Proč pro pomoc syrským sirotkům nelze použít Wintonův systém ani zkušenosti z jugoslávské

migrace? Jak to souvisí s informacemi od starých indiánů a s tím, co jsme řešili před několika lety, kdy jsme o migraci myslí ještě v takové míře ani nezavadili? 

V roce 2011 a 2012 řešila alespoň část naší společnosti konec světa. Už v roce 2009 jsme o tom se studenty diskutovali. Hysterici mluvili o nějaké katastrofě, realističtí lidé se podívali do starých spisů Mayského kalendáře (ze kterého ta informace pochází) a do reality současnosti a byli schopni vysoudit to, co se potom skutečně v reálu dělo a dějese i dál:

Vývoj světa se kontinuálně urychluje a svět se propojuje. Do roku 2012 byli schopni staří Mayové kdysi předpokládat, jak se asi svět bude vyvíjet a tak se také dělo. Ale říkali a psali, že po roce 2012 nabere vývoj světa tak rychlé obrátky, že nemají šanci to dopředu vědět, bude hodně záležet na nás. A tím se myslel "konec světa". Byl to konec starého světa, do jisté míry alespoň v nejhrubších rysech předpovídatelného a od roku 2013 žijeme nový svět, který přináší nečekané více, než dříve. 

Je to dáno různými faktory, některé z nich zmíním:

a) Technický pokrok, který vyučován a jsa v mentálním poli lidstvu generuje čím dál rychleji nové objevy.

b) Obory jsou někde hodně propojené a někde naopak - dochází k velké specializaci a tak není snadné předpokládat, co to udělá s celkem do budoucna.

c) Propojili jsme se dopravou.

d) Propojila se i náboženství (v pozitivním) a ostny různosti se ale také zostřily.

e) Propojili jsme se skrze internet a mobilní telefony, téměř všichni mají fotooaparát a videokameru v rámci svého přístroje. 

V rámci toho se komplikuje obchod - na jednu stranu můžeme mít na co si vzpomeneme a také lidská tvořivost se může dostat všude (mohu vlastnit něco užitečného, co vymyslel někdo na druhém konci světa) - což je skvělé. Na druhou stranu se plýtvá pohonnými hmotami a hlavě se ztrácí lokální hospodářství, zejména zemědělství, což má tragické dopady na krajinu a do budoucna samoúživnost. 

Technický pokrok nám umožňuje rychleji komunikovat, sdílet informace, ale zároveň nás oddaluje sama sobě - lidským kontaktům, vnímání sebe sama, fyzické orientaci atd., tj. základním darům planety Země, hmoty a lásky, zkušenostem ve vztazích s lidmi z masa a kostí. Velká výzva to skloubit - technické vymoženosti a základní dary života na planetě Zemi. Právě z tohoto důvodu indiánští šamani zvou Evropany do svých zemí a kromě toho, že vědí, že je těžební business vyhubí. Vnímají důležitost své moudrosti a léčitelských dovedností v rámci hlubokých duchovních a přírodních učení jako opozitum pro rovnováhu velmi technického světa. Podobně tak činí jogíni od sedmdesátých let minulého století, když učí i v Evropě a Americe. 

Dalajláma je klíčovou postavou pro vědomí toho, co mají náboženství společná. Kromě toho, že si fyzicky prožil v různých obdobích všechna zásadní náboženství světa a uměl z nich vytáhnout krásné jádro a to společné (základ světa)  i rozdílné (různé cesty), připomíná lidem, že v dalším vývoji lidstva je cílem, aby lidé pochopili, že právě jednotlivá náboženství jsou různé cesty, ale psychologický základ je jeden. V tom právě přichází transpersonální psychologie, která je i v Čechách už velmi dobře etablovaná (vzpomeňme i na Stanislava Grofa), se zásadními poznatky o lidské psychice, které jsou pro lidskou duši patrně univerzální (včetně principů psychohygieny apod.). 

V rámci náboženských konfliktů, zasahování západu do kultur východu, klimatické změně, propojení přes internet a mobily ale došlo ještě k jednomu fenoménu: Luk se totiž napíná k prasknutí nejen tím, že se podmínky zhoršují nebo komplikují (kromě pozitivních jevů), ale i tím, že při globálním propojení se propojuje svět jako takový. Propojuje se komunikace a tím i touhy, ovlivňujeme se navzájem. A tak touha migrantů po mobilu a našem pohodlí je zcela pochopitelná. Jenže přístup ke studiu a k práci se u různých kultur liší - je to propsané i do genů: Sever po staletí nucen k zajištění tepla na zimu musel a musí být pracovitý, na poušti toho moc neuděláte a v tropickém deštném pralese jíte ovoce ze stromů a občas ulovíte nějakou rybu, chýška stačí. Žije se na pohodu. Indie v koncentraci na Bytí (část společnosti - brahmíni) či na výuku základního žití také není Evropa. 

