„Naučil jsem se od své negramotné ale moudré matky, že veškerá zasloužená a zachování hodná práva pochází z dobře vykonaných povinností.“ Napsal Gándhí ve svém dopisu Dr. Julianu Huxleymu.
Práva, práva, povinnosti.
Snad každý slyšel o VŠEOBECNÉ DEKLARACI LIDSKÝCH PRÁV, skoro nikdo o neúspěšných pokusech o VŠEOBECNOU DEKLARACI LIDSKÝCH POVINNOSTÍ.
Právo ať už jedince či skupiny na cokoliv nemůže existovat bez povinnosti všech ostatních umožnit toto právo užívat, jinak bude degradováno na další zákonem vynutitelnou normu. Užívání práva zároveň přináší povinnost ho užívat tak, abych neohrozil práva a svobodu ostatních. V Česku je dalším problémem zaměňování práva ve smyslu nároku za zákon. Může za to floskule používaná politiky, když chtějí zakrýt nějaký podtrh na občany: „žijeme přece v právním státu.“
O přirozených právech se diskutuje po staletí. Byl ale kladen větší důraz na povinnosti. Povinnosti či odpovědnost byly středobodem historické morální kultury ať filozofické nebo náboženské, jak píše ve svém Obnovení občanské rovnováhy Samuel Moyn. Neustále narůstající list mezinárodních dohod, smluv, deklarací a komisí které by na ně měli dohlížet zastiňuje fakt, že dodržovány nejsou, komise jsou bezzubé, bez možností něco vymáhat. Množí se duplicita často formulovaná jako diskriminace vybraných skupin, která může uspokojit pouze militantní aktivisty. Politické zneužívání takto formulovaných práv k omezování práv obecně je nasnadě. Přitom mnohá dobře míněná práva jsou již ochráněna právy základními bez dalších dodatků, nálepků a nedůstojného genderového rozlišení. Člověk je člověk. Každé právo, aby bylo smysluplné a vykonatelné, přináší povinnost pro všechny ho dodržovat a pro stát tuto povinnost v případě potřeby vynucovat. Proto je nutné formulaci a přijetí jakéhokoliv práva důkladně zvažovat. Koho budeme v zájmu koho k čemu nutit.
Určitá práva vyplívají z pudu sebezáchovy, nebo z touhy slabšího být ochráněn proti silnějšímu. Nikdo asi nebude rozporovat právo na život, skoro každý uzná, že nám vzniká povinnost život druhého ochraňovat. Kolik z nás ale klidně sedne do auta pod vlivem alkoholu a toto právo ohrožuje. V článku 17 Listiny práv a svobod EU je kromě práva vlastnit stanoveno i to, že „užívání majetku může být rovněž upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu“. Jinými slovy, vlastnické právo může být omezeno zákonem. „Jenže: Jakým zákonem a jak je definován obecný zájem?“ ptá se autor. To už evropská listina práv a svobod raději neuvádí. (Profesor Oskar Krejčí)
Proliferace různých práv vypukla v osmdesátých letech minulého století. Kdejaká skupina požadovala práva pro ty či ony, dokonce i pro to či ono. Úplně se pomíjelo, jaký chaos a jakou nálož povinností to přináší. Oni totiž o těch povinnostech neuvažovali, nechápali princip práva, jen ho bezhlavě vyžadovali.
I práva, která považujeme za přirozená, jsou často porušována a musí být chráněna a vynucována zákonem. Ono vlastně neexistuje žádné právo, které by se dalo považovat za úplně přirozené, to by ho museli všichni akceptovat a dobrovolně plnit povinnosti jím vzniklé. Málokdo bude rozporovat právo na osobní svobodu a přes to je dodnes praktikováno otroctví. Nezákonné, utajované ale občas odhalené, a to dokonce v tak nominálně civilizovaných státech jako je Británie. S lidmi se obchoduje v Africe v Asii ale i v Evropě. Ženy z východní Evropy jsou často prodávány na prostituci v západní Evropě a Americe. To samé platí o Asiatkách. Neplníme tedy svou povinnost jim zajistit osobní svobodu. Právo na důstojnost je pravidelně porušováno policií skoro všech států a nikdo se tomu moc nediví. Nedotknutelnost obydlí porušuje každý zloděj a policii to moc nevzrušuje.
A co právo na mír? To porušuje kdejaký diktátor a čím větší stát ovládá, tím víc podporovatelů má. Válka na Ukrajině nebere životy jenom Ukrajincům, ale snižuje kvalitu života skoro každého.
Porušována jsou všechna práva uvedená ve Všeobecné deklaraci, je tedy jasné, že svoje povinnosti plníme mizerně. Dávejme si tedy pozor, jaká nová práva vlastně jenom nahrazují a zdůrazňují to co již nedodržujeme. Nebo jaká „Práva“ jsou nám různými skupinami podsouvána, jsou povinnosti s nimi spojené i v našem zájmu, nebo jen chyták na omezení naší svobody. Pozor na politiky a byrokraty vykřikující o právech, většinou je chtějí zneužít na snadnější ovládání občana.
Ptejme se nejdříve, plníme si my naše povinnosti a plní si je i oni? Plní je i ty skupiny, které rády křičí na náměstích a říkají nám, jak špatní jsme.
