Mluvila jsem na shromážděn před parlamentem. Moje osobní zážitky i obsah promluvy.

Člověk bez zkušeností si to nějak představuje a vše je pak jinak. Přesto to mělo smysl a svoji promluvu píši i zde vám. 

Podle pozvánky výzvy na dost zásadní setkání, na které měli chuť přijít i společensky aktivní lidé kolem mě to vypadalo, že před oficiální částí budeme ve šňůře mluvit my aktivnější občané a předávat si mikrofon.  Obávala jsem se, že tam budou davy aktivních občanů a že se třeba nedostanu na řadu a tak jsem vyrazila ze školy brzo. Tak jsem si to představovala. Realita byla jiná: Mluvit neměl zájem nikdo kromě mě. První šok. Nachystala jsem si promluvu od srdce, která je opravdu spíše promluvou, než článkem. Je výzvou. Ptala jsem se sama sebe :"Mám zde trapčit, nebo to mám vzdát?" Nikoliv exhibisionismus, ale modlitební stav v kavárně mezi opravami písemek mi říkal, ať jdu do toho, moderátor byl velmi přátelský a prostředí také. Když jsem chtěla mluvit, zjistila jsem, že nebudu mluvit do mikrofonu, ale do megafonu. Druhý šok. Megafon mám spojený s demonstracemi aktivistického typu (a bohužel i xenofobními), nikoliv s politicko - společensko - kulturními akcemi. A moje promluva se hodila k mikrofonu, nikoliv k megafonu. Nebyl čas uvažovat. OK, jdu do toho, sympatičtí lidé na náměstí snad i přes strašidelný  zvuk megafonu zaslechnou alespoň dílek inspirace. Když jsem chtěla začít mluvit, zjistila jsem (podcenila situaci -megafon si nevyzkoušela), že abych mohla mluvit, musím držet fest jedno tlačítko a tak se zhmožděným prstem megafon sotva udržím v ruce. Megafon už nešel ani přendat do druhé ruky, kde jsem držela papír (pro jistotu, kdybych potřebovala). Vycouvat už nešlo. Pozornost náměstí byla upřená na mě. Většinu své energie jsem musela použít na technikálie a tak jsem se musela občas podívat do papíru. Navíc jak jsem začala mluvit, začalo silně pršet (a pršelo i část oficiálního programu), což mi na kondici nepřidalo, papír mi to totálně rozmáčelo a pozornost posluchačů odvedlo k jejich fyzickému řešení vlastního sucha (ale z reflexe po té alespoň někteří vnímali a k něčemu i nemálo lidí tleskalo). Když jsem mluvila, s hrůzou jsem zjistila, že je zvuk ještě strašidelnější, než jsem očekávala a jako hudebník trpěla. Kvalita zvuku mi připomínala také zvuk tlampačů za druhé světové války a byla překvapena, jak hluboký nedobrý pocit to ve mě vyvolává. Také jsem zjistila, že se zvuk bere megafon jen na velmi krátkou vzdálenost, občas jsem ze zvuku totálně vypadla. Trénink mi chyběl. 

Řekla jsem vše, co jsem chtěla, souvisle, jen ta celá scéna byla divná. Děkuji Tomaszi Peszynskimu za zajímavý zážitek, která ač byl spíše negativní pro mě, byl i poučný. Vím, že se megafonu budu chtít vyhnout, co to jen půjde a tímto prosím i jakékoliv organizátory demonstrací: Pokud budou mluvit aktivisté aktivistické projevy, tak se k tomu megafon hodí. Pokud budou mluvit lidé s hlubší uvnitřněnější promluvou, hodí se k tomu rozhodně lépe mikrofon (můj osobní pohled). Je to pro mě zajímavá zkušenost, kdybych nějaké shromáždění někdy organizovala já. A pokud by někdo mluvil do mikrofonu (popř. megafonu), nechala bych ho to preventivně předem vyzkoušet (podcenila jsem nástroj). 

