Proč Bělobrádek, Jurečka a Herman tolik vadí Babišovi, komunistům i senzacechtivým médiím?

Nemají tolik procent - nejsou takovým ohrožením.Ale nemají korupční kauzy. Váží si jich zajímaví lidé. Splnili 83% svého programu.Vychází z odkazu sametové revoluce i vyspělé západní demokracie.Ale to není to hlavní.Co to tedy je?

Mohlo by vás napadnout: "Letí na ně některé ženy", je to vidět i na jejich facebooku nebo jinde (týká se Bělobrádka, Jurečky, ale i europoslance Zdechovského). Ano - i to je možné, že hraje svoji roli, ale nedokážu to posoudit, jak to je v porovnání s jinými politickými stranami. Musela jsem se smát, když se mě jeden čtenář mého blogu zeptal, zda píšu o Bělobrádkovi proto, že se mi líbí...Mám kolem sebe tolik kouzelných, vzdělaných a charismatických mužů, že bych se z toho musela zbláznit. Užívám si je a většinou i oni mě, ale je to v rovině lidství a radosti, že existujeme jako muži a ženy. Miluji svoji nevázanost a to i právě v rámci setkávání se zajímavými lidmi. Nejsem členem žádné politické strany a i když jsem před lety fandila a pomáhala Straně Zelených, v době, kdy bylo potřeba otevřít zelenou politiku a teď fandím a pomáhám a zároveň jsem hlídacím psem KDU-ČSL ve chvíli, kdy se ve společnosti hraje o základní hodnoty, zůstávám nezávislým občanem, který chce být stále ke všem politickým stranám kritický - jen tak se můžeme posouvat dál. 

Problém, proč KDU-ČSL některým politickým stranám a některým silám ve společnosti vadí,  sahá dál: Je to samozřejmě jen můj osobní pohled: 

Jde právě o tu klidnou sílu. Když se podíváte na řadu rozhovorů, kde vedle sebe (nebo i zvlášť) stojí Andrej Babiš a Pavel Bělobrádek, tak Andrej Babiš je akční, hodně toho namluví, mává papíry (které někdy ani neumí vysvětlit), dělá grimasy a drama, ale jeho projev je nervózní. Vnímáte Pavla Bělobrádka a stojí tu klidná osobnost hovořící zasvěceně a s apelem o inovativním průmyslu do poměrně velkých detailů, ve kterých už tato cesta v jeho gesci začala a naznačuje poměrně jasné kroky dál. 

Srovnáte Andreje Babiše, Tomia Okamuru a Mariána Jurečku a zkuste vybrat opět nejpraktičtějšího do detailu hovořícího člověka. Přidejte opět trochu moravského humoru a víte, kde jste. 

Tomáš Zdechovský sice neumí tak krásně mluvit (ale dostatečně na to, aby mu bylo rozumět), ale je to on, kdo jezdí po migračních centrech, monitoruje situaci a tlačí s výsledky na evropské země, aby přikročily k jasným řešením. 

Daniel Herman má stejně jako Pavel Bělobrádek velmi uvolněné tělo a hlas posazený do klidné hluboké roviny (mohu posoudit jako hlasový odborník), která ukazuje nejen na klid, ale i na "stání nohama na zemi" a vlastní sebejistotu, která není tlakem. 

Pokud byste měli možnost s Danielem Hermanem mluvit nebo ho slyšet naživo nebo nesestříhaně v nějakém rozhovoru, vnímali byste pravděpodobně podobně jako u Pavla Bělobrádka velkou konzistenci, úroveň projevu a u něj ještě skutečně cosi éterického (a zároveň postaveného do reality), co spojuje naši dobu s rokem 1989, podobně jako je tomu u Petra Pitharta. 

To jsou věci, které "zamrzí".Nedají se totiž snadno získat. Vyžadují systematickou práci, ale i hloubku ducha a klid a vyzrálost osobnosti. Přiznám se, že jsou mi v tom v těžších situacích, do kterých se jako nejen jako novinář někdy dostávám, také příkladem. 

