Řešení klimatické změny? Přestat předstírat. Ale co? Tento zásadní problém má mnohem více

rovin, než jen "předstírat, že se nic neděje." A dokonce ty roviny jdou v zásadě proti sobě, což uvádí celé dění první poloviny jednadvacátého století do zajímavých kleští. Václav Cílek, Marian Jurečka, Lenka Zlámalová, Martina 

Kociánová, Tárak, další odborníci, já, někteří vy další můžeme registrovat, že stávka studentů 15.9. 2019 je důležitý počin k začátku hlubší komunikace o daném tématu, ale také víme, že tato debata bude mnohem bolavější, resp. složitější, než "tak už dělejte politici to, co se vám jen nechce". Nebo dokonce "tak to vymyslete." 

Neznám v současné době jediného člověka na světě, který by věděl řešení klimatické změny opravdu opravdu. 

Problémem je právě to předstírání. 

Václav Cílek v rozhovoru

http://www.akademiesobestacnosti.cz/video/klimaticka-zmena-beseda-s-vaclavem-cilkem-a-marianem-jureckou

uvádí stejně jako já v jednom z předchozích článků a stejně jako Marian Jurečka zcela jasné výzvy k rekultivaci krajiny. Já k tomu dodávám svoji nabídku být dobrovolníkem v rekultivaci polí a lesů (svážnice, kanály, cesty apod - řada odvodňovacích a dnes tragicky vysoušecích úprav minulého století, které je třeba předělat více k přírodnímu stavu.) . Mariana Jurečku jsem vyzvala k dotáhnutí legislativy a pomoci s organizací tak, aby to nenaráželo na Agrární komoru a obavy velkých zemědělců. Řekli jsme si zájmy státu, občanů, ale také je zde otázka, aby tyto zájmy neohrožovaly velké zemědělce příliš (což už samo o sobě je jeden z protimluvů, který tu prostě je). 

Václav Cílek nechce předpovídat v Čechách, vnímá jen trendy v chudých zemích. Zmiňuje jména ekonomických atd. proroků a více to rozebírat nechce. V rozhovoru uvedl, že do několika let očekává ekonomickou krizi (do Čech přicházející zvenku) i enviromentální a v souběhu těchto dvou důsledky nepředvídatelné. Otevřít téma tání permafrostu a problému globální ekonomiky založené na růstu, chování té horší části společnosti v krizi (která teprve přijde) jsme si z pocitu vážnosti debaty ani nedovolili, aby z ní přece jen nějaké inspirace vykrystalizovaly. 

Člověk se dívá pravdě do očí, konkrétně já právě paradoxu ekonomice založené na růstu, která má kromě vynálezu úvěru v 16. století (odkdy jde západ velmi nahoru, protože může investovat) i rovinu tvořivostní: Aby člověk uspěl a prodal, musí neustále vymýšlet...posouváme se čím dál rychleji vpřed...tvořivost jde ještě hůře zastavit i při všech omezených zdrojích...Ekonom Sedláček je optimista v rámci úniku do virtuálních světů, které kromě barevných kovů na mobily nepotřebují kvanta materiálu - člověk může i sedět doma, necestovat a jen brouzdat po internetu a zažívat dobrodružství v rámci počítačových her. Mohlo by se zdát "udržitelný rozvoj." Ale zase vidíme, co to dělá s tělem, se vztahy a s duší člověka...s rodinou a další generací.  Dívám se do očí paradoxu tak niternému a na který nemám odpověď a ani minimálně zatím řešení: Je to právě smysl života a rozdílnost Životní Pouti konkrétního člověka a rozdílnost vývoje celé civilizace: Jedinec se vyvíjí k maximální tvořivosti a i přemýšlivosti a produktivnosti (pokud budeme počítat člověka proaktivního) a potom v rámci jednoho (či zároveň více?) životů směrem k hlubokému vnímání, pozorování, lásce, kde už netřeba nic konat. Ale vývoj civilizace? Pokud bychom uvažovali analogii civilizací - jejich konců, není to přesné. A zároveň se nepředpokládá, že byla planeta Země kdy takto globalizovaná.

