Jak jsem spadl z mostu.

„Tak jste možná vdova paní Kunftová,“ vybreptal ze sebe vojáček, který přišel oznámit mojí manželce, že jsem spadl s tankem z mostu.

Měla to být bezvadná sobota a neděle, bylo to v době, kdy se ještě neříkalo víkend. Žena přijela do posádkového městečka již v sobotu ráno a ubytovala se v místní hospodě, která sloužila jako penzion. Já jsem měl přislíbenou prodlouženou vycházku od soboty odpoledne až do neděle odpoledne. Vlastně takový místní opušťák. To, že jsme měli z pátku na sobotu noční jízdy mi nevadilo.

Jízdy skončily úspěšně okolo páté a my se vraceli po ose do kasáren. Paráda, v posteli budu okolo sedmé a trochu se prospím. Při návratu jsem dělal velitele tanku. Kluka, který řídil jsem pořádně neznal. Seděl jsem na věži, což se nesmělo, mžoural do vycházejícího slunce a pomalu usínal. Projížděli jsme táhlou pravotočivou zatáčku, která vedla na most. Zdálo se mi, že to řidiče vynáší trochu do protisměru, pásy byly napnuté na asfalt, takže by nebylo dobré chytit krajnici. V polospánku jsem si říkal, aby blbec nespadl z mostu. V tom jsme chytli patník, to ještě byly žulové. Trochu nám přišprajcl levý pás a už jsme středem tanku najížděli na zábradlí mostu. Tank se povážlivě naklonil a v mém zatemněném mozku se trochu rozjasnilo. „Musíš zmizet z té věže nebo tě to rozmačká.“ Když jsme se již sunuli z mostu dolů, podařilo se mi zadkem odrazit a zaskočit do věže. Pak už jenom velké žbluňk.

Uslyšeli jsme jen plechové zarachocení řidičské sedačky. Volali jsme na řidiče, žádná odpověď. Nastalé ticho bylo zlověstné. Řeka, do které jsme spadli byla naštěstí mělká, tak po kolena a tank se opřel o hlaveň děla, takže byl v příznivém úhlu. Vylézt ven únikovým poklopem nešlo, na to bylo potřeba pootočit věž a ta byla zabořená do bahna, a navíc otevřený velitelský poklop byl zaříznutý do dna. Byli jsme ale mladí, štíhlí a jako většina řidičů tanků mrňaví, tak jsme se dokázali protáhnout z věže do prostoru řidiče a řidičským poklopem ven. Ve vodě okolo tanku zoufale pobíhal řidič. Po dopadu z tanku prakticky vypadl a hned na nás začal volat. Když nedostal odpověď začal se obávat nejhoršího. Všem se nám ulevilo a uklidnili jsme se. V tom se objevil velitel praporu a opět nastal zmatek.

Po chvilce pořvávání a následném zjištění, že jsme všichni živí a bez zranění a tank, až na to, že je vzhůru nohama, je na tom také celkem dobře se vše opět uklidnilo a my byli odvezeni do kasáren. V kasárnách jsme byli vyslechnuti za účelem zjištění okolností mimořádné události. Vše se svedlo na ten patník. Velitel praporu si vzpomněl na to, že mi slíbil vycházku a blahosklonně mi jí udělil. Vykoupal jsem se, převlékl a upaloval do města.

Jak to všechno dopadlo? Až na mě celkem dobře. Tank byl po zajištění věže vytažen z řeky, vysušen a následně k údivu všech odjel do kasáren. Jelikož se vlastně nic moc nestalo, nikdo nebyl zraněn a materiální škody byly minimální bylo rozhodnuto věc ututlat. Velitel praporu si také vzpomněl, že jsem zmiňoval, že manželka za mnou přijede. Jako znalec místních poměrů a na důstojníka celkem rozumný a férový chlap vyslal posla na jediné možné místo, kde se manželka mohla vyskytovat. Chtěl předejít tomu, aby se něco dozvěděla z místních klepů a přehánění. Naneštěstí jako posla vybral breptajícího blba. Chvilku trvalo, něž jí přesvědčil, že mi nic není. Když jsem dorazil já byla již úplně klidná. Vášnivě jsem ji políbil, praštil s ní i sebou o postel a ……………………………………………………..

Usnul. Byl jsem z toho všeho utahaný jak kotě.

Psal se rok 1966.