Zbožné hovory

Pochválen! Většinou jsou to komentované výpisky z četby. Vývod je truchlivý i žertovný.

Ve škole mě učili dvě věci: člověk nikdy nesmí užívat současná hlediska v hodnocení minulosti. A každá doba se cítila být na vrcholu vývoje. Nějaký hlupák si teď hlučně stěžuje, že „Prorok Mohamed prznil svou devítiletou manželku“ — Je to pedofil. Jestli to tenkrát byl zvyk a mrav v tom místě, tak to nikdo nemůže Mohamedovi vyčítat. Teď je jiná doba a jiný svět: devítiletá manželka je zvyk zaostalých divochů.

„Když to dělal posel Alláhův, tak to je dobré od věků do věků“ — To je pitomost z druhé strany.

Papež Frantík řekl, “There is a limit. Every religion has its dignity… in freedom of expression there are limits.”

He gestured to Alberto Gasparri, who organises papal trips and was standing by his side, and added: “If my good friend Dr Gasparri says a curse word against my mother, he can expect a punch. It’s normal. It’s normal. You cannot provoke. You cannot insult the faith of others. You cannot make fun of the faith of others.” 

Katolíci si zvolili chuligána za náměstka Kristova — hned by se pral. Jak daleko se dá jeho řeč extrapolovat? Když se karikaturista rouhá Alláhovi, je normální prošpikovat ho kulkami? Kdyby Frantík byl Frantík, už by ho možná nějaký nervní patriotický prokurátor obžaloval ze slovní podpory terorismu.

Ve které knize je nejvíce válek, bitev, genocid, boření měst a vypalování, vražd, smrtonosné nenávisti, strašných pomst a děsných trestů na jednu stránku? Ve Starém zákoně Židů. „O tom žádná,“ jak se módně říká. Dnes tím žijí už jen Izraelci a jejich militantní příznivci (Miloš Zeman, Daniel Herman).

Židovský bulvárník Pavel Novotný řekl, „Mě ta věc opravdu hluboce zasáhla, nedělám si prdel, po strašně dlouhý době mně ta Paříž dokonce zkazila den.“

Jaká to pocta obětem — bulvárník měl zkažený den.

A jak to zasáhlo mě? Nijak. Já už dlouho vím, že svět je v pořádku jen v Globusu. Vím, že toho dne bylo zabito po světě v bojích nesrovnatelně víc lidí, a to nejen bojovníků.

To čoromóro, které vyvřelo, je mi k smíchu — moslemíni se brání, moslemíni útočí, křesťané útočí, křesťané se brání, libertariáni se brání, policie zatýká, soudci soudí jak diví, … Jak se říká, pro cit je to smutné, pro intelekt veselé.

Turkyně Anife Vyskočilová: „U stolu jím výhradně rukama.“

Bulvárník filosofuje: „Nejvíce náboženských útoků ve dvacátém století udělali křesťané; třeba v Irsku katolíci provedli víc útoků než muslimové od počátku 19. století.“ Plete si národ s náboženskou vírou.

„My, Češi, jsme opravdu rasisté non plus ultra… Jsme národ rasistů a dokonce xenofobně smýšlejících rasistů“ — pak věřte bulváru.

Žid Tomáš Halík mudruje: pod tlakem křesťanů se muslim radikalizuje a přidá k extrémistům, proto v Česku nesmíme na muslima tlačit, musíme ho nechat v klidu spočívat v umírněnosti.

Soudy rozhodují, že politici a celebrity musejí strpět větší sprostoty v médiích než prostý člověk z lidu. A co bozi? Jak by rozhodl soud, kdyby moslemíni posměváčky z Charlie Hebdo žalovali pro urážku nikoliv Alláha (ten existuje jen v soukromích moslemínů), ale zbožných emocí věřících v Alláha?

Cítila se fiktivní entita Alláh uražená těmi kresbičkami? Bohužel o tom může svědčit jen skutečný člověk.

