Vize Mohameda v poušti, varování předem se podřídit Babišovi, co tyto zážitky spojuje?

Tento článek není systematikou, ale zasazením do určitého rámci některých zážitků a připomenutím inspirací z toho vzešlých. 

Jeden můj blízký člověk (jeho jméno nechci jmenovat) měl před pár lety opakované vize Mohameda, který se k němu blíží nebo vzdaluje na koni či velbloudovi v poušti, něco se mu snaží sdělit. Tyto vize měl člověk, který je velmi racionální a ač věří že nás něco přesahuje a ne všemu rozumíme, není náboženský a už vůbec ne esoterik. V praxi docela materialista. Přesto byl hluboce zasažen těmito vizemi a když jsem ho párkrát viděla, jak se dívá před sebe, nebyl to pohled blázna, ale jako by se kolem něj rozestoupil prostor. Těžko se mi to popisuje. 

Tyto vize vedly tohoto člověka ke studiu Koránu a dalších knih, ke studiu Šárie a situace muslimů na světe. Do toho přišla potom migrační krize. Tento člověk kromě svého úsilí propadl pokušení studovat náboženské texty tvrdým stylem, nikoliv symbolickým, ale jedna hrana se jasně ukázala: Pokud dnes muslimové neumí studovat a předávat si moudrost Koránu (i s praktickou nevyslovenou selekcí historických súr důležitých pro tu dobu) a čtou Korán "tvrdým" doslovným stylem bez znalosti etymologie, nebo si dokonce vykládají Korán podle svých potřeb, za imámy se prohlašuje kde kdo, máme zde to, čemu říkáme "radikální islám", který se šíří po celé planetě. A stejným výsledkem je ten můj blízký, který naopak při tvrdém čtení Koránu má pochopitelně k islámu odpor.

Více i viz video a články na blogu idnes Hatema Berrezougy, který je známý svým systematickým pohledem na islám:

https://video.aktualne.cz/dvtv/dvtv-19-8-2016-islam-a-terorismus-senkypl-o-epojistenicz-fot/r~5503ffec660d11e68d00002590604f2e/

Hatem vnímá krásy Islámu a řeší žití právě tohoto:

a) překládá Korán z originálu a ukazuje jeho krásy - je to skutečně posvátný text

b) vysvětluje jak je to s konkrétními problematickými súrami - opět na etymologii

c) motivuje muslimy k žití hluboce duchovního islámu, který lze žít i v Evropě

d) apeluje na muslimy, aby  v zemi, která je přijala, respektovali její pravidla

e) apeluje na muslimské obce, aby začaly dodržovat pravidla...a nevykládali fundamentalistický islám...

Zpět k mému blízkému: Nakolik jsou bolavé vize tohoto člověka vizemi budoucnosti a nakolik jsou vizemi jeho minulosti, kdy také existovala velmi násilná období islámu (a mohl právě on být takovým násilníkem), těžko můžeme říci. Nemůže to s jistotou vědět ani ten člověk sám. Jisté je jen to, že urputnost, se kterou se do studijní a komunikační práce pouští, má nějaký hluboký pramen, kterým není nenávist k islámu. Může to být problematická osobní karma z islámských zemí, může to být něco jiného. Je ale v dnešní situaci těžké se ani na okamžik do nenávisti k islámu nedostat a zůstat rovnovážný s pokorou "nezáleží, co se stane, záleží co udělám - a to v pozitivní energii". 

To, co mi na tématu islámu v současné době přijde ještě zajímavé je, že dříve se spoléhalo na vzdělané místní imámy a ministerstva pro náboženství, která udržovala islám v zemích v žitelné podobě 20. století. Narušením režimů ze všech možných stran došlo k tomu, že právě samozvaní imámové se v textech vůbec neorientují. Na jednu stranu to zní jako tragédie, ale na druhou stranu, pokud by Evropa striktně trvala na hlubokém duchovním - o hlubokou etymologii se opírající- islám pouze základních textů a nikoliv těch pozdějších přidaných - sounáležitosti s evropským právem, mohlo by se vytvořit něco, co má šanci na život. Reálné to je, ale v současné době k tomu chybí "politická vůle" - jak kroky směrem k islám, tak směrem od islámu vnímá světová společnost hystericky, úzkostně a proto nemůže projít tím úzkým řešením a to je hluboký nefundamentální islám (kdy je třeba dočasně či trvale fundamentalistické toky peněz, náboženství do evropských (i našich) "mešit" nejen ze Saudské arábie zastavit) žitelný s evropským právem. Velké oživení hloubky, ale i problematičnosti současného islámu jak u mého blízkého člověka, tak u Hatema vnímám jako inspiraci a "znamení" cesty. Je jen na českých a evropských politicích a církevních duchovních, zda to znamení vyslyší i k odvážným praktickým krokům. 

Osobně jsem zažila podobný příběh, jen v jiném tématu: Začala jsem se zajímat hlouběji o naši politiku a chtěla, aby se do parlamentu dostalo spektrum demokratických, čestných a pracovitých stran. To by nebylo nic zvláštního. Úsilí, se kterým jsem pomáhala a byla i velmi kritickým okem napřed více stranám, postupně jedné straně (nelze stíhat vše), kde jsem poznala řadu zajímavých duchovních lidí, mě ale překvapovalo. Vysvětlení se ukázalo: Traumatické události mého současného života (včetně operace za živa) mě měly připomenout, že mám jít za to...kromě jiného jsem se v regresce dostala do minulého života: do druhé světové války, kde jde nechtěně udělala velkou chybu: V dobrém úmyslu, ale i ve fascinaci silnými, ale nemravnými osobnostmi bez srdce - fascinací nacisty. Zažívala jsem v regresce pocity zcela opačné, než které znám ze svého života (včetně dětství). O to více jsem po volbách měla potřebu připomenout apel Timothy Snydera, který není o Andrejovi Babišovi, ale o nás: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632307

K čemu může být dobré se vrátit k určitým věcem? Nemůžeme vědět, zda to byla skutečně minulost, nebo jsme to vytáhli z kolektivního nevědomí (viz určité směry psychologie včetně Junga) za účelem nápravy nějakého svého omylu nebo prostě růstu k chápání všech bytostí. Nemusíme to řešit. Vede nás to k určitým ozdravným krokům v sobě sama a i ve společnosti. A také nás to vede k pochopení komplexnosti lidské psychiky, k pochopení druhých lidí. Pak je nám v určitý moment dáno přestat na něčem usilovně pracovat a je nám umožněno být jen svědkem v modlitbě (a v případě vnitřního impulsu dál v konkrétních situacích občas činem) přispět k všeobecné zkušenosti. Nedá se to poručit, nedá se to urychlit a není cílem propadnou nekonečnému úsilí na jedné straně. 

Přeji nám všem, ať slyšíme výzvy vlastní duše, přijímáme cesty jiných lidí a víme, kolik energie v každý čas máme věnovat sobě a svým blízkým a kolik společnosti. 

Alena Kulhavá