Lesní cesta

Letos poslední podzimní Poslednina. Musím s ní jít rychle ven, už sněží, přestává být aktuální. Původně jsem myslel, že těch Poslednin bude jenom několik. Říkám si buď rád.

Lesní cesta

Zprvu stromů řídké sloupořadí

Jak ozdoby vánoční

na nich posledních pár listů visí

V dáli se na temný tunel mění

Podzimní slunce na cestu láká

Les pomalu houstne složení se mění

Teď smrky stíní slunce, nebo se již smráká

Tu a tam paseka vpustí světlo jasné, denní

Rád při procházkách sním s očima dokořán

Vnímám krajinu její krásu i její bolest

Tu je hájek kde milenec byl pobodán

Jeho vrah támhle pověšen, je tam šibeniční kopec

Cesta opouští les a mění se v úvoz hluboký

tam loupežníci přepadali a obírali pocestné

nejeden při cestě na trh tam skončil život ubohý

zabit těmi co tu provozovali své řemeslo nečestné

Pokračuje dál do polí s rozhledem na vzdálené vrchy

tady mečem a později střelbou vojáci umírali

Z osamělého remízku jsou ještě slyšet vzdechy

to generace mladých milenců se v nich objímali

Cesta se vrací do lesa vůně hub a vřesu

Minulost zapadá se sluncem, je čas jít domů

Trochu si pospíšit, neztratit cestu v šeru

a zase se někdy vrátit do konejšivé náruče stromů