Krasomluva Krasomysla Čulíka a jeho fámula

Předvedu textovou kritiku dvou nedávných drobniček v Britských listech, a  to šéfredaktora Jana Čulíka a renomovaného dopisovatele listu Borise Cveka, kterou Britské listy odmítly zveřejnit.

Československo okupovali nacisté, ne ”Němci”

1. Československo bylo okupováno r. 1939 nacistickým totalitním státem, nikoliv ”Němci”. Nacistická ideologie byla nacionalistická (tak, jak je nacionalistický článek pana Nevařila), ale není možno dávat rovnítko mezi nacisty a všechny Němce, a obviňovat je tak z kolektivní viny. Mnoho Němců bylo antinacisty. I na českém území. I mnozí tito Němci byli po květnu 1945 v Československu povražděni.

21. února 2010 jsem rozepsal e-mail:

Podle Čulíkovy krasomluvy by český veterán Rudé armády nesměl říkat ”Němci mi vyvraždili celou rodinu”? Jak by napsal Čulík, ”Je to drsně rasistické a smrdí to kolektivní vinou.”

Nedopsal jsem ho a neposlal, protože mi připadal sprostý. Krasomysl Čulík ho dohnal a předehnal. Ohlupen svou krasomluvou ztratil schopnost logicky myslet.

Kdo okupoval Československo? Byli to samí Němci, nikdo jiný. I hlupák pozná, že (existenční kvantifikátor ∃) ”Němci” neznamená a nejsou (obecný kvantifikátor ∀) ”všichni Němci.” Tolik elementární logika řeči.

Stát je abstraktní entita. Skládá se z věcí movitých a nemovitých, z lidí mocných a bezmocných, kteří obojí stát podporují, nebo mu odporují.

Odpor musí být činný a účinný, s aspoň nějakou vyhlídkou na úspěch. Nestačí hudrání doma za pecí nebo introvertní duchovní muka a poslech nepřátelského rozhlasu. Stačí pouliční kravály? Nevím.

Účinně odporovala SA Výmarské republice a Židům. V roce 1939 v Německu činný odpor proti státu neexistoval. Všichni odpůrci byli koncentrovaní v koncentrácích.

Záchvěv odporu se udál v Německu teprve v roce 1944 a byl hned rozdrcen. Dosáhl jen toho, že Hitlerovi klechtala levá ruka.

Stát se dále skládá ze vztahů – právních, obchodních, majetkových, příbuzenských, …

Německý stát podle Krasomysla Čulíka – myslí si jako tříleté dítě, že když píše ”nacistický totalitní stát”, nepozná v tom čtenář Německo? – okupoval Československo. Které části státu se daly na pochod? Některé věci movité a někteří Němci mocní i bezmocní, kteří aspoň navenek podporovali stát. Voilà du nouveau. Nesvedeme přece okupaci na věci movité?

K četbě bych doporučil Krasomyslu Čulíkovi spisek Karla Jasperse Otázka viny (Příspěvek k německé otázce) z roku 1946. Ale pochybuji, že by mu byl k užitku.

Navrhuji spanilomyslně, aby označení ”Němec” a ”barbar” jako hanlivá (řeči neschopný) byla z češtiny vůbec vyškrtnuta.

Charles V, Holy Roman Emperor, was said to speak ”Spanish to God, Italian to women, French to men, and German to his horse”.

2. Český a slovenský národ byl jistě právem po ukončení války v důsledku zvěrstev, páchaných příslušníky nacistickému režimu, silně rozhněván. Nikdo však mu nedával právo dělat přesně to, co páchali nacisté, totiž bez soudu vraždit a ze země vyhánět nevinné civilisty. Čím se asi provinili nevinné německé děti či starci?

Hle, náhle je možné říci ”český národ byl rozhněván”. Pro domo sua je možné ”obviňovat z kolektivní viny”.

