Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

Je to dávná historie (parašutisté zahynuvší v kryptě a v kostele po atentátu na Heydricha), druhá světová válka je pro ně jak období dinosaurů, nevědí, proč by se měli učit nějaká data, ale když stanuli v kryptě, kde na ně mluvil mladý průvodce, který měl statečnost a míru utrpení v sobě autenticky zpracovanou, viděli busty statečných tváří a navíc jsme  o těchto věcech nějaké hodiny předtím hovořili, i tito nezvedenci najednou stáli a přemýšleli nad tím, zda by byli takového činu schopni. Pomohlo jim k tomu i silnější vědomí několika málo z nich kteří viděli film Antropoid a o problematiku se zajímají.

Co jim ve vědomostech a v srdci zůstane nevím, ale každopádně to byl nějaký zásah.

Takové různé zásahy moc nezažívají v životě, snažíme se s blízkým instruktorem pro ně připravovat maximum na škole v přírodě a já občas ve hrách ve městě či ve škole. Navážeme na to projekty.

Není ale snadné motivovat zažité myšlení "hlavně konzum" "hlavně chléb a hry" "hlavně mobil a počítač" do sportu (to byla první fáze) a posléze do nějakého hlubšího vědomí. Věk není vše - je to do jisté míry pomocník, ale dost často to dopadá právě naopak, pokud se čas aktivně nevyužije.

Žijeme ve velmi dobré době, která neskýtá zásadní mužské výzvy statečnosti. Jak se říká "dobrá doba rodí slabé muže." O to více jsem ráda, že se daří prohloubit vnímání pro určité věci právě u takovýchto dětí.

Je otázka, zda se nám to bude dařit,nebo nás převálcují silnější kmeny a my ve své zbabělosti si budeme hrát na mobilu a očekávat vše od státu.

Statečností nejsou domobrany v situaci, kdy nejsou potřeba, ale statečností je připravenost k boji, kdyby musel nastat. Mít fyzičku, odvahu a statečnost. Nebát se nějakého zranění a naopak ho aktivně nezpůsobovat a umět dobře první pomoc (děláme ve škole velmi prakticky a děti mají docela těžké zkoušky). Statečností je někoho zachránit, když mám na to možnosti a schopnosti. Statečností jsou všechny možné občanské povinnosti a také pomoc druhým - soustavně, systematicky. Dříve normou, dneska už statečností je se dobrovolně na delší čas pustit do fyzicky náročné práce hodně hodin denně v dětském či mladistvém věku. Statečností je i u mladých vést v oddíle skautu či v sokole nebo na táboře jiné mladší lidi. Statečností je přiznat se a nést důsledky, když něco udělám špatně. Obecně nést zodpovědně důsledky za své činy. Statečností je ozvat se na ulici (včetně dětí) když někdo dělá něco evidentně ohrožujícího nebo omezujícího druhé. A to i s následkem možných nadávek.

Každá doba má jiné výzvy a přeji nám všem a zejména mladým, abychom je spíše vyhledávali, než se jim vyhýbali. A abychom ně uměli co nejlépe reagovat.

S úctou ke všem statečným lidem Alena Kulhavá