„Před Bohem nejsme zodpovědní za to, co nejsme schopni ovlivnit“ (muslim Milan Váhal) — Teroristé v Paříži se rozhodli ovlivnit to, aby karikaturisti už nezesměšňovali proroka Mohameda a Alláha. Blaží to Alláha? Jeden mulláh soudí tak, druhý obráceně. Co by se stalo kreslířům v Saúdské Arábii? Asi by je setnul kat.

„Muslimové respektují jiné víry a nezesměšňují je“ — Bažeť. Akorát že exkluzívní muslim říká oběti jiného náboženství nevěřící pes. „Stejně tak očekáváme respekt od ostatních“ — pro exkluzívního křesťana muslim je nevěřící pes. O vztahu Izraelitů k moslemínům nic nevím kromě toho, že je s neutuchající chutí vybíjejí a dumají, jak je zbavit občanských práv.

71:26 And Noah, said: “O my Lord! Leave not of the Unbelievers, a single one on earth!

71:27 “For, if Thou dost leave (any of) them, they will but mislead Thy devotees, and they will breed none but wicked ungrateful ones.

“If it's an islamic country the Sharīʿah is very clear. Apostasy is dealt with the death penalty. What's the relevance between what happens in islamic country and Great Britain. I fail to see the connection.” (Dr. Mohamad Mukadam — in England.) — Mistrný kousek sofistiky.

Apostáze je odpadnutí od víry.

„Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn… potají ponoukal: ‚Pojďme sloužit jiným bohům‘… musíš ho zabít. Nejprve se proti němu pozdvihne tvoje ruka, aby ho usmrtila, potom ruce všeho lidu. Budeš ho kamenovat, dokud nezemře…” (Starý zákon)

Mučedníci jsou v ráji nejbohatěji odměnění a jsou jim odpuštěné hříchy. Ale musejí konat ve jménu Boha, nikoliv osobního prospěchu. Touha stát se obdarovaným mučedníkem se musí dít ve jménu osobního prospěchu — tumáš čerte kropáč!

V některých městech ve Francii soudy rozhodly, že katolíci musejí z radnice odpravit betlém, aby neurážel oko moslemína.

Italka finského původu Soile Lautsi se asi devět let soudila s Itálií, pak v Evropě o to, aby ve škole ve třídě nesměl viset kříž. Její děcka trpěla pohledem na něj — asi nesnesitelně. 18. března 2011 blondýna Lautsi svůj heroický boj prohrála.

Ach, jak rasistické a xenofobní je napsat „blondýna.“

Co si o těch sporech myslím? Nic — a jsem rád, že si o nich nemusím nic myslet. Nikomu na tom nezáleží, co bych si myslel, ani mně. Tak proč čtu všechny ty kraviny? Hnus mě zvrhle uspokojuje.

Mnoho blogerů tu o sobě píše, „Jsem chasník, který překypuje názory jako Hrnečku vař kaší. O všem si něco myslím a neváhám vyjevit to.“ Já tomu říkám hospodské kecy.

Eficientní názor je to, co vstupuje do sváru, po kterém se názor, který ve sváru vyhrál, uskuteční. Jinak je to plevel — kterým je svět zarostlý. Té věčné vřavy a řevu, nicotného přetahování se, strkanic.

Když teologií a ideologií se děje v zemi víc, nedá se to logicky rozhodnout — mají se všechny stahovat do sebe, uskromnit se, aby se nepřekrývaly (pozice exkluzívní), nebo se mají všechny roztáhnout po celém prostoru a tím si ustoupit (Pozice inkluzívní)?

Oboje vede k nesmyslu — ke zmlknutí, které víru vysává, nebo k překřikování, které víru znicotňuje.

Míra pravdivé nebo falešné měří vědění, proto míří do minulosti. Názor, víra míří do budoucnosti, proto se k nim míra pravdivé nebo falešné nevztahuje. Co člověk ví, v to už nemůže věřit. Člověk může věřit, nebo nevěřit tomu, co ani ví, ani neví.

Co je oteplování Země člověkem — vědění, nebo víra? Nikdo neví — a proto to musí být zatím víra a nevíra.