Dneska jsem měla možnost zúčastnit se rozhovoru s Danielem Hermanem, který byl velmi "na tělo". Sama jsem pokládala také některé otázky, kde jsem si chtěla ověřit jeho konzistenci, ale hlavně se dozvědět věci, tak jak jsou v praxi.Určitý výtah s vámi zde sdílím: 

- Ptala jsem se Daniela Hermana na problematiku příliš moderních kulis u klasických kusů (zejména oper) v Národním divadle. Vysvětlil nám, že v této oblasti s Národním divadlem dosti jednal, ale bylo mu vysvětleno (což tak je), že do toho nemá co mluvit a jim se hypermoderní kulisy, kdy Rusalka si cáká nohy v umělém brouzdališti a na scéně není žádná příroda atd. líbí. Do budoucna vzhledem k tomu, že se jedná o tak zásadní národní představení a zároveň je nutná svoboda divadel, se o tom povede vážný dialog - utváří se rada pro toto jednání. Ale v umění, které je věcí vkusu, to nikdy nebude snadné. 

- Diskutovali jsme o vývoji kultury, situaci ve školách, gesci ministerstva kultury a školství. Daniel Herman vzpomněl v rámci kompenzace multitaskingu a hodně virtuálního světa dětí různéworshopy a fyzické interaktivní výstavy, které ministerstvo kultury organizovalo. 

- V rámci "totalitních studií" aktivity pochválil, jen vyjádřil upozornění, že začíná nabíhat lehká tendence vnímat šedesátá léta jak ne-komunismus a to jen těžko lze, byť ta léta byla do roku 1968 uvolněnější. Ale právě rok 1968 potvrdil celý kontext i v rámci nadvlády Ruska. 

- Ptala jsem se na církevní restituce - zda by měly či neměly být zdaněné. Daniel Herman řekl celkem jasnou banální věc, že "když Vám někdo ukradne auto a pak je vráceno, také ho nedaníte." Prozradil nám sladké tajemství, žežádná politická strana nemyslela nápad se zdaněním církevních restitucí vážně - právně je to neprůchozí. Byl to jen populistický tah na občany od některých politických stran, že o tom mluvily.

Pokud vás zajímá více d současnému stavu restitucí, tak zde:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615248

- Daniel Herman dostal otázku od redaktora, jak to je s Andrejem Babišem-agentem Burešem a jak vnímá situaci ANO. Mohli bychom čekat, že si zde bude hrát svoji předvolební polívčičku a bude Andreje Babiše (o kterém celá demokratická společnost včetně něj ví a mluví jako o nebezpečí pro demokracii) cíleně očerňovat.Odpověděl však právě na tuto otázku naprosto věcně: ANO je problém, když patří pod Babiše, ale i v ANO zná i kvalitní lidi (jmenoval) a agent Bureš (kde on sám mohl nahlédnout do spisu) byl sice agentem STB, ale nepáchal cílenou likvidační činnost na lidi, nýbrž hospodářkou rozvědku (což mohl možná i ve svém budoucím podnikání využít). Podle Daniela Hermana se v současné politice pohybují postavy s daleko horším lustračním vysvědčením, takže buď bychom museli být naprosto striktní, nebo v případě existence jiných "nečistých" osob vysoko v politice vytahovat pouze Andreje Babiše považuje v tomto kontextu za nefér. 

