Jaký je Daniel Herman ve skutečnosti oproti tomu, co je vidět v médiích?Moje setkání s ním

Je beztvarý? Je slizký? Je naopak urputný? Paktuje se se sudetskými Němci? Nebo je takový, jakého ho znají lidí, tj. charakterní, rozumný a schopný kvalitního dialogu? Moje osobní vnímání po hovoru o zásadních věcech.

Některá setkání musí uzrát. Témata, o kterých jsme diskutovali, jsou tak závažná, že mohlo být dílem osudu, že se mi až včera podařilo se s Danielem Hermanem potkat osobně. 

I Hatem Berrezouga upozorňoval na to, že některé věci půjdou skutečně otevírat až později. Vnímala jsem to podobně a možná nastane koncem roku právě na to čas. Tak jako člověk musí být připraven na některé rozhovory, podobné je to ve společnosti a i mezi politiky.

Naše setkání měl předdomluvit v pátek jeden krásný člověk, který jak jsem zjistila, s Danielem Hermanem pravidelně jedná. Nedošlo k tomu, neboť naše přímé setkání došlo již včera: Potkali jsme se na akci v zahradě nemocnice Pod Petřínem. Vyrazila jsem přímo k němu a z mého radostného úsměvu mu bylo celkem jasné, že to myslím vážně a bude to mít pravděpodobně důvod, proč k němu mířím. Při podání ruky měl ruku teplou, pevnou - ani mrtvá ryba, ani masakr. Vysvětlili jsme si určité zadrhnutí komunikace v systému, dostala jsem lepší kontakt pro přeposlání materiálů a mohli jsme i pohovořit. Byl velmi srdečný, uvolněný a oba ve vážnosti i radosti jsme byli rádi, že jsme se potkali a budeme moci hovořit o některých věcech. Nebylo na Hermanovi ani na hovoru nic slizkého ani urputného. Během pár vět jsme věděli oba, kde se zhruba pohybujeme a že oba vnímáme věci v širších souvislostech, ale také prakticky a stojíme nohama na zemi. Kde se v konkrétních pohledech lišíme, se ukáže až při užší spolupráci a určitě na to dojde. 

Hovořili jsme o migraci, mezináboženském dialogu, lásce a hranicích, sudetských Němcích a médiích. 

Opět se mi potvrdilo, že když jsou v rozhovorech na internetu pokládané jen konkrétní otázky, nelze z nich tak dobře vysoudit, kde daný člověk stojí. Navíc je pochopitelné, že se s vývojem situace mění i vývoj metodiky řešení dané krize. Proto pro mě bylo důležité se dozvědět, že Daniel Herman je nejen kulturně široce znalý člověk, který je kvalitním ministrem kultury (a i on má samozřejmě svá slepá místa a neuděl vše dobře!) - což vím a o tom náš rozhovor vůbec nebyl, ale že stojí na zemi i v rámci migrace a snaží se ji aktivně řešit. 

Pokud vás zajímá více, tak zde na konci níže sdíleného článku:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=616557

Ve své pozici toho Daniel Herman jako ministr kultury nemůže mnoho řešit v rámci migrační krize: Mezinárodní vyjednávání patří do gesce ministra obrany, vnitra a zahraničí. Ministr kultury má své pole v naší zemi a to v rámci integrace cizinců - jak těch, kteří tu žijí, tak těch, kteří by zde byli na azyl (společná oblast s ministerstvem vnitra). Těch azylantů jsme měli a máme jen několik a vztahuje se k tomu můj článek

