Paradox konfliktu duchovního vývoje a maximálního zisku.Jak se to projevuje u nás v ČR teď

po volbách do poslanecké sněmovny? Co s tím, když platí oboje a obojí je život? Co by měli dělat politici a co občané? Může to vůbec někdo vědět? Pokouším se najít alespoň pracovní odpovědi.

Ve svém článku 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=636662

jsem se snažila popsat, že očištění není pouze právní, ale i mravní. Psala jsem v nadhledu člověčenství a i Ducha. Zajímavý podnět mi přinesl můj známý - bývalý diplomat z USA. "Jedna věc jsou zákony duchovní a druhá věc jsou zákony obchodní". 

Ano, oboje platí a paradox toho, že to nejde dohromady, je jeden z nejzajímavějších paradoxů společnosti. 

Pokud totiž budu chtít být maximálně úspěšný, nemohu brát ohled na vše okolo, je i přirozenou cestou monopolizace. Je přirozenou cestou pohybovat se na hraně zákona: Co není přímo zakázáno, je dovoleno a využiji všechny prostředky. Pokud bych to neudělal, budu prostě béčkový obchodník a to ať jdu raději sázet stromy. 

Nelze tedy vnímat odděleně tendence obchodních alfa samců si něco přivlastnit od samotné podstaty alfa samectví. Pouze ve výrazně transformované podobě se potom člověk posouvá dál. Proto pokud chceme kritizovat některé politiky z hlediska toho, že jsou úplně jiní, než lidé kolem nás, není tomu tak. Zamýšlela jsem se nad tím právě u postavy Vladimíra Putina a jeho anexe Krymu. Nejde o politickou rovinu, jde o rovinu lidské přirozenosti:

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=403442

V tomto kontextu nemohu ani kritizovat Andreje Babiše, že se jako podnikatel snaží jít po hraně zákona. V rámci maximalizace zisku jen nesmí spadnout za hranu zákona. Monopolizace je přirozenou tendencí obchodníka, jen to nesmí překročit do vydírání (což pravděpodobně u Andreje Babiše překročilo). Je velmi křehká hranice mezi "obchodní strategií", kterou dělají i řetězce (slevy a likvidace konkurence) a mezi vyloženým gangsterským chováním, kdy pravděpodobně (ale dokázané to nikdy být nebude moci) Andrej Babiš např. vymámil na zemědělci dodávky zvířat do svých Kosteleckých uzenin už za účelem likvidace této firmy. Ať to bylo, jak to bylo, popisuji zde obecné fenomény. 

Mohla bych se zde pustit i do biologických teorií (darwinismus, sobecký gen, altruismus apod.), ale to by již přesáhlo rámec tohoto článku. Chci se spíše zabývat společenskou situací a posléze vývojem člověka jako jedince v náhledu duchovním. Je možné, že biologické teorie nakonec vysvětlí i to všechno duchovno, ale v praxi se tak zatím neděje - tak aby to vysvětlovalo zážitky, které se týkají hluboké lásky, umění, sidhi, procesů okolo smrti apod. a tak je nechci použít jako konečné vysvětlovací metody, jelikož mi jde spíše o praxi, než o vědecký traktát. 

------------------------------------------------------------------

Další otázka je kulturní. Žijeme v křesťansko-židovské kultuře, kde obchod probíhá ve smyslu nějakých dohod. Písemných, ale i ústních. To, že i ústní dohody jsou někdy pozměněny, považujeme za selhání. V případě Andreje Babiše se u různých případů ukazuje, že i nějaká vysoce emocionální prosba po záchraně Babišových! firem mohla být míněna jako taktika na likvidaci. Opět to zde nemáme šanci dokázat a opět nejde o Babiše - jde o to ukázat na určité fenomény. Jde o to, že toto pokud vnímáme jako v pořádku v rámci obchodních strategií, tak se posouváme kulturně někam jinam (do Ruska? do Arabských států? Do úplné žumpy?).

