Kdo stojí za výhružkami Ondráčkovi?

Zmatek v pojmech dělá paseku, to i při dobré vůli nelze připustit. Křesťané se svojí minulostí naložili jinak. A i tak do dnes nesou stigma. Co zbývá demokratickým politikům než humor? Kdo způsobil případné výhrůžky Ondráčkovi?

Ježíš Kristus nemínil zakládat církve ve smyslu Římského práva.Nemínil psát Bibli (resp. vytvářet interpretační spory) a nemínil stavět chrámy.To poslední, co by si přál, je propojení světské a církevní moci.  Pouze vyzýval ke společné modlitbě a mši z jeho těla a krve "Tam kde dva, tři se v mém jménu sejdou..." 

Pokud říkal "já jsem Cesta", myslel tím právě žití Ducha, přejití utrpení Láskou a Vírou. Napojení přímo přes žebřík své osobní zkušenosti do nebe. Nemyslel tím složitý katechismus. 

Přesto potřeba lidí byla jiná a bylo to rozhodnutí konkrétních generací lidí v rámci svého ne-vědomí a v rámci svého Stínu. Prošla i potřebnou systemizací, která ale zároveň vždy nese "uvěznění" Ducha. Prošla i krásou umění v rámci katedrál a posilou ducha i těla při jejich stavbě (viz staří mistři i Exuperiho Citedela). 

Církev prošla svojí cestou a i dnes má řada lidí problém vstoupit do této řeky, protože mocenská minulost je stále nějak v poli vědomí přítomná. Církev nemá jinou šanci, než dobře spravovat majetek ve službě spoluobčanům a hlavě se modlit, čistit, být v Duchu všichni dohromady (a i zde dělá v konkrétních případech konkrétních lidí pochopitelně chyby - stále se učíme). Hledat další cesty pročišťování.Svých zvěrstev litovala tolikrát a čistí je desítky, někde i stovky let jak v duchovní, tak pracovní rovině -služební (nemocnice, školy, různá zařízení apod.). 

Pokud člověk, který krátce před pádem režimu neměl (je to dost nepravděpodobné, ale prosím) informace o schylování se režimu ke svému konci, nemusel nutně dramaticky mlátit i holky a ještě se k tomu hlásit. Vše jde udělat tak jako. Pokud byl zblbnutý mladý "komunista" a skutečně věřil, že mlátí nebezpečné grázly na ulici (velmi pochybuji), tak to mohl vysvětlit, jakou nalejvárnu od koho kdy dostal, že propadl komunistické sektě naprosto bezhlavě. Mohl toho litovat a prosit o odpuštění, mohl pomoci zmrzačeným lidem (v nemocnicích jich bylo hlášeno cca 500 vážnějšími zraněními a to i s trvalými následky). 

Nic z toho neudělal, a přesto chtěl být šéfem parlamentního výboru pro Gips. 

Místo toho, aby ukázal svoji nezaujatost a čistotu, tak napadl politiky z lynčování. 

Jsem velmi citlivá na jakékoliv výzvy a výsměchy od lidí a od politiků tím více. Občas něco drobného od politiků zaznamenávám a v tom případě i kritizuji. Ohledně demonstrací jsem neviděla ani žádné přípravy od poslanců (neměli na to čas, ale mohl mi někdo uniknout) a nevnímala jsem absolutně žádné výzvy k jakékoliv dehonestaci, natož nějakým výhrůžkám. 

Pokud jsou někteří občané i z poklidně avizovaných demonstrací od studentů i dospělých organizátorů, od citlivých záběrů politiků schopni vytvořit nějaké výhrůžky, vypovídá to o těchto občanech samotných a také o dlouhodobě špatně spravovaném diskusním poli České republiky. To je to, "pane prezidente, proč jsem Vám psala, jak moc je nebezpečné i v nadsázce mluvit o kalašnikovu." Účinek takových vyjádření se dostavuje později. O způsobu naprosto podvodného a vyčůraného a zároveň silového jednání Tomia Okamury není třeba ani diskutovat. Pana Ovčáčka není nutno ani připomínat. Hrubé  a urážející jednání Andreje Babiše také situaci nepřidá. Pokud bych kromě samovolného vývoje společnosti viděla nejzásadnější čtveřici aktérů případných (nevíme, zda pravdivých a jak vážných) výhrůžek panu Ondráčkovi, tak bych uzávorkovala především právě tuto výše zmíněnou čtveřici. 

Našli by se určitě i další z různých politických stran a i ze společnosti a každý z nás se můžeme podívat do vlastního zrcadla, kolik věnujeme kultivaci diskusního prostoru kolem sebe, nebo kde naopak podléháme zkaženému typu švekovství (týká se bohužel části společnosti). Pokud ale nefunguje vrchol státu, destruktivní účinek je o to silnější a teď se vrátil jako bumerang. 

V této situaci jsou zcela nesmyslně demokratičtí politici, kteří jsou i přes naprosto solidní sdílení alarmu pokračujících procesů ve společnosti na všech úrovních, napadáni z příčiny (skutečných či vymyšlených a nikdo neví, jak zásadních) slovních útoků na pana Ondráčka. Jsou panem Ondráčkem nazýváni paradoxně "demokratickou žumpou. Nedivím se jim, že se uchylují k (doufám krátkodobému) léčebnému humoru pro sebe i pro společnost ve chvíli, kdy absurdita dění dosahuje svého vrcholu. 

Situace je jedna velká bramboračka, že si nedovedu představit, že by dvanáctileté dítě (které by už pomalu mělo vplouvat do společnosti) se v tom mohlo zorientovat. 

Proto vyzývám jak politiky, tak všechny lidi k rekognoskaci svého diskusního terénu ve své duši, mezi kolegy, blízkými, abychom si svým (dneska třeba i v humoru míněným) jednáním nezavařovali u další generace na ještě větší chaos, nepřátelství a dehonestace. Hlídat to, aby i ti, kteří vnímají problémy současného politického dění, se neuchylovali k jednání bez Světla - k jednání podpořené falešnou legitimitou. Pokud máte možnost věci kolem sebe i pro mladé spíše osvětlovat a diskutovat s nimi, otevírat hlouběji historii, cyklicitu autoritářských a demokratických časů, prakticky užívat i knihu Timothy Snydera "Tyranie" i pro mladé, je pro to dobrý čas. 

Alena Kulhavá