Po pěti létech si myslíš, že jsi pochopil Afriku. Po deseti zjistíš, že jí vůbec nerozumíš. Po patnácti ji pomalu začínáš chápat. Obdivuji ty, kteří tam strávili čtrnáct dní a zasvěceně o ní píší.
Střípky z Afriky
Po úzké stezce a pak jen pár kroků
Kilometrová skalní stěna ti bere dech
Tichý šum a pak jak stovky roků
vystoupá orel na rozpjatých křídlech
Jsi tomu na dotek a přeci vidíš dál
Kresby křováků v rozlehlé přírodní grottě
Dračí hory, oblaků a vrcholků bál
Jen já s tím vším na chvíli o samotě
Kilometry a kilometry písku, jdeš po dlouhé pláži,
vedle oceán, který podle nebe barvu mění
Je vedro, dusno slunce praží
nenech se oklamat, zuřivou bouři ohlašuje v dáli hřmění
Zeslábne, odejde a přijde klidná noc
rozhodí hvězdy, které jsou o tolik blíž
Jasně svítí všem plavcům na pomoc
nezabloudí, když vidí Jižní kříž
Zvlněné pobřežní kopce zarostlé travou
Z jedné strany prales z druhé oceán do nich naráží
Brodíš ústím řek, ve kterých vydry velké plavou
z kopce vidíš delfíny, jak ve vlnách skotačí
V pralese se tyčí majestátní yellowwood strom
ironwood, stinkwood a další stromy jimž překlad do češtiny ublíží
Do Outeniqua Mountains zatoulá se slon
a skrze fynbos leopard se plíží
Nad jezerem orel jasnohlasý vyhlíží svou rybu
Okolo posedávají rybaříci na uschlých stromech,
spolu s ledňáčky tvoří falešnou duhu
Z obrovských balvanů je výhled beroucí dech
Jdeš lesem mopani stromů, rachot jako by se hromobití blížilo
nad hlavou je ale jasná modrá obloha
kolem nás se splašené stádo zeber přehnalo
přes cestu se plazí vyplašená kobra
Ve žhavé noci je slyšet hlas Afriky
Hyeny a velké žáby, které bučí jak stádo býků
kašlou leopardi, v dáli pořvávají lvi,
noc je plná zvuků a křiku nočních ptáků
když člověk usíná budí ho štípání moskytů
koupe se v potu
není úniku
poznáš africkou temnotu
Prudký liják jako kdyby na tebe Pán Bůh z kýble vylil vodu
Rozkvetlý Namaqualand, vyprahlé voňavé Karoo
Sucho, že i zem se rozpuká jakoby žalem
Ve vysokých horách spousta sněhu
Vedro, že se spálíš o rozžhavený kámen
Blesky ze třech stran křižují oblohu
Ženy v zapadajícím slunci zametající skálu v lomu před odpalem
Vše to pozorují paviáni na stráni nad jezerem
Mahalapye, Palapye, města na okraji Kalahari
Písek, občas strom, vyschlá koryta řek i plameňáci
Po cestě, na které krávy přednost měly
Kam? K Maunu kde se poušť a Okavango stýká přeci
Zelená zeď vyrůstá z béžového písku, který deltu polyká
V hustém rákosí se klikatí hrochy vyžraná koryta
Hroši ti známí mrzouti
Kánoi vám jen tak z rozmaru převrátí
Po létech mě zase ovanula ta noc žhavá
Hlavou bleskla myšlenka, jsi doma
