Penězokazi

Přes to, že hrozily kruté tresty jako vypíchnutí očí, rozčtvrcení, upálení, uvaření v oleji, penězokazectví vždy kvetlo.

Penězokazi

 Jedna z nejstarších a nejrozšířenějších legend je o penězokazecké dílně v Koněpruských jeskyních. Chlapec pasoucí ovce na kopci Zlatý kůň, uviděl, jak ze země stoupá kouř. Kouř vycházel ze škvíry ve skále, kluk se jí protáhl a dostal se do jeskyně, kde na hromadě peněz seděl zarostlý, vousatý chlap. Pasáček dostal za slib, že nikomu nic nepoví pár mincí. Kluk to samozřejmě nevydržel a všechno hned po návratu do vesnice vyžvanil. Vesničané vedení pasáčkem se hned vydali jeskyni hledat, ale nenašli jí. Klukovi za to, že si vymýšlel nabančili a peníze mu sebrali.

 Legenda ale má pravdivý základ. Koněpruské jeskyně byly znovuobjevené po odstřelu v místím lomu v roce 1950. Nejdříve bylo prozkoumáno střední patro. Při zkoumání horního patra byla objevena jeskyně dnes zvaná Mincovna. Archeologické nálezy potvrdily, že tam v létech 1469 až 1471 byla penězokazecká dílna. Svrchní vstup do jeskyně byl zahrazen plochým kamenem. Padělatelé ho pravděpodobně jednou zapomněli přivalit a všímavý pasáček je objevil.

 Mince nepadělali jenom zarostlí zločinci. Stav státní pokladny vylepšoval ražbou měděných, tence postříbřených denárů i kníže Vladislav II, pozdější král Vladislav I.

 Ne všichni padělatelé byli potrestáni, některým to prošlo. V sousedském sporu nazval Oldřich Fifka z Vydří, Jana Malovece z Pacova zrádcem. Ten ho na oplátku udal, že na svém hradě Kámen razí falešné mince. Komornímu soudu v Praze se však nepodařilo Fifkovi prokázat vinu, a tak roku 1476 nařídil sousedům, aby se usmířili. Malovec se musel Fifkovi omluvit. Při přestavbě hradu v roce 1886 byly ve sklepeních hradu objeveny nástroje na padělání mincí. Také byly nalezeny kovové pláty s otvory po vykrojených mincích. Je tedy zřejmé, že na hradě byly v minulosti mince padělány.

 Někteří měli smůlu a byli dopadeni po tom co s paděláním skončili. Kovář Jan se někdy okolo roku 1536 nastěhoval do zpustlého hradu Žampach poblíž Letohradu. Hrad v té době drželi v zástavě Pernštejnové a neměli pro něj využití. Jan byl podle současníků velmi šikovný řemeslník. Uměl také psát, a to i zrcadlově, což mu hodně pomohlo při výrobě razidel. Zaměřil se na padělání drobnějších mincí a vybudoval si rozsáhlou distribuční síť. V roce 1540 Zdeněk Žampach z Potštejna vyplatil od Pernštejnů hrad ze zástavy. Jan se musel z hradu vystěhovat a svojí “živnost“ ukončit. Na všechno by se zapomnělo nebýt přepadení kolony židů, kteří byli na rozkaz Ferdinanda I vypovězeni z Čech. Přepadení se zúčastnil i Jan Krška, který na mučidlech vypověděl, že strojíval cejn jako stříbro. To zavánělo penězokazectvím. Krška, aby se vyhnul dalšímu mučení prozradil, že on a další pro kováře Jana distribuovali mince a kradli měděné kotle a pánve na jejich výrobu. Krška a hospodský Jan Vodička, další z distributorů byli popraveni v Pardubicích. Kovář Jan byl upálen ve Vysokém Mýtě. Je s podivem, že se na to nepřišlo dříve v okolí Žampachu totiž mizelo vše, co bylo vyrobeno z mědi včetně střechy samotného hradu. Archeologický výzkum pod vedením Miroslavy Cejpové potvrdil padělatelskou dílnu nálezem mobilního padělatelského zařízení.

 A nakonec prostopášná dáma. Poslední majitelkou hradu Křídlo v Hostýnských vrších byla vdova po Herburtovi z Bořitova Machna z Krčmaň. Paní Machna-Markéta vedla rozmařilý život a když ji začaly docházet peníze nehodlala se uskromnit, a tak si založila padělatelskou dílnu. Prý největší na Moravě. Padělaly se zde hlavně uherské mince. Není proto divu že někde mezi léty 1475 až 1481 dal hrad rozbořit uherský král Matyáš Korvín. Zlí historikové tvrdí, že padělatelem byl jeden z Markétiných věřitelů Albert Kostka z Postupic. To by ovšem nebylo zdaleka tak romantické.