Malá vítězství II

Občas je nutné zahodit trudnomyslnost a přestat ze sebe chrlit ty srdcervoucí bláboly. Chce to sednout si ke kafíčku a plácat, žvanit, prostě si povídat.

Malá vítězství II

Vracel jsem se z města domů, byl jsem na návštěvě,

jel jsem metrem jako vždycky, auto jsem měl na konečné.

Bylo plno a já si s úlevou na poslední volné místo sedl.

Na příští stanici nastoupila těhotná žena a já byl jediný kdo se zvedl.

Poděkovala a já se chytil tyče, na konečnou to mám půl hodiny.

Dojel jsem, vylezl z metra po schodech a ani mě nebolely nohy.

xxx

Troubení, skřípání brzd, nadávaní prostě město.

Opatrně jedu pryč z toho blázince,

někam kde je ticho, klid a čisto.

Třeba si zahrát golf na mé oblíbené hřiště.

xxx

Vyšel jsem si na procházku

jen tak na lehko, bylo krásně,

sluníčko svítilo, nebe bylo jasné.

Pak jsem si všiml zlověstného mraku.

Bude lejt, zmoknu, nastydnu, dal jsem se do klusu.

Než se rozpršelo, doběhl jsem ke kryté zastávce autobusu.