Právo je ošidné slovo, kluzké jako mokré mýdlo. Stejně tak zákon. Přesnější je užívat logické modality. Za německé okupace Češi nemohli vraždit domácí Němce, protože by to sami dlouho nepřežili. Po okupaci to krátký čas dělat mohli.

Právo nemusí být někým jinému dáno. Právo si mohou někteří lidé za povstání vzít.

”Český národ” nedělal přesně to, co ”nacisté” – hle krásný dvojí metr. Nikoliv obráceně pozdní revolucionáři a Němci. – ”Český národ” dělal zlomeček toho, co ”nacisté”.

Ostatně ”vyhánění nevinných civilistů ze země a jejich vraždění” bylo nakonec formálně po právu (Zákon č. 115/1946 Sb., o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků).

Pokud jde o Čulíkovu kvantifikaci, vskutku ”byli mnozí z mnoha německých antinacistů na českém území povražděni”? Nebo jde o expletiva bez smyslu?

3. Bohužel, československý stát už v letech 1938-1939 a pak už v letech 1945-1948 byl hodně brutálním režimem, který si v mnohém nezadal s nacistickým státem, jak existoval v Německu od r. 1933. Je správné si to připomínat.

Nejsa dosti historicky poučený, neshledávám v ničem podobnost obou režimů.

4. Není pravda, že ”jen Češi” ”projevují sadomasochismus” a neustále se sami kritizují za svá minulá zvěrstva. Dělají to všechny slušné evropské národy. Němci to dělají už desítky let, a jsou už desítky let vychováváni k tomu, aby pociťovali za nacismus vinu, i když dnešní generace přirozeně s nacismem už dávno nemají co společného. I např. v Británii se často diskutuje o zvěrstvech, páchaných Brity v minulosti, například o ”brutálních koncentračních táborech”, které Britové provozovali v Africe, anebo o zcela nesmyslném zničení Drážďan bombardováním (způsobil ho zcela zbytečně patologický anglický velitel ”bombardér Harris”).

Hle, náhle je možné říci ”aby Němci pociťovali za nacismus vinu.” Proč, Krasomysle Čulíku, by ji měli pociťovat ti, kteří sami nebyli a nejsou nacisté? Odporujete sám sobě.

Je národ abstraktní konstrukt ve vědomí vědců, nebo živoucí entita ve vnějším světě?

Pozoruhodné je, že teroristé – jak Židé v dřívější Palestině, tak Arabové teď – činí vinnými za mocné státu jeho bezmocné. ”Sapér Vodička vykřik: ,Vinnej nevinnej, berte to po řadě!` a už to šlo jako na másle.”

Bombarďákovi Harrisovi postavili ti čačtí Britové nedávno oslavný pomník. Harris nebyl chorý, byl to jen nelítostný a krutý válečník.

K četbě bych doporučil Krasomyslu Čulíkovi dva články Oty Ulče v Neviditelném psu: Obtížně snesitelné triumfy politické korektnosti. Protivný názor může přijít k duhu.

Pokračování – Čulíkův text tak rozkvedlal rezonéra Borise Cveka, že příštího dne přikvačil se svým rozvedením ideje. V jeho líném myšlení to dopadlo jako dort pejska a kočičky:

Říci, že nás okupovali r. 1968 Rusové, je pitomost

Že nelze dělat rovnítko mezi nacisty a Němci, o tom svědčí i to, že Němci prostě byli i před nacisty (Lessing, Goethe, Kant) i po nacistech (dnešní Němci). Nacismus nebyl v Evropě zdaleka v té době osamocenou podobou šovinismu, stačí si vzpomenout na Dreyfusovu aféru, na Mussoliniho fašismus nebo na eugenické hnutí, běžné v anglosaském světě té doby. Hitlerova ideologie získala svou zrůdnou podobu zejména tím, že se inspirovala v bolševismu. A bolševismus také není a nebyl omezený na Rusy a Rusko. Říci, že nás v roce 1968 okupovali Rusové, to je stejná pitomost jako říci, že nás v roce 1939 okupovali Němci. Nebyl to Tolstoj nebo Turgeněv, byli to bolševici a Sověti. Rusové a Němci nedělali svou zrůdnou politiku, protože to byli Rusové a Němci, nýbrž proto, že zastávali zrůdné ideologie. A kdokoli tyto ideologie bude v budoucnu zastávat, bude dělat stejně zrůdné věci, bez ohledu na národnost, rasu, geografii atd.

