Čína jako příklad budoucnosti v kultuře, velký otazník v konzumu a odstrašující příklad

v lidských právech a týrání lidí a zatím i v ekologii a také v obchodní charakterové beztvarosti, otazník v bezpečnosti. Kým bude Čína za 30 let a co se od ní můžeme naučit dnes?Jaké výzvy přinášejí Arabové? Jaké černoši? 

"Cože? Čína jako příklad v kultuře? Co to Alena Kulhavá píše?" Rozebereme si to postupně.Vysvětlení je až ke konci článku velkým písmem (můžete se tam přesunout), ale bude vám dávat smysl ještě více, pokud budete mít trpělivost přečíst článek celý. 

První otázkou je bezpečnost jednotlivých zemí:

Pokud bychom se dívali na Čínu očima křesťanského Evropana nebo asijského budhisty, museli bychom velmi zaplakat, stejně jako u toho, co se děje na blízkém východě a v Africe. Afrika pokračuje v divošství, jen má ničivější zbraně, blízký východ najel na ďábelský fundamentalismus a nezvládá vlastní emoce (i z beztvarosti Evropy) a Čína jede promyšlené ničení všeho vnitřně i vnějškově svobodného: určitých křesťanů, všech mystiků, cvičenců Falung Gong apod. Jak se tato situace bude v jednotlivých regionech vyvíjet, bude záležet do jisté míry na nás:

- Jak budeme nebo nebudeme obchodovat se zbraněmi (přičemž USA i Rusko počítám do jedné partičky s námi, ať se nám to líbí nebo ne - prodáváme všichni) je na nás.

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=606943

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=608191

- Do jaké míry najdeme v Evropě znovu vlastní tvar, aby muslimové neměli pocit, že vchází do beztvarého prostoru, kde si mohou dělat, co chtějí (a někteří jsou dokonce tou beztvarostí frustrováni), je na nás.I kolik jich sem vpustíme (pouze uprchlíků s nárokem na azyl, popř v detenčních táborech ulevit dočasně Itálii v řešení žádostí o azyl) tak, aby naše kultura, i kdyby se pozvedla, nebyla později převálcovaná populační explozí Arabů atd. i v dobách sucha v Čechách.

- Jak budeme diplomaticky tlačit na Čínu, aby svoji politiku postupně měnila (nestane se hned) tak, aby našla rovnováhu mezi pevnější vládou (pokud se obávají naší beztvarosti) a zároveň respektem k lidským právům, je opět na celé Evropě a Americe. Zajímavou otázkou se v současné době stává i vyjednávání se severní Koreou a Čínou o pravidlech ve zbrojení a jak se k tomu jednotlivé státy postaví. 

Dalším faktorem ve hře je konzum:

- Afričánci touží po našich věcech. Řada lidí, kteří přicházejí do Evropy je získají a štěstí jim to nepřináší: iphone a značkové oblečení. Zjišťují, že bez práce si připadají po čase stejně vykořeněně a někdy i ještě hůře, než mezi svými v Africe (pokud tam netrpěli nějakými velkými traumaty). Každopádně jejich duše chátrá: 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=594976

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=595771

Afričani nás učí, že základem lidství není jen charita, ale i vlastní vývoj. Pokud ten je zamezen pouhým přežíváním a konzumem nebo pokud je dokonce přežívání a konzum nevědomými uprchlíky nárokován, chyba je na straně naší. Karel IV. věděl, proč bylo důležité stavět hladovou zeď, když někteří lidé neměli práci. 

- Co bude dělat arabský svět až dojde ropa? Zároveň zde platí sice někde náboženský fundamentalismus, ale často jsou "peníze a poživačnost až na prvním místě". Právě proto, že se arabský svět kymácí mezi řádem Koránu (někdy až naprosto nelidsky utaženým), vlastní spiritualitou (která je v současné době umenšena ve prospěch bez ducha ne-smyslné formy) a obchodem až za prvé, za druhé a za pokaždé. Araby lze při troše snahy prý i snadno zlákat na pivo...(výpovědi mých kamarádů vojáků, kteří tam byli na misii). Jak se bude tento svět vyvíjet, se ukáže. Přechod na elektromobily a pokračování umělých hmot v rozumné míře(neboť jsou zaplavena moře plasty) bude velká výzva nejen hospodářská, ale i mezinárodně bezpečnostní. 

