Nicotná zpráva o nicotném sporu

Mé myšlení je schizoidní — příliš křehké a přesné pro všední den, pro svár s humanistou, jehož líné myšlení všechno míchá a splétá. Žalobníček žaluje, po nose si maluje. Kdo to čte, je vůl.

Lichý otevírá

Ze zvrhlé zvědavosti jsem se podíval, jaké pitomosti zase nadrápal blbý Cvek. Prohlédl jsem si jen pár řádek a nezklamalo mě to: Patočka prej zemřel při výslechu.

Nesmírná blbost se u Cveka snoubí s mnohoučeností. Jiného takového člověka neznám, ale teoreticky vím, že mohou existovat.

Holaryjo hó!

Sudý odpovídá

A kde myslíte, pane Kuklíku, že zemřel?

Střední hra lichého

Pane Čulíku, neptejte se Kuklíka, ptejte se Wikipedie:

„Po setkání s holandským ministrem zahraničí Van der Stoelem byl opakovaně vyslýchán StB, po jednom náročném výslechu byl hospitalizován a zemřel na mozkovou mrtvici.“

Před dávnými léty jsem to slyšel vyprávět Jana Sokola:

Po výslechu se Patočkovi doma takhle navečír udělalo unwell, tak mu zavolali záchrannou stanici a odpravili ho do chorobince.

Nejvíce rozčílen byl Patočka tím, jak jsou estébáci blbí, nikoliv tím, že by ho mučili.

Střední hra sudého

Pane Kuklík, na české wikipedii jsou pitomosti.

Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Do Prahy v březnu 1977 přijel holandský ministr zahraničí a kromě setkání s Husákem se setkal i s mluvčími Charty 77 — jako v jiných zemích, kde kromě vlády jedná zahraniční návštěva i s opozicí.

Hned po setkání Jana Patočky [sic], mluvčího Charty 77, ho odvedli k výslechu a vyslýchali ho 12 hodin. Na konci těch 12 hodin Patočka dostal infarkt. Odvezli ho do nemocnice, kde pod dohledem agentů tajné policie Patočka zemřel.

Toto jsou fakta, vzhledem k nim je to, co pan Cvek napsal, plně odpovídající.

Koncovka lichého

Pane Čulíku, paměť Vás klame. Pravdu mám já, heč! Fakta jsou taková, jak je Jan Sokol, Patočkův zeť, vyprávěl v telce.

Minule jsem Vám zapomněl napsat, že estébáci tu svou pitomost jen hráli, protože dobře věděli, že jí Patočku nejvíc vyvedou z míry.

Potíž se všeználkem Cvekem je ovšem v tom, že on píše

„zemřel při výslechu 13. 3. 1977“ a „Patočka umřel při výslechu“

Jan Sokol vypráví

V lednu 1977 prodělal Jan Patočka těžkou chřipku. Ještě v rekonvalescenci se rozhodl přijmout pozvání holandského ministra Van der Stoola, s nímž se v hotelu setkal. Nato byl odvezen k celodennímu výslechu někde u Kladna, odkud se večer vrátil k nám domů. Byl dost vyčerpaný a následující den musel být hospitalizován. Po několika dnech v nemocnici utrpěl mozkovou mrtvici, na niž další den zemřel.

Koncovka sudého

To, co píšete, je přesně totéž, co jsem vám napsal.

Jan Patočka zemřel ve věku sedmdesáti let v nemocnici na Strahově 13. března 1977 na cévní mozkovou příhodu a selhání srdce. Jenže krátce předtím musel absolvovat jedenáctihodinový výslech u Státní bezpečnosti. Právě po něm byl odvezen do nemocnice, z níž již nevyšel…

Myslím, že máte nějaké osobní problémy.

mějte se

Obrana lichého

Pan Čulík napsal dříve:

Hned po setkání Jana Patočky, mluvčího Charty 77, ho odvedli k výslechu a vyslýchali ho 12 hodin. (1) Na konci těch 12 hodin Patočka dostal infarkt. (2) Odvezli ho do nemocnice, kde pod dohledem agentů tajné policie Patočka zemřel.

(3) Toto jsou fakta, vzhledem k nim je to, co pan Cvek napsal, plně odpovídající.

(1) Nestalo se tak. Důkaz: vyprávění Jana Sokola v mém minulém e-mailu.

(2) Nepřesná formulace budí dojem, že do chorobince odpravili Patočku fízli z výslechu. Nestalo se tak. Důkaz: vyprávění Jana Sokola v mém minulém e-mailu.

(3) Proto shora uvedené není fakty, it is not the case. Proto Cvek mate obecenstvo.

Pan Čulík teď napsal:

(4) To, co píšete, je přesně totéž, co jsem vám napsal.

Jan Patočka zemřel ve věku sedmdesáti let v nemocnici na Strahově 13. března 1977 na cévní mozkovou příhodu a selhání srdce. Jenže krátce předtím musel absolvovat jedenáctihodinový výslech u Státní bezpečnosti. Právě po něm byl odvezen do nemocnice, z níž již nevyšel…

(5)  Myslím, že máte nějaké osobní problémy.

I lehký hlupák vidí, že pan Čulík neopakuje „přesně to,“ co mi napsal dříve. Jeho argument (4) je proto neplatný.

Slovy „krátce předtím“ popírá Čulík své tvrzení (1) a (3). Q. E. D.

(5) V důkazní nouzi se pan Čulík uchyluje k argumentu ad hominem - to a logical fallacy.

Určitě mám aspoň jeden osobní problém: zaplétám se do hádky s panem Čulíkem, přestože vím, že on neustoupí, i kdyby čert na koze jezdil. Pan Čulík neumí prohrávat. Bude se kroutit jak žížala a v nejhorším mě obviní z bláznovství — právem. Hlupák Cvek nestojí za tak obsáhlou korespondenci.

Pane Čulíku, přeju Vám do Nového roku nějaké nové bloggery do BL, ne ty dědky, kteří snovají / snují otravné dlouhé texty o ničem.

Šach-mat sudého

Mám jiné informace.

Komentář lichého

Cítím se jako ukřivděný chudáček, kterého velkolepý mocný intelektuál humanista utřel. Svou hloupostí — ve vztahu ke mně mu nevadí, že jeho „informace“ se odpoutaly od skutečnosti. O výhru ve sporu by mu šlo jen na veřejnosti.

Nikdo nemůže vědět, k čemu se poslední věta, poslední tah sudého, vlastně vztahuje. Čulík, řečeno s Wittgensteinem, odhodil žebřík, po kterém vystoupal.