Vskutku, přesnější je říkat ”nacističtí Němci” nebo ”němečtí nacisté” – neboť byli i pobaltští, norští, rumunští, ... nacisté. Nelze dělat rovnítko mezi Winstona Churchilla a sira Winstona – a přece se to obyčejně dělá.

Mezi Němci a nacisty není vztah metafory. Obsahy se liší a rozsahy obou pojmů se protínají. (∃) Někteří Němci jsou (∃) někteří nacisté. Tím nedělám ”rovnítko mezi nacisty a Němci”.

V řeči se občas části říká jménem celku. Je pitomé říkat ”čtu Erbena”, ”poslouchám Hapku”? Mohu říci ”Vařím oběd”, když jsem i včera a předevčírem obědval a nevařím ten zítřejší? Celku se občas říká jménem části – ”Snědl celý talíř.” Radvanci se říká kolečko, proletáři lopata.

Jak by se Cvekovou krasomluvou dalo říct ”Okupovali nás Rusové, Poláci, Maďaři, Bulhaři a Němci?” Nijak.

Cvek sám sebe převezl, když říká ”Rusové a Němci dělali svou zrůdnou politiku proto, že zastávali zrůdné ideologie” – to přece ve své krasomluvě říct nesmí! ”A kdokoli bude dělat stejně zrůdné věci”, bude zase nějaké národnosti, rasy a odněkud.

Mohu člověka pojmenovat rasou, národností, ideologií, vírou, pohlavím, stářím? Podle krasomluvy nesmím, když jméno má negativní konotace (žid Fischer, cikán, americký černoch, blb, debil, psychopat), nebo když jméno ukazuje negativní vlastnost (cikáni kradou, židé jsou mstiví, bolševici žerou děti).

Dreyfusova aféra se odehrála v 19. století. Kvůli ní ”nelze dělat rovnítko mezi nacisty a Němci”. Protože ”bolševismus nebyl omezený na Rusy, je pitomost říci, že nás okupovali Rusové”.

V roce 1968 už bolševici neexistovali. Sověti byli lidé, kteří byli občany Sovětského svazu – to si Cvek věru od těch ”Rusů” odpomohl!.

Argument

Abych si z Borise Cveka jen nesoustavně neutahoval, předvedu jeho argumenty:

premisa 1
konkluze 1
konkluze 2
konkluze 3

Potíž je v tom, že Cvek zatajuje tuto konkluzi:

konkluze 2'

A konkluze 2' pak vylučuje konkluzi 3.

Toto jsou ozdobné věty, ze kterých se nic nevyvozuje:

věta 1
věta 2
věta 3

Jde v konkluzi 5 o všechny bolševiky a Sověty, nebo o některé? Proč bych měl Cvekovi pomáhat?

premisa 3
konkluze 4
konkluze 5

Potíž je zase v tom, že je možná konkluze 4' o některých Rusech. Tato kvantifikace se v řeči často vynechává. A konkluze 4' pak vylučuje konkluzi 5. Kouzla krasomluvy jsou zlomena.

Být Němci a Rusové nezpůsobilo, že se v těchto národech rozmohla ”zrůdná ideologie a politika”. No a co? Plyne z toho snad, že je nesmím pojmenovat co zastánce této ideologie?

Prameny

Jan Čulík: http://www.blisty.cz/2010/5/7/art52403.htmlBoris Cvek: http://www.blisty.cz/2010/5/7/art52414.html