Léčba tmou ...k čemu mi to bylo? Existují čerti?

Každý délka pobytu má svá specifika. Co takhle čtyři dny? Přečtěte si moje zkušenosti a třeba vás to inspiruje také k tomuto typu regenerace, až to budete cítit jako potřebné. 

Jedny volby...druhé volby...neuvěřitelné politické procesy všude...radit politikům...číst mraky článků, zákonů...sledovat řadu videí, komentovat jednotlivé projevy po stránce obsahové, mluvní i energetické....učit....přemýšlet, co v kontextu globalizace 21. století učit...unavené oči od počítače....unavené uši ode všeho....i když člověk trochu praktikuje...

Tma, ticho, klid...ještě více, než jen při meditaci...nechat odpočinout smyslům na delší dobu...hlavně očím...využít tmu k regeneraci....

...a tak se i stalo. Zatemnila jsem si doma (pokud máte možnost a i být sami, tak není třeba platit někde za pobyt mimo váš dům) mezi Vánočními svátky, nachystala předtím jídlo a užívala si měkkou naprostou tmu...

Tma byla měkká hlavně tehdy, když jsem ji používala jako gumu do svých nervových drah. Při meditacích nechávám vše volně běžet nebo se protahuji světlem. Při takovém přesycení vším jsem ale měla potřebu černé měkké gumy, která by vygumovala, jemně na sebe nabalila vše nepotřebné z mých nervových drah...a tak jsem ji v rámci pobytu v pokoji pozvala do svého těla. Bylo to velmi příjemné. Až třetí den jsem cítila, že je tato vědomá práce zakončena a pocítila jsem potřebu ve vizualizaci ve tmě pozvat do svého těla světlo. 

Lidé se mě ptali "a co jsi celý den dělala?" Předně jsem se dostatečně kvalitně a dlouho vyspala. Ale jen o málo déle, než normálně. Cvičení na gumování, čínská dechová cvičení, jógová dechová cvičení, mantry (v tichosti) a protahování zabraly dost času. Ale nejdelší čas probíhalo samotné čištění mysli. Myšlenky přicházely, odcházely, prostor hlavy a smyslů se čistil. Jak jich ubývalo, ale proces pořád dlouho běžel a zároveň nepřicházely vnější vjemy, tak se mysl začala chovat jinak: Začalo jí být nápadné, k čemu je v klidu a hebké tmě tolik zbytečných myšlenek a tak spustila samovolný neovladatelný proces: Myšlenka vyšla z hlavy a záhy se rozplynula. Ale ne do nicu, ale do podoby čerta, čertíka...ďáblíka...měli různé barvy (byli světelní), různá ouška, tvary hlavy, různou vyplazenost jazýčků...byli legrační a i děsiví. Každý jiný, mohla bych z nich namalovat ze vzpomínky atlas. Postupně se také vždy rozplynuli a už nenesli obsah myšlenky, už byli jen připomínkou čertovské kvality myšlení. Odpovídali přesně tomu, co myšlenky jsou: Jsou to běhavé energie, které nás někdy "napadají" a jindy se jim smějeme. 

V průběhu času myšlenky ustupovaly a vyvalovaly se pocity. Ty nabývaly posléze ve tmě bez vizuálních vjemů v delším čase tvary astrálních stvůr, které znáte z různých filmů a obrázků. Viděla jsem jich hodně málo a to jen v ukázkách, ale zjistila, že i tyto stvůry jsou obrazové shluky určitých kvalit v nás samotných, které i nějak vypouštíme do prostoru. 

Procítila jsem v náznaku, co je to asi Bardo thedol - resp. ty divadla stvůr, kterými někteří lidé musí projít v procesu smrti. Učila jsem se i ve tmě se k nim neupínat a nemít z nich ani obavy...jen se zasmát a pozorovat.

