Také budu strašidlem.

Bez hlavy se dost dobře nedá žít, zato se bez ní dá bezvadně strašit. Na druhou stranu se bez ní hrozně mizerně pije pivo. Nakonec ztratím hlavu i já.

Bezhlavý templář

Počátkem 14. století se Prahou počal prohánět bezhlavý templář. Nebylo divu, že i do českého království dospělo pronásledování templářů, které rozpoutal 13. 10. 1307 francouzský král Filip IV sličný, byl u nich silně zadlužený a potřeboval se jich zbavit. V Čechách zrovna zemřel Rudolf Habsburský a na trůn se vrátil slaboch Jindřich Korutanský.

 Existují tři verze, ta nejpravděpodobnější je, že se jednalo o mistra pražské komendy, který byl popraven v rámci Evropského pronásledování řádu. Před svou smrtí se zařekl, že zůstane v Čechách a bude poukazovat na bezpráví zde páchaná. Zjevuje se v Liliové ulici mezi půlnocí a jednou dodnes.

Podle druhé verze to byl zhýralec, který svým zpustlým životem znesvětil sv. Václavem založený klášter při kostele sv. Vavřince. Za to přišel o hlavu a je odsouzen k věčnému bloudění.

Třetí verze provinění nespecifikuje, jenom zmiňuje rytíře, který projíždí Starým Městem na krásném bílém koni s hlavou v ruce.

Na vysvobození z prokletí jsou dvě verze, podle jedné musí statečný člověk vytrhnout rytíři meč a probodnout jeho ohnivého koně, podle druhé musí probodnout rytíři srdce.

 Časem dostala postava rytíře i komickou a familiární podobu. Unaven věčným ježděním začal navštěvovat místní hospůdky (podle Zvolského) a dopíjel tam po štamgastech k jejich zděšení pivo. Jelikož měl hlavu pod paždím zasvinil tím hrozně podlahu. Krčmářova dcera, která to musela vytírat mu poradila, ať si hlavu nasadí na krk. Natočila mu čerstvé pivo a všichni byli spokojeni.

Bezhlavý Švéd na koni.

Na konci třicetileté války roku 1648 dobyli Švédové Hradčany a Malou Stranu. Obě dvě čtvrti řádně vydrancovali. Osamělý Švéd se vracel s lupem z několika kostelů do Strahovského kláštera, kde leželi Švédové posádkou. Cestou narazil na skupinu malostranských měšťanů, kteří ho přemohli, usekli mu hlavu a sebrali lup. Mrtvého Švéda i s prázdným vakem zahrabali na hřbitově pod Jánským vrškem. Od té doby Švéd, který se dopustil svatokrádeže, jezdí v noci Nerudovkou, hlavu v podpaží a hledá svůj lup.

Bezhlavá paní

Když se budete v noci toulat po Karmelitské ulici v blízkosti bývalého klášterního kostela sv. Máří Magdaleny, můžete se pořádně leknout. Ze tmy se vynoří bezhlavá paní, která hledá svou hlavu. Je to krásná herečka z Nosticova divadla, o jejíž přízeň usilovalo mnoho mužů. Nakonec si jí získal jeden bohatý hrabě. Herečka měla bohužel velmi žárlivého manžela. Ten právě v tu noc, kdy se hraběti konečně oddala ji začal doma kvůli pozdnímu návratu vyslýchat. V záchvatu žárlivosti ji nakonec usekl hlavu. Hlavu pečlivě zabalil a poslal hraběti jako dar. Zděšený hrabě hlavu zakopal na neznámém místě. Bezhlavá kráska jí od té doby hledá v okolí bývalého kláštera. Neublíží, ale může vyděsit.

Bezhlavý mnich

Každý pátek se v Hluboké cestě (dnes Úvoz) zjevuje bezhlavý jezdec, s hlavou pod paží. Jezdí po ní zmateně celou hodinu, a nakonec se rozplyne v zahradě strahovského kláštera. Jedná se o nehodného mnicha, který hrál v krčmě karty. Bylo pro něj posláno, aby zaopatřil umírajícího. Odbyl posly s tím ať posečkají, než dohraje. Po chvíli si uvědomil, že hřeší proti svým povinnostem a vyrazil tryskem po cestě. Kůň ve tmě na nerovné cestě klopýtl, mnich spadl a srazil si vaz. Nemocný byl tou dobou již stejně mrtvý. Od té doby tento premonstrát bloudí Úvozem na výstrahu všem neřádným sluhům božím.

Nakonec já.

Již se šeří, jedu na motorce. Přede mnou jede náklaďák s otevřenou korbou. Má naložené plechy a zdá se mi, že je má docela nedbale zabezpečené. Plechy poskakují, najednou se jeden odlepí a letí na mě jako gilotina. Nedá se vyhnout, je to příliš rychlé. Zastavím, zvednu hlavu, dám si ji pod paži a jedu strašit do Karlína.