Při toleranci jiné volby prezidenta jde o vykolejenou postmodernu nebo různé vnímání

role prezidenta a na tom se lidé štěpí? Je toto rozdílné vnímání role prezidenta něčím podložené nebo jde o prostý rozmar či nevědomost?

Zpytovala jsem svoji duši, zda nejsem k rozdílné volbě prezidenta příliš benevolentní a zda tím, že jsem na každém kandidátovi spatřovala jedinečné kvality, jsem neuhnula ze své Cesty k relativizaci všeho, což je bolavou nemocí postmoderny. 

K čemu jsem došla:

Role prezidenta je do jisté míry symbolická, do jisté míry diplomatická, do jisté míry inspirativní a do jisté míry vojenská. Ale nutně (při sestavování vlády)  i politická. To, k čemu podle mě také došlo, je akcentace těch či oněch rolí prezidenta. 

Kdybych měla akcentovat roli diplomatickou (tj. rozvoj mezilidské i obchodní a politické spolupráce mezi státy), tak by v ní jednoznačně u mě zvítězil Pavel Fischer. v dalekém závěsu Mirek Topolánek a v dalším dalekém závěsu skutečně i Miloš Zeman, Vratislav Kulhánek a Jiří Drahoš. Ostatní až v tak dalekém závěsu, že je ani nepíši (ale mohu se mýlit). 

Kdybych měla akcentovat rovinu aktivace společnosti, pak by tam byli vedle sebe Michal Horáček, Pavel Fischer a Marek Hilscher. 

Kdybych měla akcentovat roli mravní a i roli nějakého duchovního posunu, pak by tam na prvním místě sedí jednoznačně Pavel Fischer, pak za ním Marek Hilscher, Jiří Drahoš. Horáček kvůli svému egu a Topolánek kvůli své minulosti (i současnosti?) až v další řadě a ty další tam nevidím. A Miloš Zeman tam má obrovské mínusové body. 

Kdybych se podívala na roli politickou, měla bych tendenci stranit těm kandidátům, kteří by nepověřili sestavováním vlády trestně stíhaného Andreje Babiše. Na druhou stranu kdyby odstoupil a vládu se stavoval někdo jiný, také by se mi to nelíbilo (ANO je prodloužená ruka Babiše), ale v rámci výsledků voleb by to bylo spravedlivé. 

Kdybych se podívala, kdo přinesl nějaké zajímavé náměty k vývoji společnosti, pak by to byl Pavel Fischer a Mirek Topolánek, ale i Miloš Zeman, v další řadě Michal Horáček a Jiří Hynek. 

Kdybych se zabývala ochranou státu, tak by na prvním místě - každý jinak - byli Pavel Fischer a Miloš Zeman. Pak už tam moc nikoho nevidím, možná by překvapil Michal Horáček a Marek Hilscher. 

Jsou to pouze mé osobní pohledy! z omezeného množství možností kontaktu. 

Podrženo sečteno:

Pokud pro někoho je prezident primárně ochráncem vlasti, pak může primárně volit Miloše Zemana. A to i s rizikem jeho kontaktu na Rusko a Čínu, veškerou propagandu, která zde probíhá. Resp. pokud toto nebezpečí (které bohužel Miloš Zeman přináší) považuje za menší, než by bylo trvání Evropy na Dublinu IV. přes odpor jakýchkoliv politiků. Pak skutečně Miloš Zeman v roli vedoucího ozbrojených složek a i v symbolické rovině jako vojevůdce svojí postavou a hlasem může být pro voliče smysluplným kandidátem a to jen v rámci "strašení z migrantů"  a lživé kampani vůči Jiřímu Drahošovi, ale prostě v reálném vnímání té nejhorší možné varianty, pro kterou by se mohla západní Evropa domluvit. 

Pokud pro někoho je primárně důležitá role diplomata a to i do té míry, že by pravděpodobně výše uvedená varianta nenastala, pak takoví lidé většinou volili Pavla Fischera nebo Mirka Topolánka. Otázka vyjednání si podmínek a to nejen v rámci migrace, ale i obchodů s Čínou - v apelu i na lidská práva. V obchodu s Ruskem - s řešením tamější propagandy apod. V obchodu se západem, dalšími kontinenty a ve spolupráci se bratry Slováky. 