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=700541

Vcházíme do nového období, které geologové dokonce nazývají "koncem čtvrtohor" nebo sociální klimatologové obecněji "konec jedné epochy". Co bude dál nikdo neví. 

Horší ale je, že ani nevíme, co dál dělat. 

Jak to? 

Přece šetřit, nejíst maso, investovat do elektromobilu a jaderné fúze maximum, co se dá. 

Jenže...

Z hlediska hmoty a péče o duši je skutečně určitá uměřenost ve spotřebě základ, protože pokud člověk sebou jen hmotu (jídlo, výrobky, hračky nakupování - kde skoro ani věci nevnímá) protahuje, tak jako by nežil. Nemá šanci být hluboce vědomý a užívat si každé věci, svého vztahu s ní, souvislosti s ostatními lidmi, natož se na něco těšit nebo užívat vztahy mezi lidmi či mít prostě odpočinek a vnímání v klidu srdce či nezahlcené přírody. Jenže pak se tu přidává realita globální ekonomiky a ta to vše dost komplikuje: 

Poslouchat Lenku Zlámalovou bylo pro mě a možná i pro Martinu Kociánovou docela bolestné (každopádně jsme se v krátkém dialogu společně zastavily nad paradoxem, že všichni, kterých si vážíme, by žili úsporně a někteří i investovali do enviromentálních řešení a jediná Lenka Zlámalová a pár dalších ekonomů ukazuje druhou stránku věci): 

https://www.kupredudominulosti.cz/zlamalova-lenka-1d-zapad-se-dostava-do-stadia-upadku-prestava-byt-vedouci-civilizaci-a-dominanci-ziskava-cina/

https://www.kupredudominulosti.cz/zlamalova-lenka-2d-mezi-priciny-krize-muze-patrit-i-snaha-o-financovani-veci-na-ktere-nemame-treba-vyrazujeme-z-provozu-auta-se-spalovacimi-motory-a-nemame-nahradu/?fbclid=IwAR0zl7myH1HWtqhQ1TosFaJPhDlfIdGBRSc5Qw6J-v4XmEtJpddtEffah1c

Václav Cílek v našem rozhovoru a i v rozhovoru s Martinou Kociánovou popisuje psychologii odmítání v rámci krize. Tyto fáze pozorujeme, ale studenti dneska ukázali, že řada z nich je už za touto fází. Projevy některých by se ještě daly zařadit do fáze paniky "tak s tím něco politici dělejte", ale někteří z nich a i jejich učitelé jsou si nejen vědomí, že na politicích je jen díl nutného vykonat (a právě to, co svým uvědomělým chováním nevyřešíme jako občané) a zbytek je na nás: Na starostech a na každém z nás v rámci našeho konkrétního života. I sama organizátorka v Čechách (nemluvě o Grétě Thunberg, které se jako velmi autentické hluboké dívce podařilo akce rozhýbat) se snaží žít nejlépe, jak může:

a) necestuje zbytečně

b) kupuje potraviny z lokálních zdrojů

c) oblečení kupuje v second handu

d) nepodléhá konzumismu, kupuje jen potřebné

To, co možná v rámci příznivců i odpůrců studentské stávky vře a není vyslovené může být:

"Co mají sakra dělat ti politici, když ani ekonomové nevědí, jen předkládají zprávy z jedné či obou stran mince a zásadní řešení nenabízí." 

Co mají dělat?

1) Vkládat finance do elektromobilů a ekologických aut (jejich výzkumu i provozu) zároveň s chudnutím střední třídy, kterou vyžírá malé množství těch nejbohatších (globální monopolizace - korporáty)? Jít cestou drahé ekologické energie, kterou si Němci mohou dovolit, ale Francouzi už ne a stojí si na svém jádru? Riskovat konflikty jako před druhou světovou válkou? I Václav Cílek připomněl potenciální žluté vesty v ČR...které o tom ještě nevědí...na druhou stranu se fotovoltaika pořád zlevňuje a tak státy našeho typu by to mohly v průběhu času zvládnout, postupně přejít právě na ni.  CO MAJÍ DĚLAT POLITICI PODLE VÁS? MÁTE K TOMU STUDIE? JAK S KOBALTEM V RÁMCI ELEKTROMOBILŮ? 

