Je Pavel Fischer sliz nebo má svůj tvar?

Na velmi blízkém setkání jsem měla možnost sedět v první řadě a nacítit ho přímo. Měla jsem možnost se i zeptat na otázku a potom s ním krátce promluvit. Jak na mě působil? 

Někdy je těžké rozeznat, zda je někdo améba, která se chce přizpůsobit tomu, co chcete slyšet, nebo je to člověk s diplomatickým jednáním, který se pouze snaží věci přesně formulovat a to tak, abyste se třeba i při výrazně odlišném pohledu neurazili. 

Nevěděla jsem a proto jsem nepodporovala žádného prezidentského kandidáta, dokud jsem si neujasnila, jak je to s Pavlem Fischerem: Je mi odborně i názorově nejblíže, ale to, zda má tvar a zda je autentický, je pro mě také důležité. 

Měla jsem možnost se potkat s Pavlem Fischerem osobně: Na besedě jsem seděla v první řadě a mohla ho vnímat přímo - v jeho energetickém působení - nejen to, co říká. Měla jsem možnost s ním osobně krátce promluvit. Mohla jsem vnímat to, jak mi odpověděl na otázku. 

Naštěstí se mi potvrdila druhá varianta: Pavel Fischer byl srozumitelný (nemohu vědět, zda i pro babičky na vesnici), autentický, měl své jasné pohledy a to nejen v mysli vymyšlené, ale vyvěrající z hloubi duše. Během diskuse jsem si mnohokrát uvědomila, jak vycházíme z podobných kořenů - až mi v dobrém běhal mráz po zádech.

Vycházíme  z některých základních křesťanských, mravních, hluboce duchovních hodnot (zásady i otázka štěstí a lásky), vnímáme určité důležité prvky ve vzdělání.

V jednání má dva módy (moje subjektivní pozorování): Když mluví, sděluje a vyzařuje. Jemně, soustředěně a vytvarovaně. Když poslouchá, jako by se vyprázdnil a snaží se vnímat všemi smysly. Je to diplomatická praxe. Trochu mi to připomíná Japonce, ale u nich jsem potom neocenila, že neumí říci ne - nejsou upřímní a hledají kličky háčky. To jsem si ověřila na banální praktické situaci, že Pavel Fischer umí říci ne a srozumitelně. Citlivě (že má člověk spíše pocit podpory než nesouhlasu) sdělit svůj pohled - toto byla konkrétní praktická nutnost - a tím dává možnost všem vyjít ze situace jako vítěz. 

Na druhou stranu mu určitá autenticita chybí. Obráží se to například i v podání ruky. To, co mě také zaráží je, že mě nepřitahuje jako muž. Má v sobě něco zvláštního, co mi nesedí. Je to dáno asi i profesionální deformací a i tam cítím jeho vnitřní tendenci neustále věci vážit vzhledem k důsledkům nejen duchovním, čistým, ale i pragmatickým a politickým ve všech ohledech. V tom mu prezidentská kampaň pomáhá zavnímat přímější formu lidství tak, jako mě po delším pobývání v intelektuálním prostředí v lidství posunula výuka na základní škole. Kam až se ve svém vývoji posune Pavel Fischer, to netuším. 

To, co říká ohledně své praxe z politiky - kde má větší praxi než Drahoš se netýká jen praxe samotné, ale skutečně toho, že on byl na té straně politiků a umí vnímat situaci z obou stran: Vnímá nutnost udržet určité principy a zároveň nutnost nutnost vyřešit některé hluboké konflikty mezi vládou, parlamentem, senátem - a sám být spolupracující osobou. Musel se aktivně zapojovat do politiky a hledat skutečná řešení, protože on jako diplomat potom šel s kůží na trh - a to jak u vlády, tak zejména u Václava Havla. Tam nešlo stát mimo, byl přímo součástí dění a jak uváděl, bylo řada momentů, kdy si dodnes sebe váží za to, jak zabránil některým (byť i třeba ne zle míněným) průšvihům. Bude nutné řešit i složité mezinárodní otázky a tam má Pavel Fischer a v určité rovině i Mirek Topolánek své zkušenosti. Je něco jiného "vědět a mít zažito" a nebo "mít dobrou vůli a mít tým poradců".  Na druhou stranu ta spolupráce a diplomacie má naštěstí u Pavla Fischera své hranice a pokud by bylo nezbytně nutné stát v některých postojích jinde, sice diplomatiky, ale stál by takto. Pokud by pracoval tak, jak říká, je to pro mě přesně ta dobrá balance v rámci vyspělé politiky, kterou znám i v tom nejlepším ze západní Evropy (Švýcarsko, Jižní Tyrolsko). Zda jsme už na takovou politiku vyspělí, nebo naopak v období přímé volby jsme spadli do kanálu, to rozhodnou lidé při přímé volbě prezidenta. Rozhodnou i to, zda jsme připraveni a zvědoměni v řadě věcí, abychom byli schopni je díky Pavlu Fischerovi vnímat ještě hlouběji a komplexněji, nebo zda má být prezidentem Michal Horáček jako energický autentický prezident (byť i trochu hráč)? Nebo Topolánek (z jakéhosi pocitu, že by mohl být partnerem Babiš?), který silově možná nejlépe (?) může kontrovat Zemanovi v druhém kole být nejlepším silovým partnerem, který se nebude jen bránit, ale bude umět také zaútočit a tak budou síly vyrovnané?  Nebo z opatrnosti jistoty budou lidé hlasovat pro Drahoše, protože má díky včasné kampani nejvíce současných hlasů?  (Jiří Drahoš pro mě nemá zvláštních kvalit na prezidenta, byť to významný a slušný člověk s určitými manažerskými zkušenostmi v kontaktu s politiky, vážím si ho a jako prezidenta si ho dokážu v pohodě představit - je otázka, zda vedle Andreje Babiše a ve složitém mezinárodním poli). Uvidíme. Byla jsem ráda, že se v diskusi na rozdíl od skupinových diskusí všech kandidátů objevovaly v komorní diskusi Pavla Fischera v kavárně s námi  informace a souvislosti, které mě velmi obohatily a byly pro mě nové. 

To, že je Pavel Fischer i hudebník - umí velmi dobře hrát na housle a dobře na kytaru - svědčí jak o disciplíně, tak o citlivé duši. Hlas má posazený hluboko, uvolněný v řeči i zpěvu a to je pro mě také důležité - ukazuje to na to, že umí uvolnit napětí, uzemnit se a mluvit z ducha a těla, nikoliv jen z mysli. 

Držím všem kandidátům palce, ať jim prezidentská kampaň přinese osobní rozvoj a nám všem přeji, aby zajímavé osobnosti, které se v letoší volbě objevily, měly prostor v komornějších diskusích ukázat své kvality a tak nás obohatit. Prezidentský úřad tím totiž začíná. Není důležité jen to, co činí člověk po zvolení, ale i to, jak obohatil lidi před volbami - a to ať bude zvolen prezidentem nebo ne. 

S úctou ke kandidátům Alena Kulhavá