Neméně podstatnou otázkou je problematika složitosti zákonů, která vyvěrá právě z toho, že upadá přirozená mravnost a řada lidí se chová jako "zvíře" - opičí alfa samec, který právě žije to "co není zakázáno zákonem, je dovoleno." Tak ale musí vznikat mnoho obskurních zákonů, zákonů tolik, že se v nich lidé už nevyznají a neumí je ani přečíst. Takto vznikly i zákony, kde Andrej Babiš - právě on! - musí být korigován právem v oblastech, kde by si někdo něco tak nemravného do té doby ani nedovolil (propojení médií a politiky apod.) a otázka tunelu  - vykradení Unipetrolu, kde dluh potom zaplatili občané a zisky přišli Babišovi (jen díky tomu, že jsme neměli po revoluci žádné zákony) je činem již tak za hranou, že o nějakém čistém podnikatelském záměru nelze vůbec hovořit. Jak může chtít tento člověk s takovou minulostí volat "chyťte zloděje" a chtít redukovat zbytečné zákony, když i on sám je také jejich příčinou? Tam už se dostáváme do praktického rozporu, který mohli voliči vnímat. 

Zajímavou otázkou je historický vývoj filosofie (resp. politologie), která si pořád uchovává jednu zkušenost: Není dobrý střet zájmů: Ekonomická, politická a mediální moc musí být oddělená. Není možné se zlobit na obchodníka, že se snaží maximálně vydělat. On musí být kontrolovaný zákony (což je v prvé řadě politika), policií i médii. Média by ale také neměli vlastnit politici. Pokud obchodníci za první republiky vlastnili menší různá média, nebyl to ideální stav a vůbec si první republiku neidealizujme. Přesto tam byl rozdíl, že každý věděl, která média byla kým vlastněna, situace byla přehledná a zprávy jen do určité míry zabarveny (poměrně čitelně). První republika ale netrvala dlouho...opět toto mohli voliči vnímat a není se možné divit, že část společnosti je neklidná. 

Ekonomická moc je pohybem majetku a moci k jednomu alfa samci bez ohledu na potřeby a zájmy ostatních. Je to zajímavá ukázka schopnosti člověka v určitém směru a není třeba to dehonestovat. Tak jako není třeba považovat puberťáky za podřadné. Politická moc (ať už se jednalo o kmenovou radu, obec nebo později stát) je zejména při rozvoji kapitalismu o to důležitější protiváha kolektivní diskuse, co je pro společenství nejlepší. Oboje musí existovat a oboje má podle mého smysl, aby existovalo v neustálém živém napětí. Pak je stát prosperující i sociální a mravní (nejlépe pokud je duchovní podpořeno). 

V současné době se nám ale ekonomická, politická a mediální moc promíchala a to je nebezpečné nejen pro stát, ale i pro samotného Andreje Babiše, potažmo hnutí ANO. Nevylučuji možnost, že to zvládnou a rozhodně jim nepřeji nic zlého (naopak), ale to "aby to dobře dopadlo" neznamená jen, kolik budeme mít v peněžence, ale i jak se nám bude celkově žít: Dneska jsme v situaci, kdy kromě tématu vyloučených lokalit (sever a někde venkov) - což je velké téma - si již někteří lidé k Vánocům nepřejí věci, ale společné zážitky s blízkými a to ne třeba ani v rámci drahých aktivit. Je spousta možností, co bychom ještě mohli zažít (i exotické dovolené, které vyžadují peníze), ale nemalá část (ale ani ne velká) si uvědomuje přesycenost smyslů, přesycenost hlavy informacemi, oddělenost na sociálních sítích a nejvíce touží po jednoduchém skutečném prožívání přítomnému okamžiku v sobě, v přírodě, v kráse města i s blízkými. Další skupina lidí si tuto potřebu neuvědomuje, ale cítí určitou vnitřní nespokojenost, kdy už je málo co uspokojí, jiní utíkají do internetových her či na youtube. Kromě zásady "je třeba oddělit ekonomickou a politickou moc" a zkušenosti v tom, že ne maximum peněz dělá člověka šťastným (byť prosperita je důležitá věc a je úkolem politika ji podporovat), je zde ještě jedno zásadní téma a to je téma mravní: Lze o všem možném diskutovat, ale nebezpečí ulítnout na ekonomicko - politické moci je veliké. Projevilo se právě u Andreje Babiše v neochotě se vyjádřit a řešit nespravedlivé zajišťovací příkazy (až k tomu Babiš byl dokopán novináři, občany i politiky), lhaním, napadáním jiných lidí (sprostota je ještě k tomu navíc), urputnosti v moci (takže i překrucování výsledků rozpočtu). A je samozřejmě přirozené, že se nejen politici, ale i akademická obec obává koncentrace politické a ekonomické moci zvláště u člověka, který je obviněn z řady věcí (nejen Čapí hnízdo, ale i monopolizace pekáren na Slovensku apod.). Problém není jen faktický, ale do dalších generací předáváme určitý obraz společnosti a toho co "je normální". Resp. co " je rovnovážné".

