Lidé jsou úžasní, když mohou svobodně pracovat, žít, tvořit, milovat se, vychovávat děti. Pak funguje ta evoluční strategie, která nám vtiskla etický kodex dobrovolné spolupráce a odmítání násilí. Dnes se nám  mnozí lidé snaží namluvit, že násilí je vhodný způsob řešení složitých společenských problémů a dobrovolnou spolupráci zpochybňují  a většina lidí tomu bohužel opravdu věří. 

Masové jevy, média, politici a někdy i záležitosti, které by se skoro už daly nazvat i propaganda samozřejmě působí, busieness a reklam nevyjímaje. Ale zároveň působí i tento jemný a přece silný fenomén, na který jsem chtěla upozornit.

Zkuste nasadit ty "dnešní děti" na něco co zvládali v jejich věku lidé 20 generací v minulosti... žalostně selžou.

jde prostě o to že danou činnost dělají od mala a na nic jiného se nespecializují.

Ano, u dětí druhého stupně základní školy se již není moc čemu divit, ale nemálo maminek bylo zaraženo (a to i když nemají speciální tzv."indigové" děti), jak rychle a dovedně s technikou a vůbec principem počítače pracují děti 2-5 leté, to spadá do tohoto fenoménu okatěji. 

      To, o čem píšete platí zároveň též a je to mimo téma tohoto článku. Platí to zároveň. To, o čem píšete je dáno tím, že jemnější a pracnější způsoby myšlení a vůbec bytí jsou přebity výtriskem techniky, možností, vjemů apod. A počítačovou technikou se ztrácí řada dovedností mimo jiné i proto, že mysl má pocit, že "co jí proteče, to tam je." Jenže tak to (alespoň ve vybavitelné formě) bohužel nefunguje. Mysl musí být při procesu myšlení koncetrovaná a ne v polohypnotickém stavu. Dnes jsou již i děti, které si myslí, že se naučí jazyk tak, že si jen přeloží slovo či celý text na google překladači, jednou si přečtou a mají to v hlavě. A pak se diví, že v jazyce neprospívají. O problematice citové a i tělesné v rámci konzumní technické společnosti jsem psala v článku "tablety do škol nebo komunitní školy?" Počítače zavrhovat nemusíme (a v tomto článku byly použity jen jako další všeobecně známý příklad), záleží, kolik čemu denně věnujeme času a jak umíme operovat s myslí, emocemi, láskou, tělem, přírodou, energií....Kolektivní ne(vědomí) zároveň "vaří z toho, co zná" (což může pomoci v celospolečenských otázkách, viz článek)  a zároveň se učí nové věci (a i to může pomoci i v nejhlubších záležitostech). Je to jen inspirace