Topič v podpalubí uhlí přikládá, na lodi je blbá nálada. Perex článku je příliš krátký. Prosím, doplňte ho (žert).
Teorie tříd
Zaměstnavatel chce dát zaměstnanci za práci jen tolik, aby si zaměstnanec měl po práci kde odfrknout, nadlábl se chlebem s buřtem a vyspal se tak, aby mohl co nejdříve znovu zčerstva naklusat do práce.
Zaměstnanec chce, aby mu zaměstnavatel dal tolik, aby zaměstnanec měl domek, zahradu, auto, ženu v domácnosti, děti na studiích, bohatou domácnost, volný čas na koníčky a klidné stáří bez práce.
Protože zaměstnanec dal celý svůj pracovní život zaměstnavateli, měl by mu zaměstnavatel umožnit prožít i jiné stránky života.
Protože zaměstnavatelé se k tomu nijak nemají, ujal se někdy té nepříjemné role stát. Bere všem občanům část jejich příjmů, aby mohl dát zaměstnancům něco málo z toho, co jim odmítá dát zaměstnavatel. A trochu jim ulehčit život.
Proč místo toho stát nedonutí zaměstnavatele zaplatit zaměstnanci celý jeho život, když jeho pracovní část prodal zaměstnanec celou zaměstnavateli?
Protože všechna politická moc ve státě pramení jen z majetku. Je lhostejné, kterou politickou stranu si zaměstnanci vybrali ve hře na „demokratické volby“. Pravidlo platí pro všechny strany. A možnost nechat se zaměstnat je ubohý majeteček, když člověk neumí něco vzácného.
Skrytou moc ve státě proto mají zaměstnavatelé a politiky všeho druhu jen nastrkují planému výsměchu zaměstnanců. Politiky mohou zaměstnanci urážet jak chtějí, zaměstnavatele nemohou.
Situaci popsat je lehké. Klidné řešení nevidím.
Zaměstnavatelé se mezi sebou perou o to, komu se podaří prodat své výrobky chudé poptávce zaměstnaných. Všichni prohrávají, proto odmítají dávat zaměstnancům i státu peníze horko těžko stržené za své výrobky.
Proto stát nemůže dávat zaměstnaným a starcům dost peněz na útratu za zboží vyrobené zaměstnanci s pomocí majetku bohatých.
Koloběh se zastaví se skřípotem a vrzáním, výrobní majetek a peníze zaměstnavatelů ztratí hodnotu. Zaměstnanci pomřou hlady, na nemoci nebo v boji. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém — obscénní boháči i živořící lidé na čas zmizí. Koloběh se znovu rozběhne jako už tolikrát. Vědomí možná není dost silné k tomu, aby nevedlo lidi od neštěstí k neštěstí — nikdo neví.
Bohatým nebere a chudým nedává
Lidově řečeno, mohu odstupňovat to, jak lidé žijí, takto — obscénní bohatství, blahobyt, skromný blahobyt, chudoba a živoření.
Lidé v blahobytu žijí z majetku a správy majetku. Lidé v chudobě žijí ze schopnosti pracovat a z práce.
Spravovat majetek tak, aby vynášel, to se nepodobá práci, pro kterou zaměstnanec musí užít cizí majetek. Proto majetníci správce svých majetků královsky platí.
Ve zdravé obci blahobytní lidé musejí dát chudým práci a umožnit jim žít aspoň v chudobě. Obscénní bohatci a živořící lidé jsou odpadky, zplodiny chorého společenství.
Obscénní bohatci už nevědí, co si počít se svým bohatstvím, a proto půjčují peníze obci na úrok. Obec je pak rozdává živořícím. Dostává se tak do moci obscénních bohatců. A posluhuje jim přinejmenším úroky z dluhu vůči nim. Více tím, že nechá v obci bujet bídu a živoření — což je od obscénních boháčů krátkozraké.
Blahobytní lidé mají velký sklon nedbat svého úkolu ve společenství a stát se tak obscénními bohatci. Obscénně bohatí říkají, „Po nás potopa.“ Úkol zdravé obce by byl donutit blahobytné občany, aby nevytvářeli v obci lidi živořící. Ale obce bývají chronicky choré.
Proto věci opakovaně dopadají tak, že společenství se zhroutí, jeho hospodářství se zastaví, lidé se nějak navzájem pobijí a majetek je zničen.
Únor '48 určitě není úspěch obscénně bohatých a blahobytných Čechů. Jak dopadá vláda pracujících, to ukázal světu generál Pinochet.
