Vonička poezie

V pokoji u počítače filosofuji — hloubám, jak to je. Tím se ochuzuji o svobodu. Proto potom v kuchyni u jídla básním —

•

Svatý Antoníčku
Nebi dám svou dušičku
Pomodli se za mě
Ublížil jsem mámě
Utlouk jsem ji koštětem
Svoji drahou matičku
Chtěla abych zamet
To neměla dělat
Soudce mě zprostil
Neb jsem schizofrenik
Teď beru léky
A honím holky
Ale spíš ptáka
Asi je něčím odrazuji
Ach ich och
Kdybych věděl čím
Nikdo na síni nezametá
Je tam svinec
Chtělo by to hospodyni
Fízli koště nevrátili
Stejně bylo zlomený

Agitka

Škarohlíd se zhlíd
v hrbačce na houpačce
Má šilhavá kukadla
Jen aby nepadla na ten hrb
Trnu Asi má i obrnu
Divě sebou pajtluje
Nohy jak suché větve
Hýká Může být i hluchá
Jéšiš Marjá panno
Volte Burešovo Ano

Kuchyňské radosti

Svatý Antoníčku
utrhnu ti nožičku
Budeš skákat o jedné
Nebo v nebíčku
máš jen dušičku

To je blbá sloka
Abych ti moh hnátu urvat
musel bych být v nebi
A to už bych věděl
co a jak

Strofu jsem stvořil
jak jsem páčil
polívku z lednice

Polívka ze střívka
padá do vody jak hovínka

Netrkej kozo netrkej
Máš chobot krátkej
Nestrkej mi ho pod nos
Nebo jsi pštros?
To jsem z toho jelen
S krví si nezahrávej
Starej vole
Je čtyřmecítmo slovo?

Jak jsem nalíval polívku
upad mi kastrol na mísu
Ta pukla a polívka
spálila mi nohu
To jsem dopad

Chuť básnit mě hned přešla

Babička umřela
Prdel si v kotli vařila

•

Pannu ryčnou
učím skočnou
Chtěla by hrát ferbla
Ouplně mě zbelbla
Dost sem pil
Na ni se lepil
Dala mně po hubě
Ale jen slabě
Ustál sem to
Akorát sem povalil stůl
požárníkum
Dali mi na budku
Tak sem zapálil
kabáty v šatně Aby viděli
ale né mě
Ryčná v píče říčná
už má kavalíra
Hustí do ní hlody
Tak du k báru
zabít chandru
Spad sem se stoličky
Nabil si líčky
Něčí hnáta do mě kopla
Nablil sem tam
Vytřeli to se mnou
Vyspal sem se na záchytce
za tři tisítce
Kabáty mně nepřišili
Štěstí opilce