Jak had na kameni

Další ukázka z poslednin. Vzpomínky, obavy, běžné události a nenaplněné ambice z pohledu dědka. Vážně i nevážně, osobní zkušenosti i čirá fantazie.

Jak had na kameni

Slunce, slunce, sluníčko

Jak na kameni had rozehřívá se dědek na zápraží

Teplo, teplo, teplíčko

Ať více nám to slunce praží

Nastavuje slunci tvář

Větříkem se po ní nechá hladit

Požehnána buď sluneční zář

Děkuje za to, že další rok tu může prožít

Už vynesli Moranu a holky měly sukně krátké

Do vody hodili tu starou Mařenu

A ženské měly živůtky tak plné, krásné

Voda odnáší tu divnou stařenu

Na strasti zimy si již nevzpomene, to slzavé údolí

Je toho tolik co zažít, vidět i prožít

Ještě není čas opustit to nádherné slunné údolí.

Není hranic tomu, čeho se může odvážit

Žít naplno jak tělo dovolí

Smyslům se oddat duši nabažit

Vrátit životu to zažité příkoří