Osobní názor na něco, o čem jsem velmi dlouho přemýšlel. Do publikování se mi moc nechtělo, člověk někde začít musí.
Já a vesmír.
Kdo si kdy nepoložil otázku: „Je vesmír konečný? Kde končí a co je za tím koncem?“ Nekonečno ve mně budilo hrůzu. Člověk zvyklý na začátek a konec dne, života, cesty má problém s uchopením představy nekonečna. Stejné to je i s nekonečnem časovým. Rozhodl jsem se na to nemyslet a sotva jsem to rozhodnutí učinil, myslel jsem na ten problém téměř neustále. Pomalu to ustávalo, jenom když se psalo o nějaké nové teorii, stoupl můj zájem. Tak to šlo padesát let. Teď jsem se rozhodl pro svůj vlastní názor a stát si za ním. Jde jenom o filosofickou úvahu, nepředkládám důkazy a zkoumání, ty jsou na netu bohatě přístupné.
Co vlastně vesmír je. Je nutné si upřesnit a sjednotit co je podstatou diskurzu. Snažit se ujednotit názvosloví. Předejde se rozepřím, které jsou spíš sémantické než faktické. Následující je celkem všeobecně uznávaná definice vesmíru a pro můj účel použitelná: „Vesmír je souhrnné označení veškeré hmoty, energie a časoprostoru, který je obsahuje. Zahrnuje tedy hvězdy, planety, galaxie, mezigalaktický prostor, temnou hmotu a další. Obsahuje vše známé i neznámé, objevené i neobjevené, minulé i budoucí.“
A hned tady narazíme na ožehavá slova, vše, veškeré. Jedná se o těžko představitelnou absolutní hodnotu. Zároveň se jedná o velmi limitující výraz. Nepřipouští nic dalšího, protože všechno je již obsaženo. Zároveň to nevylučuje něco nového, protože to je předpokládáno. Tedy i to co si neumíme představit a pro co nemáme a ani nemůžeme mít výraz. Je tedy jak limitující, tak bez limitu.
Obecně považujeme za vesmír to, co jsme schopni pozorovat, změřit, zaměřit, odvodit, vypočítat, zrekonstruovat atd. Tedy to, co jsme schopní ze zkušenosti známou nebo opisnou terminologií popsat. A tady nám začíná základní problém. Jak popsat neznámé a neobjevené? Dá se popsat fantazie. Dá, ale stále jenom přirovnáním k něčemu známému, co v příjemci může vyvolat nějaké asociace. Míra představivosti a její omezení schopnosti popisu závisející na slovní zásobě a zkušenosti. Tedy to, s čím nám chybí jakákoliv zkušenost se nedá přenést.
Pozorovatelný a detekovatelný vesmír. To je to, co většina lidí považuje za vesmír jako takový. Všeobecně je teorie velkého třesku jako vzniku vesmíru obecně přijímána jako velmi pravděpodobná. Fakt, že je asi 13,7 miliardy let starý, má možný průměr až 94 miliard světelných let z kterých lze dohlédnout právě na těch 13,7 miliard světelných let a že neustále expanduje si lze představit. Nemá cenu tu reprodukovat obecně uznávané důvody proč vesmír zanikne, stačí přijmout, že zanikne pravděpodobně za 22 miliard let. Odpovídá to lidskému naturelu, něco vznikne, něco trvá a něco zanikne. Existují paralelně s naším vesmírem další vesmíry? Z definice vesmíru ne. Vesmír obsahuje vše, tedy i možné paralelní vesmíry. Je tedy náš vesmír jednotný a uniformní? Pochybuji, vesmír se může skládat z různých sobě nepodobných segmentů, ne ve všech budou platit stejné zákonitosti. Jednotlivé segmenty mohou vznikat i zanikat nezávisle na sobě. Teorie velkého třesku může být platná třeba jen pro náš segment.
Kde se vzala ta super hustá singularita? Byl to relikt předešlého segmentu vesmíru v našem prostoru, ale jiném času? Jsou tedy některé segmenty cyklické? Existuje mimo paralelních segmentů, které jsou ve stejném času, ale jiném prostoru ještě další, který je ve stejném času i prostoru, ale jiné dimenzi. Možná. Na druhou stranu podle Bruna Beneto a jeho kauzálních množin nemohla tato singularita existovat. Je nemožné, aby se hmota stlačila do nekonečně malých bodů – ty totiž nemohou být menší než velikost časoprostorového atomu. Co tedy bylo před velkým třeskem a co bude po zániku vesmíru. Podle Stephena Hawkinga nic. Nic je také absolutní hodnota jako všechno, je tedy možné, aby z ničeho vzniklo všechno. To by ovšem odporovalo zákonu o zachování hmotnosti a energie. Není vlastně nic druhou tváří nekonečna?
Z toho všeho pro mě vyplívá následující a grafoman ve mně se o to chce podělit.
Je jenom jeden vesmír, mnoha segmentový, ale jeden. Segmenty se mohou a pravděpodobně i ovlivňují. Nejsou jednotné a mohou mít i různé zákonitosti, možná i čas a hmotu. Cestování mezi segmenty je asi možné. Jde o nekonečný vesmír, a to jak časově, tak prostorově, ale není to neproměnný vesmír. Nejtěžší asi bude přijmout, že vesmír vždycky byl, je a bude. Nevznikl, vždy v nějaké formě byl, nezanikne, vždy v nějaké formě bude.
V každé úvaze o vesmíru se nutně narazí na otázku Boha. Člověk si vždy vypomáhal bohem, když na něco neměl odpověď. Bohové zastupovali vědecká vysvětlení. Věda je k Bohu a bohům smířlivější než ideologie, věda přiznává, že nemá odpovědi na všechny otázky.
Nezodpovězená otázka je Bůh a Bůh je nezodpovězená otázka. Bůh není nutně entita.