Proto nelze srovnávat pomoc Wintonovu evropským dětem  za specifických válečných podmínek, kdy byli lidé rádi za to, že přežili a když dostali vzdělání, tak to byl zázrak, s dnešní dobou. Nelze ani srovnávat současnou migraci s migrací jugoslávskou, protože ta probíhala v době, kdy jsme žádné internety a mobily neměli, ani obchodní centra na každém kroku a konzumismus v takové míře. Bylo to v době, kdy jsme hledali sami sebe a sice opojeni konzumem, nebyl konzum tak prostoupený společností a únik do virtuální reality (který se děje potom o to snadněji migrantům v cizím prostředí) ještě vůbec nenastal. Ten přišel pomaloučku někde okolo roku 2004 a já ho ve škole zaznamenala v roce 2007 - pouze v rovině toho, že občas mi nějaké dítě dalo pokyn jak počítači a začala se projevovat první nervozita a zhoršená schopnost formulovat celé věty. Od roku 2009 jsem pozorovala už markantnější změny. 

Ještě v roce 2014 neměly ve škole všichni chytré telefony (obr. Procproto). Dneska od určitého ročníku jsou to skutečně skoro všichni. Pokud rodina a škola funguje, únik do virtuálních světů není takový, ale pokud jsou závažnější obtíže, je to lákadlo veliké. I v případě laxní duše daného člověka, což se děje kromě problematicky fungujících rodin (i dědičné) nezanedbatelnému procentu Rusů. Dříve se dostávali do Čech jen nejproaktivnější Ukrajinci a Rusové, teď jdou další a ne zdaleka všechny rodiny žijí nějakým vytvarovaným stylem. Někdy je to skutečně úplná "cochcárna" a začíná se pomalu, ale pozorovatelně vytvářet nová vrstva společnosti. Věřím, že i jako školy dostaneme větší pravomoci a možnosti s tímto stavem něco dělat a tak možná i lenivějším duším v proaktivnosti pomoci nárazem na holou skutečnost. 

Proto v této zcela nové situaci po problematických zkušenostech ze západu není možné se divit, že i my učitelé klademe řadu otázek v rámci přijetí syrských uprchlíků a vůbec v rámci migrace jako takové. Vztahuje se to totiž k tomu, že kromě jinakosti kultury (což ani u Jugoslávců nebylo tak markantní) je zde rozdíl časový!! se vším, co výše popisuji. 

Kromě vše zmíněných rozdílů oproti Wintonových dětem a částečně i uprchlíkům z Jugoslávie muslimské a obecně i syrské rodiny drží hodně pohromadě a tak děti v uprchlických táborech v Libanonu se přirozeně ujala širší rodina, dětí v Řecku muslimská komunita, nejsou tam samostatné děti a Syřané se naopak bojí, že jim svěřené děti budou vzaty, neboť je pro ně důležité je vychovávat v jejich kultuře (nejen islámu). Vzhledem k posílení Bašara Asada a zastavení některé humanitární pomoci do Libanonu se ocitají uprchlíci v těžké situaci. Vrátit do Sýrie se chtějí všichni, ale jen někteří mohou - ti, co nejsou na černé listině. Ti, kteří na černé listině jsou (10-20%), o těch je třeba debatovat - jak jim pomoci, neboť jejich návrat by znamenal téměř jistou smrt. Pomoc ale znamená buď si vzít sem celé široké rodiny, nebo jim pomoci mimo naše území - v uprchlických táborech. Obě varianty skýtají řadu problémů, ale jsou k věcné diskusi bez paniky. Když vezmu variantu příchodu rodin do Čech, tak by to znamenalo integraci, nikoliv dočasnou pomoc, protože na černé listině budou doživotně. Pokud bychom se k tomu rozhodli, vyvstává ale jasná otázka, jak to prakticky provést? Jak s tím nakládat ve školách a při jejich velké množivosti, jak s tím naložit do budoucna a kolik jich vůbec přijmout? Je totiž jasné a nelze vůbec uvažovat o jiné variantě, že budou chtít žít islám a svoji kulturu a to znamená kromě možného zahalení (u některých) nesmět plavat, kreslit postavy, protesty proti postavám apod. vůbec, velký otazník, zda se budou chtít učit jazyk (zkušenosti jsou spíše špatné). 

Více viz: https://video.aktualne.cz/dvtv/kutilova-sirotku-ze-syrie-se-ujaly-jine-rodiny-plan-prevezt/r~55abb6eac0df11e890ecac1f6b220ee8/

Proto se pomoci dětem nezříkám, ale odmítám se do ní vrhat bezhlavě neodborně. Od roku 2014 žádám o odbornou diskusi na dané téma a zatím jsem se jí až na pár odborníků nedočkala.  Chybí jako odborné celospolečenské téma. Okamura a pod jejich tlakem Babiš je rovina strašení a rovin získávání politických bodů (a samozřejmě i to změnilo a mění pole vnímání), ale zásadnější vidím výše zmíněná témata. Prosím tedy všechny lidi se zkušeností s migrací, výukou jazyků, azylem i integrací odlišných kultur, nechť se semknou v odbornou skupinu. Pokud někdo bude mít pocit, že má smysl i mě oslovit, tak to samozřejmě jde, a jinak přidávám svůj článek z nedávné doby, kde jsou i konkrétnější otázky: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=679366

V DISKUSI POD TÍMTO ČLÁNEK PROSÍM O SLUŠNOST, VĚCNOST A VZTAH K TOMUTO ČLÁNKU. 

Alena Kulhavá