Je okurková sezóna. Počasí jako na houpačce. Nic nového se neděje. Vlastně nic moc se neděje. Nic moc? A co válka na Ukrajině? Je už trochu únavná.
Ukrajinci nejsou svatí, jsou mezi nimi hajzlíci a podvodníci. Zelenskyj také není neomylný, dělá chyby. Není divu, musí z toho všeho být hodně unavený. Co ale zůstává je fakt, že Rusko bez vyhlášení války napadlo sousední zemi. Že v ní bez vyhlášení války zabíjí vojáky, vraždí civilisty včetně žen a dětí. Bezostyšně krade, rabuje, ničí vše, včetně kulturních památek. Prezident a ministr zahraničí stále lžou, skřet Medveděv stále vyhrožuje jadernou válkou. Rusko se chová jako necivilizovaná z řetězu utržená horda. Tahle horda představuje nebezpečí pro všechny civilizované země, včetně nás. Rusko, aby přestalo být nebezpečné, musí být poraženo a všechny civilizované země se na jeho porážce musí podílet, včetně nás.
To, co následuje jsem napsal někdy v roce 1965. Vždycky jsem se vymezoval proti válce, proti válce obecně i proti jakékoliv konkrétní válce. Dlouho jsem uvažoval, jestli tenhle text zveřejnit, ale jednou jsem to napsal, tak bych si za tím měl stát.
Jen tak v mateřídouškách.
Dva roky je už válka.
Jsme špinaví
zarostlí.
Krev.
Jsme hnusní.
Za ty dva roky žádná ženská.
Jenom únava
a smrt.
Jsme bezpohlavní.
Teď nás oholili.
Odpočinek.
Hlavně, že nebolej nohy.
Ta zpěvačka
ty toužebný písně.
To krásný tělo.
Proč to představení.
Ten film.
Je to strašně sprostej film,
ale je to krása.
Trouběj k útoku.
Žádný bomby
Dali nám šavle a koně.
Ten houf, co jde proti nám
musíme rozsekat.
To moře krve mi nevadí.
Je po všem.
Ne generál mluví.
Tohle město je plný
patnácti a šestnáctiletejch
panen.
Ty za všechno můžou.
Dělejte si s nima, co chcete.
Ta halda znásilnění.
Moře krve mi nevadí,
ale ta trocha na stehnech.
Vraždit ty holky, ty nevinný svině
Rozsekat na nudle.
Bolí mě hlava. Sen.
Ne, jen tak v mateřídouškách.
Brní mě ruka – od šavle.
Ne leží tam její hlava
její lásky.
Včera jsem jí připravil
o poctivost.
