Moje setkání s Pavlem Bělobrádkem mě ujistilo, co ten zvláštní úsměv znamená.

Jeho kniha "Na život" , která je ke stažení na webu KDU a kterou i dává občanům to jen dokresluje. Nad čím jsem mudrovala, když jsem Pavla Bělobrádka viděla v médiích - proč působí tak zvláštně?

Pavel Bělobrádek na mě působil v médiích nejasným dojmem, respektive jsem nedokázala odhalit, zda 

a) trošku protivníky pohrdá a vesele se jim vysmívá,

b) je srdečný a tak lidsky nad věcí, že se prostě někdy usmívá i v situacích, kdy by nám jiným tuhly rysy.

Naštěstí to druhé je pravdivé. Chtěla jsem si to ověřit a podiskutovat o některých problematických politických  věcech, které se těžko řeší přes emaily a měli jsme se setkat v lednu. Ale mě to nevyšlo a on potom jel do lázní a pak už se rozeběhl školní rok tak na plné obrátky ve své druhé polovině, že k setkání už potom nedošlo. Došlo k němu až letos o prázdninách, kdy Pavel Bělobrádek rozdával a podepisovat svoji knihu "NA ŽIVOT". Byla to pro mě snadná příležitost se s ním potkat osobně a jednak se ho zeptat na pár věcí (inzeroval setkání jako možnost popovídání) a jednak ho osobně procítit. 

Pavel Bělobrádek mě znal z fotky z mailu, když posílám připomínky vládě. Když jsem přišla, nenápadně jsem se zeptala "Dobrý den, poznáváte mě?" Jeho velmi srdečná odpověď se smíchem mě překvapila "No jasněěě, velká přispivatelka" Je mi jasné, že někdy je moje rýpavé dotazy a připomínky musí pěkně štvát, ale i podle písemných odpovědí, které dostávám nejen přímo od Bělobrádka (velice strohých a časově úsporných, ale jasných, kde on stojí - další vyřizuje jeho asistent) je moje dotazy (i podle komentářů asistenta) také těší, protože jsou věcné a politici si mohou udělat lepší představu o realitě (sbírají informace od občanů) a pak na to v politice reagovat. V jeho přivítání bylo znát, že se také rád vidí s živým člověkem, se kterým si jen dopisuje. Své samozřejmě sehrávala i celková velmi příjemná, ale nevnucující se atmosféra. 

Bělobrádek byl neformální, uvolněný, ale ne přehnaně žoviální. Vnímala jsem jeho humor, který, když měl obavu, aby nebyl chápaný jako pyšný nebo přehnaný, raději avízoval...vnímala jsem, že v tom není faleš ani hra a ani pohrdání. Mladý životný člověk, táta od rodiny, se smyslem pro humor ale také se smyslem pro důležité věci. Kde se ale v něm bere humor a nadhled i v těžkých politických situacích a tím udrží i své protivníky ve věcné diskusi (až neuvěřitelně), to jsem ještě nechápala. Tušila jsem, že to může souviset s jeho životem (neboť to mám do jisté míry zažité i sama na sobě) a nemýlila jsem se. Pochopila jsem to až tehdy, když jsem si přečetla jeho knihu "NA ŽIVOT." V knize píše o svém dětství, velmi pevné rodině a inspirativních rodičích, zároveň životních zkušenostech (i se smrtí), které nemůže nic nahradit. To, jak se musel vyrovnat se svojí nemocí a jaká nedůstojná  šikana potom následovala v jeho zaměstnání, dává obrázek toho, jak se člověk, který projde těžkostmi, posílí a kromě jeho přirozeně spíše klidné povaze  "hned tak ho něco nerozhází." Pokud se nemá ze své roztroušené sklerózy "podělat" a má si užít život i v rámci své krásné rodiny a nezmasakrovala ho politika, je nutné, aby měl prostě občas ten zvláštní úsměv na tváři. 

Při setkání byl velmi srdečný ke všem příchozím, kteří si přišli pro knihu a tu podepsat. A nebyla to srdečnost hraná, ale upřímná moravská, zvláště, když přišel někdo známý. Poprosila jsem o vyfocení s Bělobrádkem, abych mohla v článku i fotkou dokumentovat srdečnost a  ŽIVOTNOST nejen daného setkání. 