Jsem vděčná i za zkušenost, jak i ostřílení politici (natož např. začínající prezidentští kandidáti) v různých situacích nemají ideální promluvy a někteří mě i žádají o kritickou zpětnou vazbu (některým poskytuji pravidelně po každé promluvě). Najednou člověk stojí na druhé straně a mluví. Neřeší jen to, že je mu špatně z chřipky apod. (tak jak některým politikům někdy je a známe to jako velkou překážku i my učitelé ve škole), ale řeší i výrazné jiné nepohodlí, které ubírá nezkušenému značné množství pozornosti a pohody.

Nyní i zde vás chci vyzvat k tomu, k čemu jsem vyzývala na Malostranském náměstí (doplnila zde lehce o to, co se na náměstí nehodilo říci): 

" PŘICHÁZÍM S MOŽNOSTÍ ZAMYSLET SE NAD DVOJÍM ZPŮSOBEM PODNIKÁNÍ A TO JAK PRO ANDREJE BABIŠE, TAK PRO NÁS OBČANY:"

a) První způsob podnikání je obcházení pravidel, likvidace konkurence i určitými podrazy (zákonem třeba nevymahatelnými), případně přímo nedohledatelnými podvody. Zisk za každou cenu. 

b) Druhý způsob podnikání je vlastní tvoření nového. Zisk je cílem až na druhém místě. 

Obojím lze vydělat hodně peněz. 

Obojí je díl Stvoření a obojí je tedy v nejvyšším slova smyslu nutné přijmout. 

Ale každé z těchto dvou způsobů podnikání stojí jinde na Cestě člověka. A vůči prvnímu způsobu podnikání je v rovnováze nutné postavit zákon. 

Ten první způsob podnikání je Babišův svět. Ten druhý způsob podnikání je inovativní podnikání - to, čím jsou (nejen) Češi výjimeční. 

Nejen inovativní podnikatelé jsou  dnes zatíženi velkým množstvím zákonů, které musí vznikat právě kvůli podnikatelům typu Andrej Babiš, Radovan Krejčíř apod.  MÁM POCIT, ŽE SE DOSTÁVÁME DO KRIZOVÉ SITUACE, KDY SE SYSTÉM ZADÍRÁ VE SVÝCH KOLECH. Podnikatelé jsou zavaleni kvůli Babišovi (Unipetrol, Čapí hnízdo, Korunové dluhopisy, ale i další), Koženému  apod. , ale i kvůli menším podvodným či záklony obcházejícím podnikatelům nežitelnou záplavou zákonů a i inspirováni k podobným a dalším podvodům. Dokonce jsme si takového podnikatele zvolili v obskurním rozměru střetu zájmů jako premiéra. 

NEMŮŽU MANIPULOVAT DRUHÉ ANI VESMÍR, ALE MOHU ZE SRDCE VYZVAT PŘI VĚDOMÍ SVOBODNÉ VOLBY VŠECH:

a) Vyzývám tedy Andreje Babiše, aby se pokusil na své Cestě zastavit, využil samoty dobrovolné či vynucené k reflexi toho, jak zadírá základní fungování podnikatelského prostředí - prostředí tvoření a jestli mu jeho jednání přináší tu nejhlubší radost (pocit moci), který lze na světě zažít?

b) Vyzývám všechny maminky na dovolené, ale hlavně všechny zaměstnance a důchodce, aby se vcítili do ponikatelů a hlavně se pokusili pochopit, jaké problémy mají nejen s Andrejem Babišem.

c) Vyzývám všechny, kteří ještě nečetli knihu od Timothy Snydera "Tyranie", aby tak učinili. Kniha je to útlá, leč výživná. Je praktickým nástrojem, jak konat v této době. Upozornilo na ni již několik zajímavých politiků různých demokratických stran a dříve hlavně významní historici, politologové a filosofové. Četla jsem ji hned po říjnových parlamentních volbách a zamrazilo mě, jak "snadno projde nůž do másla." Nebuďme tím máslem...Pokud byste knihu nemohli sehnat nebo tak moc zápasíte s časem, vytáhla jsem po parlamentních volbách to aktuální pro nás teď: 

https://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=632307

Výbornou promluvu na celkově pozitivní demonstraci měl pan Herián a dále Mikuláš z aktivity chvilkaproandreje. Stojí za to se do této aktivity zapojit, najdete na internetu. 

S úctou ke všem mluvčím na veřejnosti Alena Kulhavá