Je ne suis pas Charlie

„Mně se, pane lajtnant, na tom plakátu nelíbí to, jak ten voják zachází se svěřenejma zbraněma, dyť von může ten bajonet zlomit vo zeď, a potom je to vůbec zbytečný, byl by za to trestanej, poněvadž ten Rus má ruce nahoře a vzdává se. On je zajatej, a se zajatci se musí slušně zacházet, poněvadž je to marný, ale jsou to taky lidi.“

Poručík Dub pátral tedy dále po Švejkově smýšlení a optal se ho: „Vám je tedy toho Rusa líto, že ano?“

„Mně je líto, pane lajtnant, vobou, i toho Rusa, protože je propíchnutej, i toho vojáka, protože by byl za to zavřenej. Dyť von, pane lajtnant, musel ten bajonet přitom zlomit, to je marný, dyť to vypadá jako kamenná zeď, kam to vráží, a vocel je křehká.“

Katolíci i protestanti jsou asi rádi, že mají časy, ve kterých vybíjeli rouhače, kacíře a nevěřící, za sebou. Že už jim ty doby vyčítají jen nepřející zlomyslníci. Dočkají se toho i moslemíni?

Vynucuje si smířlivost s rouhači a nevěřícími i úpadek náboženství? Jakmile jedno náboženství nezachvacuje už celou obec, přestává tím efektivně existovat?

Ve Francii soudy rozhodovaly, jestli na radnici může být betlém — tu tak, tam obráceně.

Ve středu 7. ledna 2015 večer jsem hodinu a půl čuměl na telku, ve které probírali horem dolem, jak pár moslemínů vybilo v Paříži dvanáct Francouzů v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo. Za tu dobu víckrát proběhl po spodku obrazovky text, že v Jemenu výbuch bomby v automobilu vybil třicet osm Arabášů. Tak to je. Když Arabáši vybijí dvanáct Evropanů, je to světodějná tragédie. Když se Arabáši vybíjejí mezi sebou, nestojí to za řeč. A když zápaďáci vybíjejí moslemíny, tak se z toho radují jak blázni.

Jak se asi cítí moslemíni, když je zápaďáci vybíjejí jak mouchy? To asi na Západě radši nikdo nechce vědět. Kolik moslemínů vyhubí jeden nálet US dronu, jedna izraelská darda?

Cena jednoho lidského života se nedá nijak určit, protože ji nikdo nikdy neplatí. Cena jedné lidské smrti je často vyčíslená, protože ji někdo musí zaplatit — třeba vlastním životem. Jak se teď stalo v městě Dammartin-en-Goële.

Evropský posranec, lidovec Tomáš Zdechlovský troubí a bije na poplach: „Bezpečnostní situace v Evropě byla vážně narušena.“ Je to dítě. Bezpečnostní situaci v Evropě si představuje jak Hurvínek válku. Bezpečnostní situace v Evropě se nepohnula o píď.

Katolíci i protestanti jsou asi rádi, že jsou pryč časy, ve kterých se s ohromnou chutí navzájem vybíjeli ve válkách. Dočkají se toho i sunnité s šíity?

Když je v zemi válka, úkol muže a teď už možná i ženy je vzít zbraň a bojovat. Nikoliv spakovat ranec a vydat se do Evropy pro chudinské dávky.

CIA prý vyhrožovala svým vězňům „neobvyklými sexuálními praktikami:“ že jim vrazí koště nebo roztočenou vrtačku do prdele. Nechápu to — co má násada smetáku v prdeli společného se sexem?

Ovarové Hlavě klidně píšu, „Ovarová Hlavo,“ a ničeho se nebojím, protože není posvátná. Existují na světě posvátné entity, které jejich obránci brání i bojem s utrhači? Prorok Mohamed, Alláh, vožď Stalin, vůdce Hitler, thajský král, předseda Kim Čong-un, …

Hluboká ideologická otázka je, jestli prorok Mohamed je posvátný i pro Francouze? Kim Čong-un není posvátný pro US filmaře, kteří ho ve své komedii s klidem zabili. USA se nebojí hněvu Korejců. Bojí se zápaďáci hněvu moslemínů? Něco jiného je masová manifestace nebojácnosti a něco jiného je jeden všední život.

Posvátnost žije v soukromích lidí, neexistuje tam venku jako sladkost, červenost. Přesto není fikcí, je vášní. Musí člověk, pro kterého entita E není posvátná, sdílet její posvátnost s uctívači E, nebo musejí uctívači E snést to, že ostatním lidem je lhostejná nebo si z ní utahují? Oboje se děje, rozhodnutí neexistuje.

(Reklama: o zbožnosti je můj včerejší článek.)

Jsou katolíci i protestanti rádi, že jsou za nimi časy, ve kterých zakládali a ustavovali státy na dobytých územích? Přežije Islámský chalífát?

V mém naivním pohledu jsou kruciální tři otázky:

○ Od roku 1918 jsou USA pánem světa. Že je Sovětský Svaz dohání, to byla jen chvilková světýlka bludiček nad močálem. Stejně tak Rusko dnes. Rozpadne se světovláda USA po dobrém, nebo USA raději dříve zničí celý svět?

