zhotovit tři smírčí kameny.
Kvítka pod Střekovem.
Jarní slunce svítí na žlutými kvítky zářící skálu pod Střekovem, to nejsou kvítka, to jsou plavé vlasy krásné Matyldy. Jak se po skále, tak rozprostřely, skočila nebo ji někdo shodil?
Počátkem patnáctého století patřil Střekov krutému rytíři Jakubovi ze Střekova zvanému loupeživý Kuba. Škodil podaným i sousedům, nikdo ho neměl rád a mnozí se ho báli. Když byl pořádán velký rytířský turnaj v Bílině, rozhodli se zúčastnění rytíři, že Jakuba škůdce k turnaji nepřipustí. Mluvčím rytířů byl Ješek z Těchlovic pán na Vrabinci, který loupeživému Kubovi oznámil, že není na turnaj vítán. Kuba uražený a rozzuřený odjel. Téměř okamžitě se rozhodl pro pomstu, rozhodl se pomstít na Ješkovi. Svolal svou loupeživou tlupu, přepadl a dobyl Vrabinec. Chystal se završit svoji pomstu a probodnout pana Ješka, když tu před něj padla na kolena překrásná Ješkova dcera Matylda. Matylda se snažila obměkčit zlotřilcovo srdce a prosila o otcův život. Lotr Kuba sice žádné srdce neměl, ale její panenská krása v něm probudila žádostivost. Řekl, že otce ušetří, když si ho Matylda vezme za muže. Co zbývalo ubohé dívce než souhlasit.
Brzy po svatbě nastaly Matyldě zlé časy, Kuba se jí nabažil a zacházel s ní hůře než s poslední děvečkou. Matylda našla útěchu v náručí mladého podkoního. Příliš krátkou útěchu. Kolik milostných slůvek si dokázali říct, kolik polibků dokázali ukrást za svou krátkou lásku. Kuba je odhalil a mladíka utrápil hladem v hradním sklepení. Nechal zavraždit i Matyldina bratra, který se jí zastal. Zlomená dívka utrpení nevydržela a vrhla se ze skály do Labe.
Jak krátce trvala jejich láska, tak krátce kvetou na skále pod Střekovem zlatá kvítka tařice.
Krátce po její tragické smrti se rytíři z okolních hradů spojili, Střekov dobyli a vypálili. Loupeživý Kuba byl vydán katu.
A Matylda? Ta po několik století po hradě a okolí bloudila jako Bílá paní.
