Panebože, zachraň nás před zásahy státu a nápadů Džamily

Místo osobní odpovědnosti každého jedince za své činy se stále více a více prosazuje každodenní řízení lidského konání pomocí předpisů a nařízení.  Džamilka by měla okamžitě odstoupit, člověk který dokáže vymyslet takovou ptákovinu nemá na ministerstvu co dělat.

Místo jasně a stručně definovaných zákazů a nevhodného chování, nastupuje byrokratické řízení člověka plné nesmyslných vyhlášek a příkazů, které v důsledku nekonečného množství není ani možné dodržovat.

Paní Džamila totálně pohořela a je úplně neschopná, své děti občas naplácala, teď se za to stydí a vyčítá si to a proto chce veškeré fyzické tresty zakázat úplně všem rodičům.Za vlastní selhání(v jejích očích) potrestá všechny rodiče, bez ohledu na důsledek.Každý rodič který neuposlechne jejího příkazu(zákonu) a ujede mu ruka na dětský zadeček, bude zločinec a poruší zákon. Jako každý zločinec( a dítě) se bude snažit samozřejmě ujít trestu, bude zapírat,lhát a vytáčet se za plné pozornosti svého dítěte, které tím uvidí „krásný“ příklad do budoucna.Z dítěte, objeti „násilí“ navíc udělá spolupachatele přestupku rodiče, stačí říct, že nebude mít novou hračku(kolo,počítač), protože peníze musí dát tatínek na pokutu za to, že dal dítěti na zadek( pokud řekne pravdu úřadům).Nemluvě o úmyslném vyhrožování rodičům, případné pomstě za domnělou či skutečnou křivdu.

 Navíc by byla potřeba neskutečná mašinérie úředníků a státních kontrolorů, potřebných k prosazování tohoto zákona, zvláště při současné neschopnosti státu prosadit rychlou a účinnou spravedlnost pomocí soudů, nebo chování na silnicích.

Někteří jedinci se stále snaží spasit svět a všechny lidi, s utkvělou představou, že jejich řešení je nejlepší a jediné možné, se nám ho snaží vnutit za každou cenu.Nejlépe silou, protože cesta výchovy a přesvědčování se jim zdá zdlouhavá a únavná.

Teď se nám stát prostřednictvím jedné“úlétlé“ ministryně snaží zasahovat do našeho života a do naší výchovy dětí.Máme různé zákony na ochranu dětí před rodiči které své děti týrají a zneužívají, to je potřebné a nutné, někdo by opravdu děti neměl mít a vychovávat.To jsou, ale extrémy duševních mrzáků a musíme děti před nimi bránit.

 Každý rodič je plně odpovědný za výchovu svého dítěte, dělá své chyby své rozhodnutí a sám se učí jak být rodičem a svůj úspěch, nebo neúspěch může zhodnotit teprve časem.Až se dítě které tolik let vychovával a miloval postaví na vlastní nohy a bude žít svůj vlastní život.

 Teprve potom může zhodnotit svůj výkon a svou snahu.Je mé dítě tou samostatnou osobností, kterou jsem chtěl vychovat?Je samostatné, zdravě sebevědomé, hrdé,odvážné,

Celá naše společnost je založena a funguje na základě odměn a trestu, co považujeme za správné to chválíme a to špatné trestáme.Zločince zavíráme do vězení, chvályhodné odměňujeme a dekorujeme metály.

Naši rodičové nás vychovávali podle vzoru svých rodičů a jejich předků.My se učíme, nebo jsme se učili vychovávat své děti podle nich, snažíme se vyvarovat jejich chyb a ti moudří se obrací ke svým rodičům o radu.Jsme lidé a ne andělé, takže děláme chyby, občas nám ujedou nervy, nejdeme vzorným příkladem, jsme unavení, podráždění a bůh ví co ještě…………..,ale pokud své děti opravu milujeme, dáváme jim to najevo budou nás děti také milovat.Milovat, ale neznamená tolerovat a omlouvat vše co děti dělají, vše jim schvalovat a netrestat je za jejich chyby.

Jeden z možných trestů dle nátury a životních zkušeností je „naplácat na zadek“, pokud někdo dokáže své dítě vychovat bez fyzických trestů je výborný a může jít všem za vzor.Pokud, ale ze svého dítěte nevychová  nezvladatelného spratka, zamindrákovaného a závislého na mamince, zvyklého neposlouchat nic a nikoho.