Je rizikem volit Miloše Zemana? Je rizikem volit Jiřího Drahoše?

Které dovednosti se prezident učí a které vlastnosti se hůře mění? Jak vnímám aktuální situaci? Jaké výzvy to přináší pro nás pro rozhodování ve druhém kole prezidentských voleb? 

V roce 2016 jsem obeslala několik osobností s podporou - že bych uvítala, kdyby kandidovali na prezidenta. Byl mezi nimi Pavel Fischer, Jiří Drahoš a dále i Cyril Hoschel, Josef Končel, Jefim Fištejn apod. 

Když jsem se rozhodovala, koho volit v prvním kole prezidentské volby, volila jsem Pavla Fischera, protože jeho odpovědi byly konzistentní, odborné a čím dál lépe i pro lidi srozumitelné. Ožívala v něm autenticita. Jeho myšlenky sahaly nejdále a nejvýše s byly i velmi konkrétní. 

Zároveň jsem vnímala, že když do druhého kola postoupí Jiří Drahoš, Michal Horáček či Marek Hilšer, tak přestože se s nimi na některých věcech neshodnu, moje volba bude jasná. Všichni tři pánové ctí demokracii, parlament a na druhé straně mají chuť aktivně a věcně v rámci svých kompetencí přispívat nejen k politice státu, EU, ale i kultivovat občanskou společnost. 

Podobně uvažovali i kandidáti a tak jsem počítala s tím, když jsem se dozvěděla výsledky voleb, poslechla poděkování kandidátů voličům a podporu neúspěšných kandidátů většinou Jiřímu Drahošovi, zaslala jsem poděkování neúspěšným kandidátům, že začíná druhé kolo kampaně - automatická podpora i od nevoličů Miloše Zemana pro Jiřího Drahoše. 

U většiny lidí z mého okolí a na FB tomu tak bylo, ale těch hlasů, které se obávají jeho nedostatečných zkušeností, nejasných formulací v některých tématech, je více, než jsem čekala. Jistě to pan profesor nejen po mých reakcích dotáhne o kousek dále, ale mám potřebu shrnout i některé základní poznatky zde, aby nedocházelo k desinformacím.

To, že je Jiří Drahoš slušný člověk schopný dialogu a rychle se učit od zkušených odborníků, kteří jsou veřejně uznávaní  a také dialogičtí(tj. žádný slepý naslouchač), zde nemusíme rozebírat. To, že se můžeme těšit na slušné pravdivé jednání, je myslím také jasné. Významný posun může nastat v rámci jednání s Evropskou unií: Miloš Zeman není v západní Evropě chápán jako partner, takže jeho vlastenecké vyjednávací schopnosti jsou tam malé. Naopak přátelé ze západní Evropy, kteří komunikují s tamějšími politiky mi volají, že se Evropa těší na skutečného českého komunikanta.Po zkušenostech Pavla Bělobrádka, Tomáše Zdechovského i Mariana Jurečky vím, že skutečně můžeme být jako středně velká (nikoliv malá) významná země důležitým partnerem a můžeme si vyjednat dobré podmínky pro svoji zemi a to takové, které dávají hlavu a patu i celé Evropě. Lepším odborníkem by byl Pavel Fischer, ale ten do druhého kola nepostoupil. Když mám volit mezi Milošem Zemanem a Jiřím Drahošem právě v otázce národních zájmů, tak volím Jiřího Drahoše, protože on má šanci něco vyjednat. 

Je samozřejmě možné, že Miloš Zeman svojí urputností sehrává v Evropské unii určitou roli pojistky, kdy s ním sice nikdo nemluví a nikdo se podle něj neřídí, ale určitá mocenská pojistka to je. Proto ctím volbu jednoho či druhého kandidáta,jen osobně bych byla ráda, kdyby se o problému migrace, uspořádání Evropy mluvit v praktických krocích a ne pouze obecných frázích. Tam může (nemusí) Jiří Drahoš sehrát dobrou roli. 