Na zbytkovém území Česko si vláda netroufá blahobytným a obscénně bohatým brát víc, a proto hrdě odmítá rozdávat „jejich“ peníze chudým. Živořícím bere o něco míň, protože není co vzít. Blahobytní a obscénně bohatí nedávají chudým v jejich souhrnu za jejich práci ani tolik, aby zůstali dále aspoň chudí. Co vláda bohatým nevezme, to chudým nedá. Pro vládu je nesrovnatelně neschůdnější donutit bohaté k oběti než nedat chudým nic.
Není divu, že chudí v tom vidí zbabělost vlády. Nechápou, že všechnu skutečnou moc ve státě mají ti nejbohatší.
Pozorovací věta
Proč všechna moc pochází z majetku?
Mocných musí být mnohem méně než bezmocných.
I živořící a chudí by chtěli žít ve skromném blahobytu. A ti, kteří v něm žijí, by chtěli žít v blahobytu. Všichni vespolek sní o obscénním bohatství. Moc proto mají ti, jejichž stav je všem žádoucí.
Přitom všechen majetek, kromě přírodních zdrojů, je výrobek lidské práce. A bez lidské práce, která by ho dále oživila, je veškerý majetek k ničemu. Proč jsou tedy chudí, kteří musejí jen pracovat za plat, v obci bezmocní?
Je jich přebytek a jsou roztříštění — odtud heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Jenže proletáři všech zemí se radši navzájem pobíjejí ve službě boháčům.
Příjem z majetku a z jeho správy by zdravá obec měla drakonicky zdanit, když bohatci odmítají postarat se sami o chudé a nevytvářet živořící. Bohatí mají sklon vydávat nutnou správu svého majetku za „práci,“ ale je to zábava.
Příjem z úroků by vláda měla vzít majiteli půjčených peněz skoro celý, protože právě ten vytváří obscénní bohatství.
Proč by někdo měl mít peníze, které nepotřebuje?
Rovnováha trhu se neděje. Ten trhovec, který náhodou získá malou výhodu, už ji jen zvětšuje, dokud neudělá chybu.
Zvířata neznají vztah majetku — a přece — hierarchii jejich moci umí člověk popsat jen slovesem mít — zvíře má kořist, území, samici, ... zrušením vztahu majetku k tomu u jiného zvířete.
Moc má ten, kdo vyrábí, prodává výrobky a půjčuje peníze. Bezmocný je ten, kdo kupuje výrobky a půjčuje si peníze.
Plán pro bohaté, ve kterém by nedopustili existenci živořících lidí, evidentně není lidstvu vrozen. Má někdo za úkol donutit obscénně bohaté a bohaté, aby se vzdali části svého bohatství ve prospěch živořících? A jestliže by se toho někdo ujal, může uspět?
Může uspět vláda, která se pokouší utvořit z lidí v obci celek s částmi a dát životu toho celku smysl? Nebo takový pokus musí skončit v krveprolití?
Moudrost trhu s prasaty
Prasat je na trhu hodně, proto jsou levná. Proto je rolníci vybíjejí a levně prodávají. Proto je prasat na trhu málo, a proto jsou drahá. Proto je rolníci rozmnožují a draze prodávají. Proto je prasat na trhu hodně, a proto jsou levná.
Česká situace
Když chudí pochopí, jak vznikli a vyvinuli se blahobytní a obscénně bohatí lidé, ulehčí jim to život. Na zbytkovém území Česko po roce 1989 lidé nechápou, jak a proč vznikli obscénně bohatí lidé. Slouhové bohatců na tržišti idejí vyhlašují, že morální páteř lidu zlomil „totalitní komunismus,“ ale tak to není. Morální páteř lidu zlomil nepochopený, extrémně rychlý vznik obscénně bohatých Čechů. To vzalo lidské práci všechnu důstojnost a hrdost.
Filosofa Kanta udivovalo hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm — v Kantovi, ne v nebi. Mě stejně udivuje to, že Klaus, který s grácií a decentně předsedal rozkradení skoro celé bývalé republiky obscénními bohatci, se rozcapuje na Hradě a nebručí v díře. Je to už stařec, a proto se revolučnímu soudu asi vyhne.
Bezcenných lidí je na světě přebytek. Jakou cenu pro sebe má negramotný nádeník, který jen dře, jí, množí se a spí? Jak se říká, „Škoda je chytrého člověka.“ Člověk, který se nevzdělává a nebaví, je vlastně odlidštěný, odcizený sobě. Jakou vnitřní hodnotu má hlas takového ubohého tvora ve hře na všeobecné volby?