- Číňané jsou sice, pokud chtějí publikovat nebo něco duchovně cvičit, zavření nebo usmrceni na prodej jejich orgánů, ale mezi sebou už si mohou říci ledacos (vyprávění mladé Číňanky, která přijela za námi loni do Čech). Také neplatí až tolik cenzura internetu: Mladí znají cestičky, jak se dostanou k tomu, co potřebují nebo chtějí vědět a vláda to neumí zablokovat. Lidé se radují z konzumu, vládne čím dál více tržní duch (byť u velkých firem a státních "zakázek" jde o řízení komunistickou stranou) a lidé sílí ve své svobodě a pocitu propojení se západním světem. Mezinárodní obchod tomu napomáhá.Číňané si také začínají uvědomovat, že štěstí nestojí jen na konzumu, ale také životním prostředí a tak podnikají první ekologická opatření v rámci regulace tepelných elektráren. Kým bude Čína za 30 let je také otázka.  

Motivem, proč píši tento článek je ale možnost opřít se o kvality jednotlivých kultur:

- Z Afriky jsme si přivezli africké písně, spirituály (ty už jsou z Ameriky - druhé domoviny černochů) a zjišťujeme, jak nás uvolňují a zároveň jak nemáme na to to zazpívat s takovou vitalitou, jako černoši. Ale následné styly (blues, jazz apod.) už u nás zdomácněly. 

- Arabské státy nás svým příklonem nefundamentalistických muslimů inspirují k tomu, abychom se zeptali sebe sama, které hodnoty a která pravidla chceme zachovat a ve kterých oblastech má probíhat inovace a vývoj a tudíž demokratické rozhodování o budoucnosti. V době osvícenské jsme osvobodili člověka 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615581

v době buržoazní kultury jsme posvětili kombinaci vysokého umění, politických voleb

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615793.

Byly to osvobozující doby. Stejně tak začátek postmoderny. Ta ale přinesla zrelativizování všeho:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=564983

a také dekonstrukci národa, filosofie a jakékoliv kultury a diskuse:

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615799

Učím jednu napůl Češku a napůl Egypťanku, která je napůl křesťankou a napůl muslimkou. Žije střídavě v Egyptě a střídavě v Praze. Větší kořeny v kultuře a víře má ale v Egyptě a v islámu, protože v Čechách žijí křesťané jen na "ostrůvcích pozitivní deviace" a jsou řadou lidí i odsuzovaní pomalu jako malomocní či fundamentalisté. Kdežto v Egyptě žije v muslimské komunitě (a naštěstí ne fundamentalistické). Přišla jako čtrnáctiletá holka, která je velmi duchovní (umí dokonce i astrálně cestovat, což se naučila od svého tatínka) s otázkou, proč se některé zákony a hlubší pravidla v historii v Evropě mění a proč neplatí to, co platilo před 2000 lety. Neměly jsme zatím čas to rozebírat, ale už samotná otázka a její přání, aby některé zákonitosti nebyly demokracií voličstva zpochybňovány zajímavý druhý pohled na skutečnost. A to ne, že by všechno Arabové dodržovali (včetně čestného obchodu), ale mají to v zákoně.V napětí příliš těsný zákon-a touha po bezbřehém požitkářství Evropy, následně frustrace ze ztráty řádu i společenských vazeb více, než je zdrávo a co dál? se mimo jiné odehrává dějství teroristických útoků v rámci Evropy. Pro nás je to výzva hledat rovnováhu v samotné Evropě a mimo jiné to uvidíme i na tom, jak zvládneme muslimské řádění. 

Výzvou pro celý svět také je, zda se podaří dobře rehabilitovat islám jako velmi hluboké, v něčem židovství podobné náboženství, které při abstrahování (nejlépe by bylo vyhození) agresivních historických súr, očištění špatných výkladů Koránu (viz zahalování, které není Koránem dané) může sloužit muslimům i dalším kulturám jako dobrý výchozí bod vlastního života. Na tom by měli pracovat především muslimové samotní, za podpory Evropské kultury, která na ně bude v tomto apelovat. Velkou výzvou je také znovuobnovení sufijských mistrů, kteří v historii patřili k největším pokladům lidství vůbec. V současné době se můžete dočíst v knihách Chalíla Gibrána a hlavně Rúmího alespoň náznak pro laiky (přeloženo mnoho do češtiny). 