Je celkem přirozené, že odpovědi na konkrétní otázky se u Jiřího Drahoše postupně vyvíjejí. Není politickým kandidátem a určitě i on je překvapen, co všechno by měl jako prezident vědět a mít i rozmyšleno. Není to ale strejda Hannig. Je to vzdělaný pán se zkušeností z jednání na evropském poli vědy (s politikou propojené), rychle se učí a učit se ještě bude. Nemá smysl plakat, že se tam nedostali zkušenější kandidáti (Pavel Fischer a problematický Mirek Topolánek). Volba nespočívá v "kdyby", ale v tom, mezi kým volím teď. A zde je pro mě výrazně evropsky a vlastenecky nadějnější právě Jiří Drahoš. Od Miloše Zemana totiž víme, co můžeme čekat: Téměř nikdo se s ním v Evropě nebaví a nemá šanci nám nic moc vyjednat. Obchody s Čínou jsou velký otazník (a to nejen kvůli lidským právům) a obchody s Ruskem mají podnikatelé své zkušenosti (jiná mentalita). Tím ani jedno nehážu do koše, ale stěžejní budou rozhovory o uspořádání Evropské unie tak, abychom z ní ani nevypadli a zároveň nebyli pasivní hráči, kteří mají věci nadiktované. Na druhou stranu není to prezident, kdo bude rozhodovat o našich podmínkách v EU, bude to práce ministrů a europoslanců. Prezident nemá tedy šanci něco výrazně pokazit, může to jen vylepšit a otevřít dveře. Bude se také jednat o nové struktuře EU, která má být v něčem soudržnější (obrana, daňové ráje apod.) a v něčem má naopak vrátit kompetence státům (a to je třeba přesně formulovat po dohodě s vládou, poslanci, občany, senátem, europoslanci apod.). 

?K tomu cituji Drahošův program:

"Jen ten, kdo usiluje o co největší stabilitu a prosperitu své země, si může říkat vlastenec. Bez Evropy to ale nedokážeme, jsme její součástí, sdílíme její osud. Přestaňme se hádat, jestli EU ano nebo ne, a pozvedněme náš hlas a vybojujme si v Evropě takové místo, jaké si zasloužíme. Vizi máme, schopné lidi taky."

?Drahošovi je podsouváno, že chce překotně přijmout euro. Je pro nezdržování tohoto procesu, ale zároveň také formuloval to, že se na to musíme připravit. Jak konkrétně v otázce Itálie a Řecka  a naší psychické připravenosti (v rámci ekonomického růstu Čech by byla ideální doba teď), se ukáže. Opět prezident o tom nerozhoduje, rozhodovat o tom bude řada odborníků, on to jen nebude brzdit. 

Téma, které lidi také hodně trápí, je téma migrace. 

Opět vytahuji větu z programu Jiřího Drahoše:

"Trvám na účinné kontrole vnějších hranic EU."

Ve svém pozdějším prohlášení doplnil:

"Musíme současně řešit následky a příčiny. Evropa by měla lépe hájit vnější hranice a kontrolovat ty, kteří k nám přicházejí. Abychom omezili riziko útoku teroristů, musíme posílit všechny složky ochrany, včetně tajných služeb. Díky ekonomické síle Evropy pak lze řešit problémy v místě jejich vzniku. Každá nová studna nebo závlahový systém pro pěstování potravin v subsaharské Africe snižuje motivaci místních obyvatel k migraci. Tam by měla Evropa směřovat své úsilí, nikoliv do vnucených kvót."

Migrační politika je složitá a kdo trochu sledujete můj blog, tak víte, že nejsem rozhodně žádným vítačem a naopak vnímám důležitost toho, aby si lidé (s naší pomocí) vyřešili problémy v místě a rozhodně není možné, aby sem utíkali za nesplnitelnými sny. Dokonce i když utíkají před traumaty, nemusíme pro ně být (až na výjimky, se kterými je lidské i dobré počítat) vhodní: Pokud je neumíme zařadit do naší společnosti, aby pracovali, na traumata je nejhorší osamělost a bezcílnost. Proto se opět i pro tyto případy hledají jiné cesty, než že by se jako nezaměstnaní na dávkách potulovali evropskými ulicemi nebo žili bezcílně v azylových domech (neboť ani ti, kteří chtějí pracovat, práci neseženou). Vedu o tom složité debaty s politiky apod. a mám radost, že se šíře a hloubka problému, ale i konkrétní řešení objevují a rozjíždíme některé kroky. Věřím tomu, že by se do těchto aktivit zapojil i Jiří Drahoš a přestože nemůže v tuto chvíli znát všechny detaily možností řešení, nevnímám ho jako nebezpečného. Je totiž schopen naslouchat a tak je naděje, že může postupovat tou nejlepší cestou. A v základu má jasno. Věřím, že v budoucnu najdeme společnou cestu. Rozhodně i v této otázce může mít v Evropě důležité slovo a pro to, co chystám (s podporou Mariana Jurečky), doufám i s Tomášem Zdechovským (on bude také klíčový člověk) může prezident sehrát důležitou roli. (Marian Jurečka už některé dílčí kroky podniká a Tomáš Zdechovský také). S Milošem Zemanem nejen, že nemůžeme najít společnou cestu, ale on není schopen najít společnou cestu s nikým. Formuluje problémy a obecná řešení, ale žádná skutečná konkrétní řešení globální migrační krize, která se teď realizují, za 5 let prezidentské činnosti nepřinesl, natož, aby v nějakých konkrétních projektech spolupracoval.  

Těším se na spolupráci, pokud bude zvolen Jiří Drahoš. 

Alena Kulhavá