Dalším tématem je, že pokud to chce ze svého pocitu zachranitelství (nebo dokonce dokázat něco sám sobě, nedej Bože získat další popularitu k moci) "odmakat za druhé", ty druhé tím oslabuje a může to za čas vést k slabé ekonomice (tím spíše, až vůdce zemře). Přeji naší zemi i Andreji Babišovi, aby tato situace nenastala a politika (ať už bude Andrej Babiš ve vládě nebo ne) pro něj byla životní zkušeností a politika (ať už bude Andrej Babiš ve vládě nebo ne) byla co nejefektivnější. Přesto kromě charakterového zmatení (že ve vládě může sedět trestně stíhaná osoba a osoba jednající určitým stylem být zároveň efektivní ve výkonu - pokud by na rozdíl od svého minulého spíše (vzhledem k plánům a možnostem) podprůměrného období na mfčr byl - a tak v čele státu - zajímavý paradox) určitá obava: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=624712

----------------------------------------------------------

Poslední hledisko je duchovní: Vracím se zpět k prvnímu bodu: Ano, alfa samci a obchod jsou zajímavou kvalitou života na planetě Zemi a odsuzovat to by bylo jako odsuzovat sportovce, metalové hráče, vojáky apod. Proto kladu výše zmíněné - tj. rovnováhu společnosti - jako prioritu a následné jen bude popisovat to "něco navíc." 

To "něco navíc" se nazývá "duchovním vývojem", který nemusí vůbec být nutně spjat s nějakým náboženstvím. Někdo by v určitém kontextu použil slovo "mravnost" nebo "charakter". Mravnost a charakter by totiž nemělo být něco navíc, i když se to tak v dnešní společnosti někdy zdá. Já se pokusím jít ale i kousek za to. Pokud byste se podívali do budhismu, je to cesta vlastně poměrně nenáboženská: "Sedni, medituj, zbav se závislostí, prožívej lásku a vděčnost ve svém životě, pomáhej - ne z povinnosti, ale to budeš chtít sám od sebe - k vědomí i druhým svým bytím a nějakou činností." Žádná mytologie, jen vědomí, že byl nějaký Budha - člověk, ale o něj vůbec nejde.... Křesťanství sice má postavu, která se hlásí přímo k Bohu, ale jinak ve své praxi bylo také velmi jednoduché. Složitá mytologie Indie je zajímavá právě tím, že v každé vesnici najdete trochu jinou. A lidé vědí, že o to nejde. Že jde zase o tu jednu univerzální Existenci. Přesto jsou rituály (a tím pádem i náboženství - pokud mezi sebou nebojují) velmi dobrým nástrojem ke kultivaci Ducha a i pro radost ze života. Duchovní cesta je Cestou k Já, cestou ke skutečnému štěstí a chcete-li, "cestou domů" - právě do té Všehomírné existence. Je to zajímavý proces, kdy naše vědomí bylo rozděleno - stvořeny Duše -, získáváme zkušenosti, užíváme různorodost Stvoření hmoty, vztahů, smyslů a postupně se zase navracíme zpět do věčné blaženosti. Je zbytečné hodnotit, co je lepší - zda Stvoření, nebo žití v nebi? Je to proces, Cesta. Ale ta cesta vede určitým směrem a to je od sobectví ke společenství, od vědomí oddělenosti k vědomí propojení, od vědomí vlastních potřeb, nutkání a závislostí k radosti z vlastního vědomí, které je nezávislé. Od chtění k lásce. Proto v této optice těžko budeme tvrdit, že Andrej Babiš je na konce cesty k Věčnosti. To, kde je, těžko posoudíme (a ve Věčnosti může být hned v příští sekundě - viz umírající na kříži vedle Ježíše), ale byl by to právě onen málo častý jev, kdyby v následném dni byl na konce své Cesty. A během té Cesty prostě dochází k pochopení, že ať děláme cokoliv a tím spíše v nějakém hodně konkrétním záměru pro sebe, svět určitým způsobem kroutíme a i způsobujeme některým lidem bolest právě svým tlakem. Právě i to bývá při pochopení v modlitbách, charitě (nejen finance, ale spíše činnost) očištěno. Dokud jsme v existenci na Zemi, tvoříme, ale i ovlivňujeme, kroutíme a očišťujeme...je to věčný koloběh a pravidelnou duchovní praxí se snažíme najít co nejčistší (byť tvořivou) cestu a také poslat lásku těm, kteří nám darovali zkušenost (i nedobrovolně) a samotné je to poškodilo. Žádná lítost ve smyslu oběti, jen hluboké vnímání koloběhu života a toho, že od hrubšího směřujeme k jemnějšímu a volnějšímu, ale i to hrubé a s tlakem je projevenou kvalitou Všehomíra. 