2) Kdo všechno by se měl postarat o domluvu korporátní daně, aby na tom jednotlivé státy netratily? Natož jak vyřešit téma daňových rájů, se kterými si zatím nikdo neví rady? Kdo by to měl řešit? Jen stát, aby někdo nepiskoval na EU? EU jako celek? Jak komunikovat s USA, Čínou apod.? CO BYSTE JAKO POLITICI DĚLALI? 

3) Téma vyvození důsledků, kdy si manažeři nejen bank vypisují astronomické odměny za veliké risky, jejichž důsledky potom sanuje stát, je nabíledni. JAK TO ALE Z MALÝCH ČECH PROVÉST, KDYŽ I VĚTŠÍ ČÁST NAŠICH BANK JE UŽ ZAHRANIČNÍCH? JAK TOTO NASTOLIT V JINÝCH ZEMÍCH, KDYŽ EKONOMICKÉ KRIZE K NÁM PŘICHÁZÍ ZVENKU? JAK NASTAVIT GLOBÁLNĚ PŘÍSNÉ PODMÍNKY PRO TOKY PENĚZ, PRO FUNGOVÁNÍ BANK? KDE ZAČÍT? 

4) V otázce migrace nejen v rámci České republiky většinou už víme, jaké neblahé důsledky má míchání kultur (zejména s kulturně hodně odlišným náboženstvím)  a že to (kromě nejožehavějších dočasných pobytů a lidí, kteří jsou duší v naší kultuře) nepomůže ani příchozím. Přesto ale nemůžeme vyloučit nějaké nereálné ryčení neziskovek v rámci ČR i světa. To, co si ale tak jak tak musíme ujasnit je, kolik financí pro pomoc živořícím obyvatelům Afriky a Asie je rovnovážné jak pro nás, tak pro ně, tak v rámci celého globálního systému tam spolu s učiteli zejména zemědělství zaslat. Kolika penězi ročně máme podporovat rozvoj výuky intenzivnějšího, ale udržitelného zemědělství a i zachycení vody v daných oblastech. To, že tam rozhodně máme pomáhat, je jasné, ale jakou finanční částkou a kde všude? Nejsou to jednoduché výpočty. JSTE OCHOTNI S NIMI POMOCI?  

To, co je nezbytně nutné, je přestat předstírat. Nalít si čistého vína a přiznat si, že jaderná fúze je v nedohlednu, elektromobily tu také nebudou zítra, chudnutí střední třídy a polarizace světa v rámci jednotlivých států i napříč světem může mít tragické následky a zatím nevíme, co s tím, resp. vždy objevíme nějaké "ale".  Přesto máme šanci při mezinárodní dohodě nastavit lépe fungování bank, abychom největší krize preventovali. Nepůjčovat těm, u kterých je riziko, že nebudou mít na splácení. 

Že jsme daleko od klimatické změny? Ne, nejsme. Je to jeden život. Nežijeme bez peněz a dneska ani izolovaní. Zároveň se vrací vše dobré i horší, co jsme kdy jako státy či kultury dělali. A nezodpovědnost na jednom místě má dneska velké důsledky v jiném oboru. Že je článek moc dlouhý a nesrozumitelný? Moc věcí dohromady? Jakoby bez tématu? Může být. Není uměleckým dílem, je otevřením právě této větší složitosti, která z pozice studentské stávky může vypadat jako "domácí úkol" pro politiky. 

CO TEDY DĚLAT DÁLE? 

ZA SEBE

A) ŽÍT CO NEJURŽITELNĚJŠÍ ŽIVOT: 

- I při určitém bohatství neutrácet za zbytečné cesty a nové věci, ale investovat do rozvoje sebe, svých dětí, podpory dobrých projektů, pomoci těm, kteří si pomoci nemohou,  biopotraviny a co nejvíce "bez obalu" jako samozřejmost.

