Sasanka Hajní

Tak jako sasanka Hajní dělá na rukou puchýře, tak zrada dělá na duši jizvy. Poema o láskách, nenávisti, kamarádství i zradách. Smířlivosti, usmíření, nových zradách, pomstě a rezignaci. Končí úsměvem.

Sasanka Hajní

Předzpěv.

Na prořídlém okraji lesa, pár kroků od domů

tam, kam se slunce prodere přes větve stromů

rozhozené, jak bílé plachetky jsou skupiny sasanky hajní

Jsou to krásné poselkyně jara nebo past, která zblízka zraní

Je to příchod jara, či míhavé světlo, které si s ním zahrává

Sasanka hajní je tak zrádná, dvojaká

krásná na pohled, ale běda, jak ji utrhneš

puchýře ti na rukou naskočí, čelo si neutřeš

steče ti do oka a zrak se zakalí

Stalo se to jemu?

Nestalo?

Jsou to vzpomínky nebo mámení?

V hlavě jak v jeskyni plné netopýrů

pištění, chaos i řád v tom těl víru

zjevují se na přeskáčku, zjevují živí i ti mrtví

V polosvětle na pokraji lesa jak sasanka hajní

už necítí zášť, pohrdání, štěstí, nenávist

není to lhostejnost, zapomnění, je to blažený klid.

Zpěv první

Jak páv, který předvádí svůj ocas

prosí, ne, nařizuje, obdivujte jeho vlečku

Nevinnost sama přišla v pravý čas

naučil jí užívat rudou rtěnku

Nechápal její lásku, něhu a laskavost

Bral a nic nedával

jen náhodný host

co přišel, aby si užíval

Nabízela oči smutné jak daněla

oči veselé jak opička

On všechno mohl, ona nesměla

Sloužila k odpočinku jak v parku lavička

V pýše ji předváděl a používal

jedno léto, podzim i zimu

hlupák, který si na lásku jen hrál

ve svém sobectví neznal míru

Jak sasanka, vztah otrávil a ještě se tomu smál

Zmizelo, co bylo něžné, hebké

hnědé oči tak neskutečně chápající, teplé,

zůstal jen květ sasanky tak jedovatě bílé

Tak snadno, jak motýl přelétl z květu na květ

neviděl důvod něco měnit, mohl se z plna hrdla smát

zdálo se, že u nohou mu leží celý svět

stačilo tupě pokračovat a sám sobě si lhát

Neviděl ty trhlinky, drobné podrazy přátel

svoje omyly, kotrmelce a velkohubé chvásty

oslňoval sám sebe, jen tušil, že příliš daleko zašel

zešeřilo se, přišly mraky, nastaly trochu jiné časy

Nic nešlo lehce, nebylo proč se smát

přišel první flirt s ďáblem

Něco chybělo, ta lehkost byla pryč, začínal se bát

cítil se víc tulákem než králem

sasankou sám sobě a nad sebou naříkat

Zpěv druhý.