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=581338

Problémem velkým sice také nejsou muslimské obce u nás, jelikož čítají 500 - 5000 členů - ostatních 15 000 -20 000 muslimů u nás praktikuje samostatně a integrovaně. Přesto se začínají objevovat ojedinělé problémy viz koupaliště nebo naopak Češky nemuslimky, které v převlečené v nikábech páchají podivné věci na ulici, aby očernily muslimy. Probíhají bohužel i šaria soudy a občas se vyskytne nějaký problém ve škole. A v některých mešitách imámové placení z fundamentalistické univerzity v Saudské Arábii kážou fundamentalistický islám. A to problém je. Je to časovaná bomba, která se buď může samovolně rozložit a nebude to časem problém, nebo vybouchnout v nějakou větší aktivitu - např. mít nějaké požadavky ve školách, úřadech apod. Zatím je těchto fundamentalistických muslimů u nás málo a ještě se ani mezi sebou nedokážou domluvit. Stojíme ale s Hatemem Berrezougou, tak s Danielem Hermanem o to, aby se tato situace v Čechách změnila. Je totiž obtížné proniknout do muslimských center a zavřít ty, kteří tam káží fundamentalistické návody. Jakmile tam někdo bez arabského zjevu přijde, samozřejmě tomu imám přizpůsobí kázání - resp. aktivita se změní. Přesto naše policie již v některých centrech zasáhla. Cestou může být jiný typ integrace (o tom někdy později). Jsem ráda, že mi Daniel Herman potvrdil, že dokud organizovaní muslimové zásadním způsobem nezmění své jednání v ČR, tak jim nebude udělen druhý stupeň registrace, který by jim umožňoval stavět mešity, mít vlastní školy apod. Je to na nich. Může to být kratší (třeba 10 let) dlouhá nebo nekonečná cesta - ale to je na nich. Dokud nebudou respektovat naše pravidla a nebude to dlouhodobě (tj. minimálně 10 let) usazené, nemá smysl vůbec o druhém stupni registrace se ani zmiňovat. Jsem moc ráda, že si naši politici uvědomují, že nemá smysl jít cestou Německa, kde nebyli Němci obezřetní a muslimové tam mají výhodná práva a leckde utlačují původní kulturu, v Norsku dokonce chtějí někteří muslimští občané Osla chtějí vyhlásit Oslo na islámský stát. Nikdo nevíme, co bude za 200 let, kam se v soužití posuneme, ale v současné době není druhý stupeň registrace muslimů v Čechách vůbec možný a neuvažuje se o něm. První stupeň registrace nic neznamená, říká jen "někteří lidé jsou muslimové". Nevztahuje se k němu žádné konkrétní právo, naopak ani nesmí zakládat mešity, školy. Pokud by nebyla udělena registrace, bylo by to stejné: Tak jako nejsou registrovaní hinduisté různých jogických skupin apod. a praktikují pouze v malých skupinkách.  

Ptala jsem se Daniela Hermana, proč nevidím v rámci integrace muslimů větší aktivitu: Je to právě proto, že s nimi není snadné i při vší jeho snaze navázat kontakt. Vím to sama ze své zkušenosti a tak hledat cesty do budoucna nebude snadné, ale pokusíme se o to. Přesto již některé aktivity probíhaly již v tomto volebním období, jen se to nedostalo do médií.  

Řada lidí vyčítá Danielu Hermanovi paktování se se sudetskými Němci. Podobné kritice čelí Pavel Bělobrádek.Oba muži už nevědí, jak mají lépe vysvětlit, že je to naprostý nesmysl a cílené lži médií. Do Německa jeli pouze na diskusi, kterou má smysl vést vždy. Dokud se diskutuje o takovýchto tématech, pokud jsou stále živá, je to dobré. Nelze uměle určit "tak my už o tom diskutovat nechceme". Je to jako v jakémkoliv jiném vztahu, potřebuje to čas. A ten čas věřím bude za několik generací již završen. Na jednání se ani Pavel Bělobrádek, ani Daniel Herman za nic neomlouvali!, je prostě jen potřeba těmi věcmi společně projít a navzájem si odpustit, co se stalo - a tam je samozřejmě mnohem větší díl "viny" Německé strany v rámci druhé světové války. Všichni to vědí!!  Ale přesto je třeba to ještě doopečovat. Podobně, jako ještě v současné generaci mají někteří Němci problém zpívat: i mladí (co jsem zažila - ale není to asi masové). Je v nich stále pocit viny z druhé světové války a kolektivní zpěv jim připomíná Hitlerjugen. Je naprosto jasné a divím se, jak to že to vůbec mohl někdo takto lživě napsat do médií, že se uvažuje o nějakých finančních náhradách. Prosím, vezměte to zde přímo z úst pana ministra, že nejen teď, ale ani nikdy jindy se o tom nejedná a jednat vůbec nebude. To, že je i v Německu nějaká extrémistická skupina, to je asi tak, jako kdyby Němci vysoudili z našich nácků, že se bude jednat u nové říši. Právně je to všechno uzavřeno. Přesto jsem zaznamenala některé zprávy, které jsou vyloženě zkonstruované rozhovory a nebo přímo informace o jednání Pavla Bělobrádka a Danila Hermana. V minulosti jsem dostala podobné zprávy o zcela nesmyslných záležitostech nejen u Bělobrádka a Hermana, ale i nakládání špíny na politiky jiných politických stran či různé osobnosti. Nejen ruská propaganda jede na plné obrátky. Kdokoliv je bez vlastní špíny a vnitřně integrovaný, je pro jisté skupiny nejvíce nebezpečný. Komunismus zmizel vnějškově, ale v určitých strukturách společnosti stále jede "revanšistická rétorika."

Jsem moc ráda, že jsem se s tímto klidným politikem a zajímavým mužem mohla potkat a dojasnit si některé záležitosti. Určitě má Daniel Herman i své stinné stránky, které se neprojevily, ale to má každý z nás. Je zcela jasné, že i v politice určitě při správě kultury udělal nějaké chyby a omyly. Ale o tom tento článek není. Je o setkání, které možná vyústí v nějakou dobrou spolupráci. 

Nemohu pro vás udělat nic víc, než sdílet tuto svoji osobní zkušenost. Více si musíte udělat obrázek sami nebo se setkat s Danielem Hermanem na nějaké akci osobně. 

Alena Kulhavá