- Čína nám dává velké inspirace, které teď zažívám sama na sobě a to jsou principy taoismu, taiji, quigong a i moudrost Konfuciovu. Začnu od konce a to moudrostí Konfuciovou ( kterou jste mohli číst na konci Scrutona).A zde přichází vysvětlení titulku mého článku:Ve stručnosti se jedná o to, že i Konfucius žil v době, kdy vzdělání, kultura a duchovní růst upadal, upadala mravnost. Žil také na sestupu své civilizace. I v dnešní v době naše kultura ustupuje (náš proces od roku 2000) a řada lidí nechápe, proč by měli být kulturní, nějak vzdělaní, duchovní a i dokonce už nechápou, proč by měli být mravní (prostě lidmi). Konfucius pro tato historická období doporučuje žít jedno pravidlo: ŽÍT JAK KDYBY "BŮH" (UNIVERZÁLNÍ ENERGIE LÁSKY A UNIVERZÁLNÍ MRAVNÍ A DALŠÍ VESMÍRNÉ ZÁKONITOSTI) EXISTOVAL, ŽÍT JAKO KDYBY BYLO DŮLEŽITÉ VZDĚLÁNÍ A KULTURA - ZKUSIT TO a výsledek se dostaví. 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=615799

Principy Taa jsou dnes hodně šířeny například v knihách Osha, ale najdeme je prakticky ve všech dobře fungujících systémech. Vlastně i známá modlitba  "Pane bože, dej mi sílu, abych dělal ty věci, které dělat mám, pokoru, abych nedělal to, co nemám a moudrost, abych dokázal mezi obojím dobře rozlišit" je v duchu taoismu. "Konání bez konání", "Netlačit na věci, ale zároveň mít hranice i totální vnitřní svobodu" jsou principy, které dnes čím dál více lidí chápe. Zatím ale dost málo na to, aby dokázali ovlivnit meanestream. Je velmi snadné se k těmto moudrostem dnes dostat a žít je. Je to jen na nás. 

Taiji a quigong dnes cvičí také čím dál více lidí a dobře to doplňuje praxi jógy a oboje potom duchovní základ v České zemi, tj. křesťanství. Všechny tři duchovní systémy pracují s láskou sama k sobě, láskou k bližním "miluj sebe sama jako bližního svého", otevíráním se univerzální energii (a v případě křesťanství ještě energii Krista), očistou mysli (zpověď, iniciace, cvičení apod.) a harmonizací fungování v životě. Taiji a guigong i jóga (což je zase indická záležitost) je výborným doplnění psychické duchovnosti, protože má přesah do konkrétních cvičení a řešení problémů s klouby, se zády, což je v době sedavých zaměstnání hodně aktuální. Nejde ale o pouhá cvičení a nejde také o nějaké náboženské směry. Jde o praktické dobré fungování na všech rovinách bytí.  Další specifické poklady v jedné každé cestě jistě najdete, ale o tom někdy příště. Někteří z vás máte osobní zkušenosti nebo víte, žeČína svoji hlubokou kulturu a duchovní poklady v současné době nežije. Nezná mytologii starého divadla s maskami, mladí necvičí masově taiji a quigong, ne všichni znají moudrosti Konfucia. Konzum se dostavil nejen v Americe a Evropě, ale i v Číně a Japonsku. Ale to praktičnost některým čínským cestám neubírá a jak v Číně, tak v Japonsku existuje řada duchovních mistrů (taoismus, konfucionismus, budhismus atd.) a mistrů bojových umění (i s duchovní složkou): V Číně Taiji a quigong a v Japonsku aikido. Tyto techniky se k nám dostávají dnes již ve své plné - tj. i duchovní podobě, nikoliv jen jako bojové sporty

Opět je jen na nás, zda si nějakou cestu vybereme, nakombinujeme více cest a třeba i pochopíme hodnotu našich svátků, neboť jako největší dar globalizace vnímám možnost inspirace jinými duchovními systémy a kulturami, bez ztráty té vlastní: 

http://kulhava.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=571183

Přeji vám krásný inspirativní následující týden.

Srdečně Alena Kulhavá