Ctihodná Mlada Přemyslovna

Den české státnosti se slaví 28.9. To by poukazovalo na sv. Václava asi 907 až 28.9.935. Již z těchto uvedených dat je zřejmé, že Václav neměl jako dospělý vládce dost času na vybudování pevného státu. 

Vlády se ujal pravděpodobně až roku 925. Jeho politika směřovala spíše k zachování přemyslovského vlivu než k jeho rozšiřování. Ukazuje na to fakt, že když porazil v ozbrojeném konfliktu některého ze vzpurných rodových knížat na českém území, ponechal mu vládu a spokojil se s lením slibem. Jeho následník a bratrovrah Boleslav I. Asi 915 až 972, měl jako vládce 936 až 972 podstatně více času na budování státu. Na rozdíl od Václava, který se spokojoval s vazalstvím, Boleslav poražená knížata zbavoval vlády. Boleslav cíleně rozšiřoval a organizoval přemyslovské území. Vybudoval hradní soustavu, která mu pomáhala kontrolovat získaná území. Po dlouhých válkách se Saským Otou s ním uzavřel mír, který vyústil spíš ve spojenectví než podřízenost. Boleslav si uvědomoval důležitost církve při budování státu. Měl by být nazýván spíše Velikým než Ukrutným. Tomu však bránil stín bratrovraždy. Názory na její důvod se liší. Jedni v tom vidí Václavovu přílišnou povolnost vůči Jindřichovi Ptáčníkovi, druzí nespokojenost českých velmožů. Vzhledem k tomu, že k vraždě došlo v časných ranních hodinách po velké hostině na počest narození Boleslavova syna (Strachkvas, možný Kristián) a známé náklonosti k vínu u obou Přemyslovců to mohla být i špatně končící bratrská hádka. Tomu by mohla nasvědčovat Boleslavova ochota šířit svatováclavský kult. Boleslav si uvědomoval, že svatý patron z vládnoucího rodu je pro mladý stát nebývalá výhoda. Uvědomoval si také důležitost církve. České knížectví spadalo pod českou diecézi se sídlem v bavorském Řezně. Čechy se ale v té době klonily spíše k Sasku. Boleslav chápal důležitost vlastního biskupství v Čechách, a proto poslal svojí mladší dceru Mladu na diplomatickou misi do Říma.

 Ctihodná Mlada Přemyslovna, princezna česká.

 Mladší dcera Boleslava I. narozená okolo 940, zemřela 9.2.994. Starší dcera Doubravka byla určena pro politicky výhodný sňatek, mladší Mlada pro církevní kariéru. Výchovy a vzdělání se jí dostalo v Řezně, díky tomu byla na svoji dobu a přes svoje mládí nesmírně vzdělaná. Boleslav nedlouho před svou smrtí vyslal Mladu na misi k papeži Janu XIII. Měla tři úkoly, vstoupit do kláštera, což mělo usnadnit druhý úkol, založení kláštera v Praze a nejdůležitější, zajistit založení Pražského biskupství. Samotná cesta do Říma, Mlada byla prvním známým Českým poutníkem, byla v té době dost nebezpečná. To že ji podstoupila, byť s knížecím průvodem, ukazuje na její odvahu a pevnou vůli. Mlada svojí misi, byť až po smrti svého otce, úspěšně dokončila a přinesla tak do vínku vládě svého bratra Boleslava II. vzácný dar. Neví se, zda se jednalo o jednu cestu nebo více, jisté je, že do Prahy se vrátila až po smrti svého otce. Podle jedné verze vstoupila v Římě do řádu benediktýnek a dostala od papeže abatyšskou hůl. Po návratu do Prahy založila při bazilice sv. Jiří benediktinský klášter a stala se jeho abatyší. Jednalo se o první klášter v Čechách. Mladě se podařilo od papeže Jana XIII. ještě před jeho smrtí 6.9.972 získat zakládací listinu pro pražské biskupství. K tomu, aby se česká diecéze mohla odštěpit od řezenského biskupství musel dát souhlas řezenský biskup. Biskup Michal, který tomu nebyl nakloněn ještě za Mladina pobytu v Římě 23.9.972 zemřel. Nový biskup Wolfgang neměl námitky. Prvním pražským biskupem se stal saský benediktýnský mnich Dětmar, který byl přítelem Boleslava II. a kaplanem pražského knížecího dvora. Zásluha Mlady, která po vstupu do kláštera přijala jméno Marie je v obou případech neoddiskutovatelná. Nemalou měrou se zasloužila o upevnění české státnosti. Do své smrti byla nápomocná svému bratru při zakládání dalších kostelů. Myslím, že jak církev, tak český stát nikdy její zásluhy plně nedocenil. Mlada byla lokálně uctívána již po své smrti. Ve druhé polovině sedmnáctého století byla uctívána jako spolu-patronka českého království. Dokonce se píše, že její lebka byla roku 1770 korunována a ona uctívána jako blahoslavená. K oficiální beatifikaci však nikdy nedošlo, a proto by měla být uváděná jako ctihodná. Mnoho osob s daleko menšími zásluhami je daleko více oslavováno.