Jahodový palouk

Zpříjemňuji si stáří tím, že nepříjemné události okolo mě si kompenzuji příjemnými vzpomínkami. To ovšem neznamená je ignorovat a proti nim nebojovat.

Jahodový palouk

Pod mravenčím kopcem je malý palouček,

tam rostly ty nejsladší lesní jahody, rudé ohřáté sluncem.

Chodil jsem na ně jako malý klouček

s červeným smaltovaným plecháčkem.

I jako větší jsem na ně chodil s holkami z vesnice,

mazali jsme si je okolo pusy.

Snědli jsme těch jahod tisíce

a vyváděli psí kusy.

Později jsem tam jenom s jednou chodil,

lehli jsme si do trávy a koukali do nebe.

Nesměle jsem jí ruku hladil

a mhouřil oči do slunce.

Netrvalo dlouho a já to zkoušel,

jednou rukou pod tričko a druhou pod sukni, a ona mě nechala.

Cítil jsem se jako dobyvatel,

teprve později jsem pochopil, že byla stejně zvědavá jako já.

Zas se drápu do kopce, v jedné ruce hůl v druhé plecháček.

Přes louku k lesu na jahodový palouk pod mravenčí kopec,

abych své milé zase natrhal sladkých jahod plný hrneček.

Zpátky se šourám abych ho nevysypal už neběhám jak srnec.

A

všude voní seno.