Proces běžel i v rovině lásky. O slovo se přihlásily hned všechny části těla a to s mým překvapením i v situaci, kdy jsem si myslela, že lásku žiji docela dostatečně. Ano, dostatečně. Mohlo to být lepší a to mi tma zprostředkovala. Jako zázrakem se jeden člověk, kterého si velmi vážím a který je hodně laskavý, proměnil ve vizualizaci a v pocitu jako můj průvodce tělem a prováděl mě po mém těle v cítění různých kvalit lásky. Přestože to znám ze života dostatečně, tato systematická "exkurse" mě dojímala. Trochu jsem se bála, zda mi "nehrabe" - proč musím mít za člověka veřejně známou osobnost, ale proces trval jen dva dny a byl velmi přínosný. 

Poslední den jsem cítila, že je mé čištění a odpočinek u konce a postupně vpouštěla do místnosti světlo. Tím, že jsem to dělala velmi pomalu, užívala jsem se zbystřenými smysly zázračnost světel a stínů, zázračnost proměn pokoje. 

Najednou jsem vnímala předměty jako nesamozřejmé, cítila jsem radost (a ne únavu) z jevů. A vyrazila s maminkou na silvestrovské nešpory do katedrály. 

Cesta na Pražský hrad, přítmí Víta, seděly jsme v centru a sbor byl kus před námi...blízký i vzdálený...zpíval v tak zvláštních harmoniích přenádherné texty do ticha pro lidi, kteří si přišli pro poklad. Vyzpívaní zkušení zpěváci přemoženi krásou těch melodií, textu i atmosférou stavitelského skvostu i chvíli samotnou. Přemoženy jsme byly i my s mamkou a v této krásné atmosféře jsme i s tátou oslavili doma Silvestra až do třetí hodiny ranní v povídání, hrách a legráckách. Vše bylo ve zbystřených smyslech ještě intenzivněji krásné a hlavně nesamozřejmé. Cítila jsem velkou vděčnost za Stvoření, za možnost žít na planetě Zemi v těle, se smysly lásku k druhým, v tvořivosti katedrál, obrazů a hudby. 

Prvního ledna máma pustila v jednu hodinu televizi...na mši slovenského arcibiskupa Stanislava Zvolenského: "Vnímáme už co  jíst a co spíše ne ke zdraví, chápeme, že nemáme lít olej do řeky, ale ne říci někomu, co je dobré a co je špatné pro duši, to není moderní."    "Zachováváme si sebevědomí, ale už ne respekt.." "Marie ve chvíli důležité mlčela a vnímala proces celým srdcem: Nefotila, ani si nic nezapisovala, nelajkovala..."

Vánoce a Nový rok už odběhly z našeho aktuálního vnímání a jdeme obdobím předvelikonočním. .

Přeji vám krásný čas a to jak v životě, tak kdyby někdo měl potřebu se očistit tmou..

Otevírám k tomu diskusi: Můžete sdílet své zkušenosti (i třeba z delších pobytů ve tmě) a nebo se i ptát. 

Někteří mohou namítnout, že mají svojí duchovní praxi a nepotřebují být ve tmě. Mají do určité míry pravdu. V krátkém čase to skutečně funguje jako reset po náročném období, kdy člověk moc nepraktikoval a je přesycen vnějšími vjemy. Na druhou stranu i pro systematicky praktikujícího člověka může delší odstavení smyslů znamenat ještě další očistu, i možnost pozorovat změnu kvality myšlenek (viz moji čertíci). Někteří jogíni trávili dlouhé týdny v jeskyních v meditaci a indiánští šamani jako děti i několik let také v jeskyni, stanu apod. právě proto, aby se jim zbystřily smysly a otevřela vizualizace a intuitivní vhled. Svatý Ivan pobýval delší čas v jeskyni ve Svatém Jánu atd. Ideální je, když každý dělá to, co cítí, přicházím jen s inspirací. 

Srdečně Alena Kulhavá