- Když byl dotázán jednou ženou, co nejvíce je třeba v současné době - kde jsme na křižovatce, tak nepřinesl žádnou příliš sofistikovanou neuchopitelnou odpověď, ale přesně to, co víme: Rozhodujeme se, zda chceme jít cestou "Homo sověticus", kdy za nás někdo naši práci udělá a bude za nás rozhodovat (např. Babiš nejen v rámci svého businessu, komunisté v rámci utopie) anebo chceme naopak z dob komunismu konečně vyjít a být si vědomi své vlastní odpovědnosti, kam patří "přijít k volbám", "volit demokratické strany", "svojí i třeba inovativní prací přispívat k rozvoji hospodářství Čech". Pořád visí ve vzduchu slovo "zodpovědnost". S tím, jak jsme dostali svobodu se pojí o to větší zodpovědnost.Když se ho jedna paní ptala, koho má volit, nesnažil se automaticky protlačit svoji stranu, ale řekl "vyberte takovou stranu, kterou Vy cítíte, že chcete volit, ale pokud možno kde jsou slušní lidé a slušné vedení. Je žitá praxe, že když jsou ti lidé slušní v osobním životě, je předpoklad-naděje, že budou slušní i v politice. Pokud jsou to nečistí lidé v soukromém životě, můžete si být jista, že své zlo v politice jen rozmnoží." 

Vzpomněla jsem si na heslo, které jsme si s přítelem vyrobili na 17.11.2016: "Zrušme totalitu v nás" a řada lidí si ho v Praze četla. 

- Komunisté se v jeho zkušenosti sice vnějškově proměnili, ale některé praktiky z dob před 1989 si ponechali : Výhružky, určitou manipulaci apod.   V Praze při volbách nevidí Daniel Herman takový problém komunisty, ale Andreje Babiše a Tomia Okamuru. Ve svém předchozím článku se pokouším popsat, že KDU- ČSL a ani Daniel Herman není vítačem či pseudohumanistickým sluníčkářem (mluvili jsme o dané problematice spolu). Přesto realistickou politiku demokratických stran lidé nečtou a neznají, orientují se pouze podle výkřiků Tomia Okamury. Úsměvné na celé věci je to, co vyprávěl Daniel Herman: Jednou měl Tomio Okamura projev toho xenofobního charakteru, že se ho po té Daniel Herman zhorzen zeptal, "pane kolego, tomu snad ani sám nemůžete věřit, co zde povídáte."Tomio Okamura se mu prý jal vysvětlovat, že samozřejmě, že ne, ale že je "třeba lidi napřed postrašit, a pak je třeba je léčit." Hovořili spolu potom o cílech politiky metodách v politice a neshodli se. 

Jen pro zajímavost, Hatem Berrezouga napsal dopis panu Okamurovi, byť to neřeší jeho motivace ke strašení lidí. Lze to ale využít ke vzdělání jak nás křesťanů, nevěřících apod., tak ke vzdělání samotných muslimů:

https://berrezouga.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=627119

- Nakonec jsem podala dotaz na to, jaký vliv má ministr kultury na rozdělování financí menším uměleckým skupinám: Téměř žádný. Tyto věci řeší 36 grantových komisi (podle oborů) a ty pracují i skrze různá volební období ministrů (mají svojí dynamiku obměny). Ministr kultury řeší koncepčnější záležitosti kultury a granty pouze zběžně kontroluje. Ptala jsem se ho i na rozložení práce mezi systematickou práci a setkáváním se s lidmi přímo právě i na kulturních akcích (kde se řada věcí vyřeší a ne všichni se za ním dostanou na ministerstvo). Ptala jsem se ho i na jeho pracovní režim: Pracuje 8 -16h denně, nejčastěji 10-14h denně i skrze víkendy, protože tam právě probíhá nejvíce kulturních akcí. Volno si dělá na 2-3 dny po 4-5 měsících. 

Tímto svůj článek zakončuji. Přeji vám, abyste užívali všech krásných a pracovitých (ne třeba až tak přepracovaných) osobností ve svém okolí a přeji vám šťastnou ruku při zvolení politické strany, která bude odpovídat vašemu vnitřnímu nastavení i potřebě po konkrétním politickém programu v celku. Modlím se za konstruktivní uskupení demokratických stran v parlamentu, neboť právě dialog mezi různými pohledy na jeden problém může vést - byť pracněji - k dobrému řešení. 

Alena Kulhavá