- Netlačit toho, kdo na to nemá finance (důchodci, některé rodiny) ke koupi maxima biopotravin. Netlačit na lidi, kteří na to nemají metabolismus ani k vegetariánství, ale vést k tomu, abychom každý konzumovali masa a mléčných výrobků jen tolik, kolik naše tělo nezbytně potřebuje. 

- Pomohli s rekultivací krajiny jako dobrovolníci. 

- Finančně podpořili ekologické organizace, koupili si kousek pralesa, pytle na mraky plastů z moří (pomohli svěračům), fotopasti na pytláky atd. 

- Komunikovali s politiky. 

- Vedli děti k tomu, že kromě nutné péče o duši u všech (každý jinak) bude naše budoucnost potřebovat jak společenské odborníky tak i technické a strategické koumáky, nekonečně se hledajících na vysokých školách máme příliš mnoho. Násilím se to ale vymoci nedá. 

B) V OTÁZCE TOHO, "CO MAJÍ POLITICI KONKRÉTNĚ DĚLAT" JSEM OPATRNĚJŠÍ. Rekultivaci krajiny (potřeba jen doladění nějakých vyhlášek?) podporuji a doufám, že se letos (nejpozději v příštím roce, kdyby bylo legislativních problémů více) podaří celorepublikové velké akce zorganizovat, ale v otázce energetiky atd. mám zatím spoustu otazníků. 

Na jednu stranu je třeba po politicích chtít maximum odpovědnosti, protože jinak ztrácí tah na bránu, jsou ukolébáni řešením menších problémů (zcela přirozené). Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že mají povinnost právě tohoto tahu na bránu, maximálního nasazení časového, energetického, myšlenkového i komunikačního, ale nemají povinnost (ontologickou v nejzasším slova smyslu) "přijít na řešení věcí." Jsou historická údobí, kdy se řešení hledají těžce, nebo kdy se musí počkat v aktivní přípravě "až to uzraje", nedá se to na Vesmíru vynutit. 

Současný stav věcí mi přijde ještě kurióznější v tom, že nedokážu odhadnout, v jaké fázi přesně jsme...

Tak o tom (včetně vcházení více do vnitřního chrámu) komunikujme....bez předstírání.  

Proto vzhledem k tomu, že sama nejsem politik, je i tímto článkem vyzývám k maximálnímu nasazení, ale jsou to oni, kdo ponesou zodpovědnost za svá rozhodnutí a proto oni se musí rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí v daném čase. 

Jedno z nekrásnějších hesel studentské stávky bylo "Klima se mění, proč ne my?" Část společnosti vidí právě v tom cestu: Cestu řešící polarizaci světa a tím nemožnost investovat do enviromentálních řešení (o kterých nebezpečích mluví Lenka Zlámalová i Václav Cílek) tím, že si uvědomíme, že jsme jeden superorganismus a pokud se nedomluvíme na spolupráci, do konce století, pravděpodobně bohatší státy a bohatší vrstvy přežijí (vyplývá i z "Nobelovy ceny za ekonomiku" na téma klimatická změna), ale dopady na krajinu a mnoho lidí by byl hodně ničivý. A jak to bude dál - v dalším století v rámci přírody i člověka, je otazník tak jak tak. Budoucnost je otevřená a bez hlubší proměny člověka v rámci pochopení propojení to pravděpodobně nepůjde. I o tom bylo hovořeno na studentské demonstraci. Vesmír - Příroda - Bůh (jak chcete) zároveň může mít schované další zásadní výzvy, o kterých zatím netušíme. Pozorné vědomí, pokora i sebeúcta, vnímání vlastního Středu, nepředstírání, vnitřní poctivost, láska, vzájemná úcta i pochopení, vztah k Matce Zemi, proaktivita, komunikace a vědomí "jsme na jedné lodi" je ale něco, o jehož prospěšnosti asi není třeba pochybovat. 

Alena Kulhavá