Později jsem s Pavlem Bělobrádkem diskutovala i zmíněné téma "psů". Vysvětlili jsme si na citacích z Bible otázku traumatické smrti zvířat, využila jsem tuto situaci k rozlišení mezi "sentimentálním přeháněním ňufňáním mazlíčků" a "skutečné lásce ke zvířatům". Nejzásadnější osvětlení tohoto pro mě bylo na koncertě The tap tap, kde se ho přátelé hudebníci také ptali. Vysvětlil svůj velmi osobitý humor a hlavně to, že zvířata má rád a naopak se zabýval zacházení s nimi a to i na jatkách: Jí - jako řada z nás maso, ale psal i disertačku o tom, jak zacházet co nejlépe i s dobytkem. A i to kontroloval. Psa jako přítele člověka chápe. Jen stejně jako já je alergický na to, když se např. nějaká manželka lépe stará o pejsánka, než o manžela a děti (i já znám takové případy). Jeho známá legraci vzala a naopak byla obtěžovaná návalem nenávisti k ní a nebo hloupými dotazy a poznámkami, což Bělobrádka mrzelo a je to pro něj zkušenost přes FB žádný humor nečinit. Zároveň jsem ale ráda, že se téma zvířat otevřelo, protože i zákaznická potřeba konzumovat kvanta levného masa neodpovídá možnostem dobře zacházet se zvířaty. A to je téma, které je zásadnější, než jeden vtip. Téma traumatické energie zvířat tím více při nedobré porážce se diskutovalo v několika kruzích. 

 Na setkání na náplavce, kde jsme se setkali s Pavlem Bělobrádkem jsem potkala jednoho svého bývalého studenta, který pracuje pro KDU a o dalším výjimečném se dozvěděla, že pro KDU pracuje na magistrátě. Bylo milé vědět, že tito dva "hoši", se kterými jsme ve škole prožili jak veselé momenty (hodiny historického šermu pro mě), tak naučné týdny a měsíce, ale i velmi hluboké chvíle (včetně Pouti do Santiaga de Compostella a až na "konec světa"), se uplatnili ve společnosti na vytváření a koordinaci pozitivních věcí města. Později jsem na jiném setkání potkala s Danielem Hermanem, Mariánem Hoškem a měla možnost poznat, jak krásní lidé to jsou. Daniel Herman mi odpověděl na vše, co jsem potřebovala a co bylo v té chvíli možné. 

Byli jsme čtyři nezávislí lidé, kteří jsme s Pavlem Bělobrádkem chtěli na náplavce podiskutovat politická témata a zeptat se ho na řadu věcí. Vzájemně jsme se mezi podepisováním knih doplňovali a Pavel Bělobrádek velmi otevřeně odpovídal. Tak jako ve své knize se snaží naznačit realitu politiky a svoje postoje a přístupy. Vyprávěl nám i konkrétní příklady a osvětloval souvislosti, které se těžko dají prezentovat do médií - ne proto, že by to bylo něco zas tak podstatného nebo kontroverzního, ale že jsou to tak jemné nuance, které člověk chytne právě jen v osobním rozhovoru na blízko. To, co se mi také  líbilo, že žádného politického protivníka neočerňoval a jen případně popsal nějaké situace s pochopením. Tak se dostalo i na odchod Kalouska z KDU, jak se teď Kalousek chová a co na to Bělobrádek "Hele Mirku, do nás přece kopat nemusíš, vždyť..." a Kalousek na to odpověděl "Víš, já si nemůžu pomoct, já když někde cítím krev...." A to je mi blízké nejen na Bělobrádkovi, ale na dalších členech KDU, že dokáží být ostří v argumentaci, ale nesníží se k nějakému nechutnému osobnímu napadání. Pokud někde měl Bělobrádek  výrazně jiný názor, než někdo z nás, naprosto jasně to řekl a doložil argumenty, zvláště, když ten jiný názor vycházel z nedostatku informací. 

Jsem moc ráda, že jsem se mohla s Pavlem Bělobrádkem potkat a pochopit některé věci, které člověk může pochopit jen při osobním setkání. 

Alena Kulhavá