Jak rána palicí, blesk z čistého nebe

nebylo ještě jaro však kvetly kočičky

zalapal po dechu a řekl: „Potkal jsem Tebe.“

Nevěděl, že vstoupil do tmavé uličky

Vstoupil tam radostně s důvěrou v očích

uvítal tu náruč bohatou, vstřícnou vášnivou

netušil, že octne se v podproudech temných

Neměla duši zkaženou, jen prolhanou ne nevinou

sasanka hajní jen polehku ukazuje svoji sílu

jak pohádka vše vypadá, krásná něžná mámivá

ruku v ruce s hlavou na rameni s duší v míru

jen čas od času, jak zběsilá je zrádná a proradná

dobře to skrývá jak tichá hladina rybníka

Najednou vybuchne a jak šlapka kudlou bodne

kdo je paní, kdo si, co chce dovolí, kdo vyniká

kdo všechno riskuje a to štěstí, jak bláto odkopne

nadutá, zpupná, najednou splaskne a po kolenou se plazí

pláče, jak holčička o odpuštění, žadoní, prosí

Stojí na rozcestí špinaví nazí

poprvé zavře oči, zapře se a odpouští, sasanka hajní

Zpěv třetí

Doba to smetla, byl jiný čas, čas rozhodování, čas osudu

čas vzepětí a pádu, čas najít sama sebe

musel se ptát sám sebe: „Zůstanu či odejdu?“

Musel se ptát: „Půjdu sám nebo vezmu s sebou i Tebe?“

Chtěla jít, tak zase začal věřit, bude to nový začátek

Chtěla jít, a tak se začal těšit, tolik si přál nic nevědět

všechno vymazal, těšil se na nový románek

Lhal sám sobě, bál se být sám, ničemu nechtěl rozumět

Krátké intermezzo víry a lásky nebo jen slepota dočasná

S lehkostí sobce šla za svou potěchou neměla daný cíl 

chvilková zábava, užívat života, bezohlednost, ale bezelstná

Chtěla si užívat rozkoše, bezstarostnosti, sladkých chvil

Uniklo jí, že nejde o zábavu, ale o nový život, nový začátek

Nechtěla chápat, o co šlo, nezajímalo ji, o co se snažil

Octla se ve velkém hračkářství, nechtěla jistotu, chtěla prince z pohádek

Odkopla ho jako nicotnou překážku, pohrdavě bez rozmyslu a vesele

dávala na odiv své pohrdání, neslyšela, neviděla, byla jen ona vše bylo její

Kocovina přišla záhy, nebyla krutá, byla tak obyčejná jak zkažená neděle

Byla tak bezradná, překvapená, nechápala, že takové věci všedně se dějí

Opět sebral ze země tu hromádku neštěstí, nebyl to soucit, spíš povinnost

zas musel podpírat, zas jenom při zemi, nemohl se odrazit a letět jak ptáci bájní

Oklepala se jako pes, jenž vylez z vody, rychle zapomněla, nepředstírala lítost

Věděl, že bude litovat, měl jít, neměl se zdržovat, nestála za to sasanka hajní

Zpěv čtvrtý

A opět oči, měla je moudřejší, viděla víc než on

jít si dál za svým, jen lépe to skrýt

Zabalit vše do všednosti, brambory, činže, do kina, běžný dennodenní shon

Hodná ženuška, matka, hospodyně a když se nedíval, tak po svém uměla si žít

Mistrovská etuda ve lži a přetvářce, dokázala sama sobě věřit

Zastřihnout křídla, nenechat letět, zatížit olovem na vyprahlé louce předstírat sad

nabízet med, víno a sex, trochu hrané něhy a vášeň pečlivě odvažovat a měřit

Nepochopil, oslepl, nebo nechtěl vidět, chtěl být spokojený, měl ji rád

Běžely roky nudného uspokojení a drobných radostí, zase jako páv se cítil,

Stoupal úspěch za úspěchem sklízel obdiv i kde jiní padli on zůstal stát

Přestala být pozorná, nebo jen příliš sebevědomá a svět ze lži a zřítil

Neuměl to pochopit a pak uviděl ty malé lži a podvůdky, kterých se měl bát

Prach se usadil a život šel dál, jinak bezradostně, jen zvyk a trochu msta

Další podvody už nebral vážně, klidně ji mohl vyhodit, byla však matkou jeho dětí

byla nebo ho jen přesvědčila, potřebovaly ho, ale chyběla jistota

To mu dávalo pocit, že není bolestín, že se stará, že je lepší, že je neopouští

Přišel čas pomsty, nebo jen náhoda, osud mu do cesty dávnou lásku přihrál

Zpěv pátý

Chvilková pohádka, cesta světem, příjezdy odjezdy, okolí zrádné

Něžná objetí, vzpomínky, divoká vášeň, vzpomínky, nebo jen chvilka bez bolesti

Minulost, jak koule na noze, minulost, jak vír vody kalné, vody špinavé tě ke dnu táhne

Vzadu se formuje ten šik, co chce tě vlastnit, nechce ti dopřát trochu radosti

bude kousat, škrábat, vydírat, žebrat, bude v tom i dávka nenávisti, uražené pýchy

bude tě vábit, lákat, lichotit, přihraje ti to, v čem jsi dobrý, řešit běžné starosti

Nastane i doba urážek, pokusů o odchod vzájemně si budete vyčítat staré hříchy

Doba malicherných pomst, smírů i hádek, doba splněných přání i naschválů

Čas plynul a vládu převzal zvyk, pohodlnost a občasný řev

Doba klidu byla delší a zapomnění sladší, čas už se neřítil, ubíhal pomalu

Přišly i hezké vzpomínky, na společné cesty, kdy vylezli z auta a pod keřem ležel lev

Západy slunce nad jezerem, když jezdili na ryby

Krásné děti i jejich starosti, vnoučata a jiné radosti

Někdy se v noci vzbudil a měl vztek v duchu balil kufry, neměl pochyby

Ráno se vzbudil, vyčistil si zuby, nad vším mávl rukou, přičítal to lenosti

Dozpěv

Pochopil, že je to zvyk, dožil se dalšího jara a do lesa se šel podívat, jak kvete

sasanka hajní