Dobrá královna Anna, nebo také Anna Česká byla mezi lety 1382 až 1394 jako manželka Richarda II. Plantageneta anglickou královnou.
Anna Lucemburská spíše známá jako Anna Česká se narodila 11. května 1366 v Praze. Byla dcerou českého krále a císaře Svaté říše římské Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Byla také nevlastní sestrou Václava IV. a vlastní sestrou Zikmunda Lucemburského.
Anna byla vychována převážně v Praze na Pražském hradě. Jako dcera, v té době nejmocnějšího vladaře Evropy, dostala mimořádné vzdělání. Psala a mluvila několika jazyky, její záliba ve čtení byla obecně známa. Vlastnila Písmo ve třech různých jazycích a ráda si pročítala všechna čtyři evangelia. Již od mala byla politickým nástrojem svého otce. V pěti letech zasnoubil Annu s Albrechtem Wittelsbašským, brzy na to ovšem zasnoubení zrušil a vybral ji potenciálně výhodnějšího ženicha. Byl to syn míšeňského markraběte a durynského lantkraběte Fridricha, pravděpodobný kurfiřt při příští císařské volbě. Tento plán byl překažen papežským schizmatem. Roku 1377 se papež Řehoř XI. vrací z avignonského zajetí do Říma. Hned na to ovšem umírá a v Římě je zvolen papežem Ital Bartolomeo di Prignano, který přijímá jméno Urban VI. Brzy na to je francouzskými kardinály zvolen za papeže Robert Ženevský, který přijímá jméno Klement VII. Karel IV. podporoval Urbana VI., kterého podporoval i anglický král, oběma šlo o oslabení Francie, proto se Karlovi jako nejvýhodnější ženich pro Annu jevil Anglický král. Anglickým králem byl od roku 1377 Richard II. Plantagenet syn Černého prince, vnuk Eduarda III. Zajímavé je, že jeho otec Eduard z Woodstocku, Princ z Walesu, vévoda z Cornwallu, zvaný Černý princ, zachránil tělo Annina dědečka Jana Lucemburského po bitvě u Kresčaku od zneuctění. Z úcty k českému králi také přidal do svého znaku jeho tři pštrosí péra a heslo Ich dien (já sloužím). Přízvisko Černý princ, pravděpodobně podle černého brnění dnes vystaveného v Canterburské katedrále, se ale objevuje až v pozdější literatuře. Karel ale v listopadu roku 1378 zemřel. V jednání pokračoval Václav IV., který také podporoval Urbana VI. a spojenectví s Anglií. Anglický parlament a ani anglická šlechta nebyla tímto sňatkem nijak nadšena. Anna nepřinesla žádné věno, a navíc Richard musel Václavovi zaplatit 20 000 florinů. Za anglickou stranu vedli vyjednávání s Václavem Earl ze Suffolku a Richardův učitel Sir Simon Burley, jednání byla úspěšně zakončena roku 1381.
Cesta Anny do Anglie byla spojena s velkým nebezpečím. Přes Brabant až do Bruselu šlo všechno celkem hladce. V Bruselu na ni čekal nevlastní strýc, nevlastní bratr Karla IV. Václav, vévoda lucemburský, brabantský a limburský. Čím víc se Anna přibližovala k moři, tím víc se množily pověsti o tom, že francouzský král Karel VI. nařídil dvanácti normanským lodím, aby zabránily Anně přeplout do Anglie a sňatek tak znemožnily. Anna musela přerušit cestu, strýc Václav jí ochotně poskytl komfortní ubytování a patřičnou ochranu. Sám se pustil do vyjednáváni s francouzským králem. Během měsíce se mu podařilo vyjednat bezpečnou cestu do Anglie. Za bezpečí české princezny se zaručil sám francouzský král. Václav ji sám doprovodil do Calais a podpořil její bezpečí doprovodným kontingentem sta kopiníků. Díky nezvykle dobrému počasí proběhla plavba do Doveru poklidně. Po doplutí do Doveru (týden před Vánocemi 1381) se rozpoutala velká bouře, která princezninu loď téměř zničila. Mnozí (kupříkladu Thomas Walsingham) si to vykládali jako zlé znamení. Naštěstí se to nepotvrdilo. V Londýně se staral o Annu Jan z Gentu vévoda z Lancasteru. Svatba se konala 20. ledna 1382 ve Westminsterském opatství a Anna byla korunována anglickou královnou 22. ledna 1382.2.
Anna byla po svém příjezdu do Anglie uvítána dost negativně, Westminsterský kronikář ji pojmenoval „maličký oškrabek lidskosti“. V té době bylo celkem normální chovat se nepřátelsky k novým královnám, a navíc Anna nic nepřinášela. Ovšem novomanželé Anna 16 ti letá a Richard 15 ti letý v sobě našli zálibu položili základ k šťastnému manželství. Anna si pomalu získávala oblibu u lidu. Základ položila hned po své korunovaci, když k její příležitost vyprosila milost pro vůdce selského povstání. Anna se snažila vyprosit někdy úspěšně jindy méně milost pro mnoho lidí. Na základě jejich proseb byl v roce 1384 změněn trest smrti pro bývalého londýnského primátora Johna Northamptona na doživotí. U bývalého Richardova učitele Simona de Burley neuspěla, to ale bylo v roce 1388, kdy vládl Nemilosrdný parlament a Anna prosila Lordy odvolatele. V tomto období byla Richardova královská moc revokována a mnozí jeho poradci byli popraveni za zradu. Richard v roce 1389 získal, svojí moc zpět. V roce 1389 Richard požádal město Londýn o půjčku, kterou mu zchudlý Londýn odmítl poskytnout. Richard známý svou výbušností nechal zatknout primátora a městské šerify, zrušil některá městská privilegia a uložil pokutu 100 000 liber. V Londýně ustanovil své vlastní správce. Anna na veřejném slušení prosila krále na kolenou, aby Londýnu odpustil, král ji zvedl z kolenou a posadil vedle sebe, pak ujistil londýnské předáky o obnoveném dobrém vztahu a udělil jim královský pardon. Anna se také stala ochránkyní náboženského reformátora Johna Wycliffa. Anna povzbuzovala české studenty, aby přijeli do Oxfordu a u Wycliffa studovali. Výsledkem bylo rozšíření jeho učení v Praze a následně ve střední Evropě. Anna a Richard byli manželé po dvanáct šťastných let. V roce 1394 při návratu morové nákazy onemocněla i Anna a 7 června zemřela. Král šílený zármutkem nechal v jednom ze svých výbuchů poničil palác Sheen. Král jí uspořádal extravagantní pohřeb, jehož přípravy trvaly dva měsíce. Její tělo bylo přeneseno z paláce Sheen do staré katedrály sv. Pavla a odtud do Westminsterského opatství. Pohřeb odsloužil arcibiskup Arundel. V kapli Westminsterského opatství nechal Richard zřídit hrobku s jejich ležícími sochami držícími se za ruce. Pro svoji laskavost a dobrotu je dodnes v Anglii vzpomínána jako Dobrá královna Anna.
