Reportáž

Cestou duchového zření jsem navštívil stranické doupě ve chvíli generální očisty strany.

Ve středu 4. dubna 2012 za ranního šírání vpadl do vůdcovského stanu Věcí veřejných pravoslavný jáhen Tom Jarolím v mnišské kutně a s poutnickou berlou. Rozprostřel se po zemi a rozplývaje se v slzách přerývaným hlasem, mocně hekaje, vyznal, že se nechal svést Sirénou Přemyslovnou Kočí k tomu, aby zničil politickou stranu Věci veřejné. Dokonce s ďáblicí Kočí zhřešil.

Jarolím přijal od Mirči Kaďouskojc jidášský groš, který teď odevzdává straně jako sponzorský dar v rámci svého obrácení a pokání. Odchází na poušť, aby se čtyřicet dní postil a meditoval o své velké vině. Je mu hluboce líto toho, co udělal. Bil čelem o zem.

Předseda Radek John se bučivě rozplakal a mezi vzlyky hýkal, „Ach, jsem zrazen!“ Krkal těžké francouzské víno, že to tam smrdělo jak v putyce.

Karolína Peake, také místopředsedkyně strany jako Jarolím, ale navíc vícepremiérka, pravila svým manům, „Vyneste tu hromadu hnoje ven.“ K jáhnu Jarolímovi přiskočili zezadu ministři Pavel Dobeš a Kamil Jankovský a pokoušeli se vytáhnout Jarolíma za nohy ze dveří, ale byli na to příliš slabí, nohy jim podjely a ministři padli na prdel.

Zhroucenému Johnovi pravila Peake, „Skončil jsi, sráči! Teď jsem principálka cirkusu já! A já dovládnu do roku 2014, kdyby čert na koze jezdil. Pak se nechám zvolit do Padlamentu znovu, tentokrát za ťopku. Já jsem totiž Kaďousek v sukni.“

Superguru, docent Vít Bárta byl bledý a kinklal se na trůnu jak pápěří ve vánku. Tomu pravila Peake, „Ničoho se nebuj, Vítku. Zoudruh Rybí hlava Nečaz mně slíbil, že to máš u toho soudu vošetřený. Ani to moc nestálo. Vyrovnáte se pozdějc, to má čas. Zatlačil prej i hradní pán, tvuj velkej příznivec. Soudce naznal, po kerý straně je krajíc mazanej.“

Vít Bárta, jak byl z toho všeho zblblý, se uprdl a zaskřehotal, „Děkuju Tě ze srdce, Kateřino.“