Mám naději, ne, mám jistotu.

Další z poslednin. Tentokrát mysterium naděje, víry, tradice, života. Psáno pod vlivem blížícího se slunovratu a Vánoc.

Mám naději, ne, mám jistotu.

Odpolední slunce nad obzorem silně svítí

Chladná hladina rybníku svit umocňuje

Kraj dvojí jas osvětluje

Dlouhé stíny po zemi se plíží

Ve vzduchu je cosi

Večer se kvapem blíží

Jsme na prahu noci

Přichází ten čas, čas ten tajemný

Noci jsou temnější, tajuplnější

Hvězdy jsou chladnější, vzdálenější

Blíží se slunovrat, svátek pohanský

Oslava znovuzrození a života

Blíží se Vánoce svátek křesťanský

Počátek, kdy vládla prostota

Druidové ořezávali jmelí z dubů

Děvčata krájela jablka

Umírá Dažbog syn boha Svaroga

Nezapomeňme Mithru, dalšího ze slunečních bohů

Příslib spásy a věčného života

Pak přišel ten, který je s námi do dnešních dnů

Dříve však ráno a znovuzrození Dažboga

Ozvěny Saturnálií, Yule, jesliček

Vítání slunce, dítěte

Vítání dárce světla, spasitele

Pálení medem natřených polínek

Naděje nebo jistota?

Tajemná moc prožitých vzpomínek

V nekonečném vesmíru existence věčného života.