Jak obohatit celek pomocí evoluční teorie?

Skoková evoluční teorie se dnes učí již na řadě středních škol a morfogenetické pole přestalo být pro řadu lidí zvláštním nesrozumitelným pojmem. 

Jak se ukazuje, tak kromě Lamarkovy teorie (organismy se v průběhu života vyvíjejí) a Darwinovy teorie (přežívají ti nejpřizpůsobenější)atd. pravděpodobně platí i princip toho, že vývoj neprobíhá lineárně, ale skokově (Rupert Sheldrake). Viditelné změny (vzhled, chování, způsob uvažování, dovednosti apod.) se objevují spíše v určitých "rázech" nebo minimálně rychlost projevu daného znaku není rovnoměrná v čase. Jedno z prvních pozorování se odehrálo u opic na jednom ostrově: Vědci naučili opice zacházet se specifickými nástroji, do té doby žádnou opicí neužívanými. Jaké bylo jejich překvapení, když se stejná dovednou objevila po nedlouhém čase u opic na velmi vzdáleném ostrově, kde dříve toto opice neuměly a neměly s opicemi od vědců žádný kontakt. To, zda existuje nějaké "morfogenetické pole"- tj. tvarující pole, které "sbírá a potom tedy i poskytuje dovednosti druhu na celé planetě" můžeme spekulovat, dostáváme se totiž na stejnou hranu jako když se ptáme "co to je myšlenka", "co to je láska." Jevy empiricky známé, přesto těžko popsatelné a do rovnic zařaditelné. 
 
Sama jsem zažila tento jev např. v rámci alikvótního zpívání (technika zpěvu, kdy se kromě základního tónu zesilují i další alikvótní tóny, tak jak to známe od Mongolů a Tibeťanů): Před 20 lety bylo alikvótní zpívání v Čechách a vůbec v západním světě poměrně neznámé. Lidé, kteří chodili na semináře, se namáhavě učili  pěveckou techniku, někteří měli i problém jednotlivé tóny rozeznat. Těm nadaným trvalo většinou několik týdnů, než v dobré akustice (např. v koupelně) způsob zpěvu našli. Po letech už to trvalo jen několik dní. Upozorňuji na to, že stejně jako předtím zpěváci nic o alikvótní technice nevěděli (nebo jen základní informaci)! Zrychlené učení nespočívá totiž v tom, že noví účastníci seminářů alikvótní zpívání více slyšeli ve společnosti nebo že by si něco předem nastudovali či natrénovali. Princip je v tom, že byť nevelká skupina, ale přece jen existující, vnesla do "pole" dovednost alikvótně zpívat západním způsobem (který se trochu liší od Mongolů a Tibeťanů). A situace dnes? Většina lidí slyší napoprvé tóny hned (mám vyzkoušené i ze školy jako učitelka) a pokud někdo naprosto neznalý (např. zpěvák nějakého běžného sboru) zkouší alikvótně zpívat, pravděpodobně se mu to do půl hodiny povede (základní tvorba alikvótních tónů, nikoliv zpěv melodie, který je doménou stále ještě jen několika sborů na světě a menšího množství individuálních zpěváků).
    Nakolik je síla pole (byť jen částečně) závislá na vzdálenosti, nebo je zcela bez ohledu na vzdálenost, se asi ještě přesně neví. 
    Dovednost dnešních malých dětí (oproti předchozím generacím) pracovat s počítačovou technikou a technikou obecně není třeba ani komentovat. A našli bychom řadu dalších příkladů.
    Systemická psychologie (která je od morfogenetického pole odvozena) je dnes důležitým odvětvím jak v individuálním rozvoji, tak v rodinných vztazích, ale také v businessu a obecně v pracovní oblasti. 
 
Proto ve všech společenských otázkách (společnost, mezinárodní situace, politika apod.) nejsme oběti, ale můžeme skrze kolektivní (ne)vědomí či morfogenetické pole nenásilně ovlivňovat běh událostí více, než se nám zdá. A to nejen "vkládáním" konkrétních pozitivních dovedností, ale i obecných kvalit: Umět se soustředit, umět odpouštět, milovat, vnímat svoji jedinečnost i celek, možnosti i hranice apod. 
 
Alena Kulhavá