Kdyby byli v Čechách všichni na nejvyšší míru duchovní ve smyslu pozdějších fází Cesty, kdy už člověk skutečně nemůže obchodovat, pak by to bylo komplikované. Právě žitá dynamika, kdy jsou záležitosti v rovnováze a v úctě k pohybu a potřebám jednotlivých lidí, je vyspělá společnost. Ve chvíli, kdy má v rámci svého řízení také určitou rovnováhu, nikoliv postmoderní chaos, že všechno je jedno a i na místě předsedy vlády může sedět trestně stíhaný člověk navíc ve střetu zájmů (Agrofert a Mafra nelze tvrdit ani dnes, že jsou nezávislé). Jinak se může v rámci dynamických pohybů právě v nejvyšších patrech dostat jak do úpadku, nebo právě k většímu duchovnímu vědomí. 

To, co platí na úrovni našeho státu, platí samozřejmě i v rámci globálního obchodu a v rámci globálních politických organizací. Opět můžeme žehrat, ale zase jde o to, zda najdeme nějakou rovnováhu. Pro Čechy kromě globální ekonomiky a politiky je určitou cestou inovativní průmysl jako balance korporátů přišedších po roce 1989. 

Pokud se Cesta jednotlivce zcela utrhne, ztratí vědomí Celku a toho, že žijeme (i třeba hrubé obchodní) zkušenosti, může se dostat do slepé uličky, ze které zase později vyjde: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=611973 

Pokud bychom chtěli situaci Čech bagatelizovat s tím, že stejně vše ovládá Amerika, pak už nám nezbývá, než rezignovat na cokoliv a otevřít si Janovo Zjevení či se pohroužit do obav Indiánů a rovnou celý život člověka na planetě Zemi zabalit. Nebo můžeme doufat, že jak Zjevení či obavy indiánů nebudou naplněny a jsou jen mementem - možností. Ale i v případě, že by naplněny byly, tak opět to, co si z tohoto světa odneseme, nebude ani monopol, ani moc, ani drahé lyže či počítačová hra, ale pouze a jen zkušenosti,  vlastní vědomí a množství lásky. 

Přeji vám a i všem politikům, včetně Andreje Babiše co nejvědomější Cestu. 

Politika se bude nějak vyvíjet, budeme zažívat zkušenosti, které potřebujeme (včetně Andreje Babiše) a můžeme se jen s úctou k celému procesu ptát "Co mám teď dělat já?" ve svém životě v práci na sobě, v rodině, v práci, v občanském životě. 

Alena Kulhavá