Samota

Další ukázka z poslednin. Vzpomínky, obavy, běžné události a nenaplněné ambice z pohledu dědka. Vážně i nevážně, osobní zkušenosti i čirá fantazie.

Samota

Z děsivého ticha se na mě šklebí ohavná tvář

má korunu z vředů není to svatozář

drtí mi hlavu tím tichem

vysmívá se mi tím bezhlasým smíchem

kope do mě, mučí mě, baví ji můj pláč.

Nic… nic… nic… nic…

Nic není, svět není, není nic

Jen čtyři stěny a televize vypouštějící nic neříkající slova

Tupě civím, jenom sedím, nehýbám se, nohy jako z olova

Čekám na něco a nevím na co, to je vše, čekal jsem víc

Hrůza stoupá z toho, co stojí v pokoji vedle

Blíží se noc, budu tam muset jít, hrůza z prázdné postele

Tam se nespí, upadá se tam do blahodárného bezvědomí

Hříšná myšlenka, lákavé myšlenka, ďáblova myšlenka, stojím o probuzení?

Prázdno… Ticho… Samota… Samota… Samota… sedí pevně v sedle