Ideje mezi větami a dítě v uhláku

Není díra jako díra. Kdyby nebyly ryby, nebyly by rybníky. Má řeč ukazuje nedokonalost logik řeči. Cituji úryvek o nedostatečnosti mágů.

Čepice v díře ve zdi

Jak jsem hloupý, tak jsem dlouho hloubal o idejích zobrazených větami, o logice vět, a teprve v blízkosti hrobu mě napadlo, že se ději také ideje, které nejsou větami ukázané. Má řeč se děje také sítí idejí vetkaných mezi větami.

(1)  Čepice je v díře.

(2)  A díra je v čepici.

(3)  Proto díra je v díře.

Abych kolem tohoto úsudku neblbnul, tak se musím dít idejemi, které ve větách toho úsudku nijak nejsou –

Čepice ve větě (1) je čepice ve větě (2).

Díra ve větě (1) není díra ve větě (2).

Co¹ v řeči úsudku mi to odhaluje? Zdá se, že nic –

Úsudek se děje slovy a a proto – tím, že je chápu, usuzuji. Přitom ta slova ukazují jinou větu – a ukazuje větu (1), proto ukazuje spojení vět (1) a (2).²

Dítě v uhláku

„Někteří z nich dokážou člověka strašně vyděsit. Cruickshankovi si jednou přivedli do domu mága – hodně špinavého otrapu, aby jejich přátelům předvedl nějaké triky, jenže on žádné neuměl – a tak mu nezaplatili. On se rozvzteklil a hrozil, že promění jejich dítě ve kbelík na uhlí, a ti pak propadli panice, protože po dítěti se slehla zem – ovšem na druhou stranu žádný nový uhlák se taky neobjevil. Prohledali dům od půdy až po sklep a paní Cruickshanková zmírala úzkostí, takže se poslalo pro doktora – až se nakonec ve dveřích objevila kojná i s dítětem a vyšlo najevo, že ho vzala ukázat své matce v James Street.“³

Když chci „logikou“ uchopit ty věty co historku, tak musím poznat ideje mezi větami –

• Někteří z kterých? Z mágů.
• Kbelík na uhlí je uhlák.
• Uhlák je kbelík na uhlí a nikoliv železniční vůz pro dopravu uhlí nebo sněť slezinná, antrax.
• Třikrát je řeč o jednom dítěti.
• Kteří ti? Cruickshankovi.
• Dvakrát je řeč o jednom domu.

Mohl by člověk vyrobit stroj, který by „z řeči“ chápal historku? Není historka schovaná za řečí? Úsudek, sylogismus je forma historky schovaná za řečí.

Pro „umělou inteligenci“ by se všechny ideje skryté mezi větami musely převést do řeči – to by byla práce pro vraha –

Řeč neabstrahuje od času – a je matkou všech formálních logik, které ji hrubě nebo hruběji zobrazují. Gramatici a filologové jsou předchůdci logiků.

Logici jsou výtvarní umělci, kteří z pramene, jímž je řeč, črtají formy svých „systémů“. Jsou to hrubí mechanici.

Hudba a řeč jsou druhy času. Krok od věty k větě je čas, smysl. Není to nic (It is not nothing).

Hajný šel na raky. Rybník je hned za vsí. Na hladině plul Měsíc.

Nevím o formálním obrazu řeči, který by ty věty spojoval.

Logici a skladatelé zobrazují řeč a hudbu kresbičkami bez času. Naštěstí kresbičky logiků skrývají řeč, jak bylo řečí předem dohodnuto.

¹ nominativ

² A tradičně se v úsudku vynechávají.

³ Susanna Clarková, Jonathan Strange & pan Norrell, Praha: Alman 2007, s. 61