Václav Kunft
Václav Kunft
Květy mrazu
Blíží se Vánoce a možná, že budou i bílé. Budou dárky, budou koledy, dětské úsměvy a vonící pečivo. Budou tak krásné pro každého?
Václav Kunft
Rozjímání
Blíží se nám čas, kdy je člověk více náchylný k rozjímání. Řekl bych, že všichni máme o čem. Nejsmutnější je, že se nám blíží svátky, které byly vždy označovány za svátky klidu a míru. Místo toho zuří války a bují násilí.
Václav Kunft
Tak nevím.
Asi přelom 1967/8, období, kdy jsem o všem pochyboval a nevěřil ničemu. Taková podivná nanicovatá doba.
Václav Kunft
Lesní cesta
Letos poslední podzimní Poslednina. Musím s ní jít rychle ven, už sněží, přestává být aktuální. Původně jsem myslel, že těch Poslednin bude jenom několik. Říkám si buď rád.
Václav Kunft
Good King Wenceslas
Jak se z knížete sv. Václava stal dobrý král a z básně Václava Aloise Svobody, vydané v roce 1847, populární anglická vánoční koleda. Ať má Votočková co číst.
Václav Kunft
Chybíš mi
Někdy člověku někdo, nebo něco chybí. Může to být na stálo, nebo jenom na chvíli, to je jedno. Stále má ten pocit prázdnoty i očekávání. Poslednina.
Václav Kunft
Díky
Tak takhle nějak jsem se potýkal se zamilovaností ve svých šestnácti letech. Jsem rád, že jsem to tehdy napsal, alespoň si to nyní mohu přečíst a vzpomínat. 1962/3.
Václav Kunft
Soumrak
Tahle je z konce mého prvního období, někdy konec roku1967 začátek 1968. Bylo to takové bizardní období, asi jsem tušil, že něco končí a nový začátek v nedohlednu.
Václav Kunft
Poslední generace
Jak na mně působí hnutí Poslední generace? Odpudivě. Již svým názvem působí hloupě a arogantně. Jeho akce to jenom potvrzují.
Václav Kunft
Tulák (bezdomovec)
Bezdůvodná nenávist je většinou produktem toho, že nemáme rádi sami sebe. Nedokážeme, nebo nemáme proč si vážit sami sebe. Podivná poslednina.
Václav Kunft
Podzim barev
Odpočinout si od toho hektického světa. Jen tak si jít tou barevnou krajinou s otevřenýma očima. Mít radost a nevědět proč.
Václav Kunft
Opět ve snu
Vzpomínková poslednina. Jak člověk stárne potkává méně nových lidí, rád si tedy zavzpomíná na ty z minulosti. Bývají to krásná setkání.
Václav Kunft
Opravování ameriky.
Tohle se opravdu přihodilo, sice dávno a ne tady, ale přihodilo. Raději jsem změnil jména, někteří pamětníci této příhody ještě žijí.
Václav Kunft
Strašně hodnej kluk.
Než jsem se pustil do poezie, napsal jsem tuhle minimalistickou povídku. Bylo mi 16 let. Dlouho jsem se rozmýšlel, než jsem se rozhodl ji tady publikovat. Tak cupujte.
Václav Kunft
Žena
Tak zase jednu hodně starou. Asi 1965 možná, že i 1964. Byla to krásná léta, podle nálady jsem to psal určitě v létě. Po srovnání papírů jsem zjistil, že mi moje prvotiny brzy dojdou.
Václav Kunft
Říkanka do špatného počasí (Libozvuk)
Jen takový libozvuk, když tam prší a je ošklivo. Libozvuky jsou podsekce poslednin, nemusí dávat smysl, ale musí dobře znít.
Václav Kunft
To něco
Málokdy víme, co chceme, ale nepřestáváme to hledat. Vytrvat, nepřestat, hledat třeba až do smrti. Netypická poslednina, není nostalgická.
Václav Kunft
Podzimní slunce (Libozvuky)
Spíš libozvuk (nemusí dávat smysl, ale musí znít pěkně), než poslednina. Tak trochu na pročištění duše po tom depresivním včerejším blogu.
Václav Kunft
Vladimir Vladimirovič Putin
Po jeho výrocích o dětech jsem si musel dát pár dní na zchladnutí, jinak by byl tento blog proudem nepublikovatelných vulgarit.
Václav Kunft
Touha
Tak takhle před lety plakal vojáček. Dnes jich takhle pláčou tisíce a mají to mnohem horší. Jak říká klasik: „Válka je vůl.“ Asi rok 1967.
Václav Kunft
Přemyslovská pohanská knížata česká.
Všichni je známe, někteří z nás jsme ještě jejich jména biflovali nazpaměť. Víme o nich, ale zoufale málo. Jsou jenom mýtem?
Václav Kunft
Hřích
Vzpomínková poslednina. Na podzim mě napadají jenom taková nostalgická témata. Dědkovatím a vzpomínám na hříchy mládí.
Václav Kunft
Říkanka před spaním
Taková říkanka na dobrou noc. Člověk nemůže mít rád ostatní, když nemá rád sám sebe. Když má rád, tak se mu lépe spí. Když dobře spí, déle žije.
Václav Kunft
Čas na vzpouru
Vždy jsem se snažil každého pochopit. Snažil jsem se najít důvod. Byla to chyba, není co chápat a nebránit se by byla sebevražda. Leží mi to na stole čtrnáct dní, nakonec jsem se rozhodl publikovat.
Václav Kunft
Obláček
Tak takhle jsem si snil před 57 lety. Když zavřu oči stále si to dokáži představit, sice mlhavěji, ale dokáži a stále stejná závrať.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
