Přečetla jsem Bělobrádkovu knihu "Na život" - jak ji hodnotím?

Kniha mě zaujala svojí jasnou strukturou, autentičností i snahou po maximální objektivitě. Její přečtení stojí za to i když budete volit někoho úplně jiného, protože je "životná", má důležité obecné přesahy a inspirace do života.

Pokud mám volit nějakou politickou stranu, tak ne podle knihy jejího předsedy. Ta může být pouze dílčím doplňkem. Tak to platí o knize Andreje Babiše a Pavla Bělobrádka. Obě knihy mi ale v dobrém i problematickém zapadly do mého vidění těchto stran a tak jsem ráda, že nemusím mít v hlavě dilema, jaké uspořádání politické scény bych si v budoucnu představovala a co pro to mám udělat konkrétně já. 

Pokud vás zajímají moje úvahy o tom, koho a proč budu volit, tak jsou zaznamenány v těchto článcích: 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=613044

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=616225

To, proč zde píši o knize Pavla Bělobrádka není z důvodu lobování za KDU, ale z důvodu lobování za samotný život. Můj stručný výtah a komentář nemá nahradit knihu samotnou, má naopak vás motivovat, abyste si knihu stáhli a přečetli.   http://www.kdu.cz/ostatni/na-zivot    Případně kdybyste chtěli s Pavlem Bělobrádkem podiskutovat nebo mít knihu v papírové podobě, rozdává ji a bude i dále rozdávat na ulicích jednotlivých obcí.

Když bych měla v pár větách vysvětlit, čím mě kniha zaujala, tak to bylo:

- Život Pavla Bělobrádka, která by opřen o pospolitost rodiny, která skýtá nejen radosti, ale i povinnosti, které člověka vytvarují tak, že v lásce a vlastní osobnosti potom kráčí čestně a svobodně a zároveň odpovědně životem. Není náhoda, že křesťansko - demokratická strana je zároveň lidová (tj. nejen pro křesťany) a zároveň ve středu:Dává důraz na osobní odpovědnost a svobodu tam, kde je pro člověka důležité (v rámci života, práce, rodiny) a určitá pravidla a péči, kde by divoký kapitalismus vedl k devastaci společenství i lidského ducha (školství, zdravotnictví, kultura a některé části podnikání apod.)

Touto životností může být dobrým příkladem dospělým i dětem, kteří neměli to štěstí a nezažili úplnou rodinu nebo širší rodina nedrží pohromadě. Kniha dává i zkušenosti a inspirace lidem, kteří uvízli ve virtuálním světě, jak moderní trend (kterému se zcela nevyhneme) zkombinovat se skutečným životem, kde jsou zkušenosti v hmotě a vztazích nenahraditelné. 

- Kniha dává inspirace vlastním příkladem, jak vlastní statečností překonat obtíže v životě (šikana, zdravotní obtíže, společenské tlaky) a zároveň je milý otevřením se v situacích, kdy to ani pro Pavla Bělobrádka nebylo jednoduché.

- Pochopitelné z knihy také je to, že KDU-ČSL dnes není strana primárně věřících lidí (i když k ní přirozeně tíhnou), ale strana otevřená. V současné době se navíc stírá ostrá hranice mezi věřícími a nevěřícími: Řada lidí nechodí pravidelně do kostela, ale věří v něco a Ježíše, Budhy apod. si vnitřně váží. Ale ve straně a i mezi voliči jsou i vyložení ateisté. Dají se ale většinou charakterizovat jako "lidé myslící" a "lidé dobré vůle". 

- V knize Pavel Bělobrádek vysvětluje i některé věci a politické procesy, které média uchopila povrchně a podstata leží ještě někde trochu jinde. Co ho šlechtí je to, že tak činí s ohledem na všechny strany, popisným způsobem a spíše jako "nutnou etapu vývoje" s tím, že z toho vyplývají jasné výzvy do budoucna. 

- V knize není zapsán přímo volební program KDU, ale jsou představeny základní priority strany a plány do dalšího volebního období, takže i bez čtení programu si člověk může udělat jasný přehled, kterým směrem KDU půjde a může se dočíst i konkrétnější obsah ale jen některých inovací. Více bude v programu a na osobních setkáních. 

- Koncové kapitoly knihy jsou podle mě špatně napsané: Obsah je dobrý, ale měl být zhuštěný do jedné kapitoly. Opakuje se a je špatně strukturovaný. Divím se, že mu to někdo nezkritizoval, mě to praštilo do očí, ale nedá se nic dělat. Hodnotu knihy to nesnižuje, jen upozorňuji na to, že můžete ke konci něco přeskočit a dočíst až úplný konec. 

- Neméně podstatnou hodnotou knihy je to, jakým způsobem Pavel Bělobrádek mluví o jiných lidech: S láskou a úctou ke své rodině, s velkou láskou, úctou a humorem o své manželce, s úctou a vděčností k lidem, kteří ho v KDU něco naučili a s úctou a pochopením i pro své politické soky. I na lidech, se kterými nemá bytostně nic společného dokáže najít nějaké pozitivum, vnímá svoji roli ne-soudce a zároveň se jasně, ale kultivovaně vyjadřuje, proč ho určité cesty vedly pryč od různých lidí a kde naopak je nutné i přes všechny těžkosti hledat domluvu. 

- Konsensu - nutnost se domluvit je věnována i kapitola politiky KDU. Je zde jasně a naprosto srozumitelně vysvětleno, že KDU není beztvará politická strana a také to, že politický střed (viz moje vysvětlení výše) má jasnou definici a není jen pasivním kompromisem mezi pravicí a levicí. 

- Čtení Bělobrádkovy knihy mi dobře navázalo na čtení knihy Rogera Scrutona, proto přidávám fotografii obou knih. (Výtah z knihy Rogera Scrutona jsem se pokusila udělat i ve svých článcích).Obsah knihy Rogera Scrutona přímo nekoresponduje s osobností Pavla Bělobrádka, ale určité spojovací body byste tam našli a ty jsou právě dobře vyjádřené v názvu knihy

" NA ŽIVOT!"

Přeji vám tedy buď jen drobnou inspiraci těmito řádky a nebo ještě lépe inspiraci k tomu, abyste si knihu přečetli. 

Alena Kulhavá