Proč se USA nebojí zadlužit se hluboce u Číny? Protože vojensky je Čína trpaslík.

Co by se stalo, kdyby všichni, kteří vlastní dolary, se sjeli do USA a chtěli si tam něco za dolary koupit?

Přežije Izrael pád USA, nebo radši včas vybije všechny Arabáše? Kdyby si židovští oligarchové nevynucovali obranu Izraele Spojenými státy děj se co děj, svět by vypadal jinak.

Je k smíchu, jak si Británie hraje na mocnost.

Myslím si, že současné pomluvy nespravedlivě očerňují USA. USA nechtěly nic jiného než exportovat svůj styl oligarchie a ustavit režimy sobě přátelské, aby je mohly v klidu vysávat. Myslím, že nechtěly jen uvést země, kterým pomáhaly zbavit se diktátorů nepřátelských k USA, do trvalých zmatků a úpadku. Teď nositel Nobelovy ceny míru, černoušek Obama, kouká na rozbitý hrnek a rozlité mlíčko jak sůvička z nudlí.

○ Odepíší oligarchové, ti praví páni světa, dluhy států po dobrém, nebo kvůli tomu bude muset být válka, která stejně všechno zničí?

Strategická studie: Česko má čtrnáct Gripenů. Kdyby na něj zaútočil silný a rozhodný nepřítel, dvanáct by jich hned zničil na zemi. Dvěma by se podařilo vzlétnout a vydržely by v boji pět minut.

○ Stane se Evropa někdy islámskou, nebo jednou ve vzteklém vzdoru odhodí lidská práva a moslemíny vypráská, nebo dokonce ve válce vybije? (Bartolomějská noc.)

Nikdo neví, ale mnozí věští a ze svých věšteb si dobře žijí. Závidím jim.

Luboš Kropáček, který o islámu přednáší na Husitské teologické fakultě UK, označil islamofoby za „morální a intelektuální spodinu této společnosti.“ Je n‑fob ten, který se bojí n, nebo ten, který n nenávidí a utiskuje ho? Zmatení slov.

Jestli si někdo chce přečíst vášnivě nenávistnou, fakty vypolstrovanou kritiku moslemínů na Západě, tady je: Orianna Fallaci, Hněv a hrdost (152 Kč v bux.cz), Síla rozumu (233 Kč). Pro Luboše Kropáčka by Fallaci byla mravní špína a odpad společnosti, ale zemřela v roce 2006.

Kropáček spolupracoval s StB od roku 1961, od roku 1984 jako agent. Od roku 2001 profesor, je teď morální a intelektuální elita této společnosti.

Věhlasný sprosťák a surovec, doktor, tehdy senátor Dryml jednou řekl ve vzteku jemenskému lékaři, „Vrať se, odkud jsi přišel.“ Tento Čech jak poleno Al Mawiri Abdulwsya v hlubokém mravním rozhořčení Drymla udal a ten dostal od Senátu pokutu. Po odsouzení řekl, „Kdybych ho byl poslal do prdele, měl jsem to zadarmo.“ Ale do prdele se odeslat nedá, do rodné vlasti dá, a tím je to horší.

Ve své historické negramotnosti si říkám: když se Říma zmocnilo křesťanství, danajský dar židů Evropě, trojský kůň, tak se pokrok Evropy zastavil asi tak na sedm set let. Tak proč se bát islamizace Evropy? Času je dost.

Židé měli Bibli, ale neměli filosofii. Křesťané pak křížili Bibli s antickou filosofií. Moc jim to nešlo.

Jak se říká, nebojme se nechat muslimy prožít si jejich středověk. Potíž je v tom, že pro moslemína křesťan je automaticky nepřítel. Proto kdyby „křesťanský“ Západ přestal mlít muslimské země, nepřátelství moslemínů by tím neotupil. Proto se pletou krasoduchové, kteří svádí teror moslemínů na Západě na agresi USA v muslimských zemích. 

… a multikulti humor odjinud

„… člověk je člověk, a je obscénní dělit lidi na Čechy, Rusy, Romy nebo Araby, nebo je kategorizovat podle náboženství.

Středeční masakr v Paříži spáchali dva nebo tři vyšinutí jedinci. S islámem to nemá nic společného. Byli to prostě lidi, zločinci, šílenci. Jimi zastřelený policista byl člověk.“ (Jan Čulík)

Byli ti teroristé kliničtí šílenci, nebo Čulík jen nadává jak ožralý dráteník?

V Čulíkově krásném novém světě by se nesmělo psát „Hasič se ožral na bále baráčníků a převrhl stůl kominíkům.“ Muselo by se psát „Člověk se na lidském plese podroušil a převrhl stůl lidí.“ Nikdo by se nemohl cítit dotčen nebo pohoršen.

„Nakonec jsou to hloupost, ignorance a nafrněné zahledění do sebe sama, jež destruují západní civilizaci, nikoliv údajně invazní islám.“ (Daniel Veselý)

Rozčilený čtenář Čulíkovy lektýry se v tramvaji zamíchal do hovoru dvou islamofobních bab svou korekturou. Jedna mu plivla do ksichtu a křikla, „Sluníčkovej hajzle!“ Ježíš zaplakal.

žid Sheldon Adelson, výrobce US prezidentů