Pokud byla pro někoho priorita mravní otázka, tak pravděpodobně volil Jiřího Drahoše, Pavla Fischera, Marka Hilschera, potažmo Michala Horáčka. A už zde neměl šanci Mirek Topolánek. Jsou ale lidé, pro které toto téma je až na druhém (nikoliv podružném) místě, protože mají pevnost sami v sobě a mají naději, že se v rozbouřené Evropě dá pět let se Zemanem a s dobrými učiteli a dalšími osobnostmi (vzory) přežít. 

 Role kněze je jasná: Duchovní, mravní, láskyplný. Tam kdyby kněz nějak výrazněji hřešil, byl by problém. Když občas káže pouze z mysli, je to problém také. Tam je to čitelné. 

U učitele je samozřejmá základní charakterová pevnost (nelhat, nemstít se apod.) a nutná je i dovednost něco (mít co) naučit, tj. charisma, živost (u každého učitele jiný typ) a kontakt. 

U vojáků nemáme potřebu do detailu zkoumat jejich mravnost. Buďte si jisti, že jsou nevěrní (mají hodně testosteronu a specifické podmínky žití), mluví sprostě. A někteří by nějakou drobnou bílou lež ani nechytili, že je vlastně už lží. Možná by se i někde trochu více porvali a možná vidí svět trochu tvrději. Neřešíte ani, co je vede k poslání zabíjet (např. nasazené jednotky na teroristy).  Ani u generála byste neměli potřebu to nějak moc pitvat. Důležité je, aby se orientovat v každou chvíli, kde je nepřítel a u generála nepředpokládáte mstivost (je to i jiný typ lidí). 

Role diplomata je také celkem jasná. 

Role politika (kam patří ale i prezident) je komplikovaná a tam se k řadě špín a taktik člověk někdy přimotá a ne vždy se s tím dobře popasuje, ne vždy také jsou nabíledni snadná řešení. 

Jenže role prezidenta není vůbec tak jasná a právě každý v ní akcentuje něco jiného. A tím vzniká rozdílnost hlasování. Není to o tom, že by ten, kdo hlasuje pro Zemana, byl totálně nemorální člověk. Jenom mravnost na prvním místě neakcentují (neočekávají) u prezidenta (ale od kněze a učitelů), důležitější je pro ně velení vojsku a silné zahřmění v EU, kdyby bylo nutné (i odchod v případě skutečného ohrožení např. davy neintegrovatelných migrantů či uprchlíků v průběhu desetiletí). Důvěřuje lidu, že vidí prasárny Zemana a ti co nevidí (zejména staří lidé), ty to už neovlivní. A ani ten, kdo hlasuje pro Drahoše, si nemyslí, že by byl bačkora. Dovede si představit Jiřího Drahoše v kombinaci s politiky, že to zvládne (i v otázce migrace a i otočí kurs zase více na západ) a je pro něj důležité, aby prezident nebyl takový lhář, pomstychtivec a demagog, jako Miloš Zeman. Jsou smířeni s tím, že může Jiří Drahoš nadělat i nějaké chyby, nebo s ním může do určité míry cvičit jeho okolí, ale nevnímá v tom zásadní nebezpečí. Věci se mají ale i ještě složitěji. 

Je samozřejmě tristní, že volíme mezi takovými extrémy a pak se dostáváme do tak obskurních otázek, jak to každý z nás má s vlastní mravností a na druhou stranu povědomím o náročnosti úřadu (že tam nemůže sedět prodavačka - může v dobré víře nadělat nejvíce paseky) potřebu volit tak opačné lidi (a to právě i přátelé nebo sourozenci velmi podobní). Je to právě proto, že si řada lidí uvědomuje nedostatky obou dvou a někam tu káču nakonec převrhlo (i v rámci nešťastné čtvrteční debaty na ČT, kde Drahoš neukázal ani sílu charakteru a vlídnost). Neměli jsme zkušenější a mravnější kandidáty a zároveň. Resp. měli jsme i nějaké, ale vynořili se pozdě a mělo by jich být i více. Nechť je nám všem toto jako lekce k poučení do budoucna. Na druhou stranu příliš dobrá doba někdy prostě nevygeneruje zajímavé a do politiky vstoupivší osobnosti. 

Proto prosím sledujte své pochody, nechte se inspirovat druhými a můžeme se těšit do dalších prezidentských voleb, že budeme snad zase o kousek dál. Resp. když zreflektujeme tyto volby a budeme co nejvíce vědomí v rámci tohoto pětiletého období. 

Důležití nejsou jen prezidenti, ale i naše zkušenosti. 

Srdečně Alena Kulhavá