Nechť spolu rokují dva besedníci z pozic exkluzívní a inkluzívní, které ale nereflektují u sebe ani u druhého, a přikládají oba svým navzájem jiným vírám míru pravdivosti nebo dokonce „zdravého rozumu“ — pak se děje groteska pro intelekt, tragédie pro cit — neboť svár těch besedníků musí trvale plápolat, sálat blbostí.

Svoboda řeči znemožňuje obranu proti hlučným blbcům. Těmi svět přetéká. Totalita, teokracie umožňuje svým blbým stoupencům a slouhům hulákat v médiích. Jaksi třetí, logické řešení neexistuje. Umlčovat, nebo neumlčovat — umlčovat jen blbce se musí časem zvrhnout v to, že jen blbci umlčují.

Dobré etické řešení musí být logické — a jestli lidé nemohou sestavit logické řešení, musejí sváry a boje, nenávisti trvat.

„Když Václav Bělohradský před chvílí v televizi řekl, že muslimové jsou ‚kulturní cizinci,‘ kteří — na rozdíl od nás — nepřipouštějí ‚jinou identitu,‘ hodil jsem oběd psovi,“ rozepsal se bojovník inkluze Martin Hekrdla. Všichni vědí, že v Saúdské Arábii jsou dvorky, ve kterých křesťané mohou postavit kápličku a sehrávat svůj ritus.

„Vždyť s civilizací pánů Hermanů a Zemanů nechci a nemohu být ‚kompatibilní‘ ani já, pokřtěný v křesťanském kostele v roce 1956.“ — Bacha, Hekrdla je také bojovník exkluze!

Katolický Bůh ví všechno, co se stane, a přesto nebere člověku svobodu rozhodnout se. Hlava to nebere, musí se to zmoct vírou. Prý je to boží tajemství, říkají kněží. Oceněný Halík teď bude v Čechách rozhánět ta mračna katolické negramotnosti, antiklerikálního tmářství, která ho sužují, světlem víry. Asi ve Večerních univerzitách katolického křesťanství.

Papež Pius XII. rozhodl 1. listopadu 1950 apoštolskou konstitucí Munificentissimus Deus, že Panna Maria byla vyzvednuta na nebesa (nevznesla se jako Ježíš Kristus) v tělesné podobě. Je to katolické dogma.

I vloni plzeňský biskup poženal velikonočnímu plzeňskému ležáku pro vatikánské otce. Řekl bych, že biskup žehnal pívu jen na tu dlouhou cestu, protože ve Vatikáně jsou onačejší kádry, a ty si napěněnou sklenici zlatistého moku před sebou na stole přežehnají mocněji.

Hluboká filosofická otázka: může někdo v prostoru takřečené svobody nutit druhého, co dělat? Tak proč se lidé shlukují do davů? Ničí tím svou svobodu? Jestli je to dav bojující, tak asi není v prostoru svobody. Lidé svobodu nechápou — svoboda je to, co mocný člověk dovolí druhému, který je v jeho moci. Nic víc.

„Svoboda“ více náboženství v místě je všechna znicotňuje, zaklíná do soukromí věřících — tato teorie je teror proti nábožným housenkám. (Hle, pane, tady jdou dvě náboženské housenky. — Maltský žid) Jakmile spolu hrají „dvě cesty k Bohu“ (Halík), logika troskotá.

„V našem boji za mír nakonec zvítězíme. Nikdy se nevzdáme a budeme naši zemi bránit stůj co stůj“ — Petro Porošenko. Nikdo nebojuje za boj, to všichni vědí. „Ukrajinská armáda je připravena bránit Evropu!“

Dvacet moslemínských ambasadorů si vyprošuje v Čechii „zastavit stigmatizaci islámu, rostoucí projevy islamofobie, hanobení islámu, spojování islámu s násilím a terorismem a štvaní proti muslimům.“

Poselství zveřejnilo pákistánské velvyslanectví — to jsou ti praví, kteří nespojují islám s násilím. Islámští teroristé tam vraždí děti po kopách, islámští soudci popravují teroristy po kopách a US drony zabíjejí děti i teroristy. Vláda nevládne na celém území státu.