Idea banky

Banka je stroj na získání hotových peněz z ničeho. Obdivujme proto odvahu a bravuru bankéřů.

Kouzelník Arnošt nemá žádné peníze, přesto se rozhodl založit banku. Půjčil pekařce Bertě a ševci Cyrilovi po stu korun na úrok deset procent. To se stalo tím, že Bertě a Cyrilovi založil účty s vklady po stu korun. Berta si koupila od Cyrila jeho výrobky za sto korun. Zaplatila mu tím, že bankéř Arnošt převedl sto korun z účtu Berty na účet Cyrila. A Cyril koupil od Berty její výrobky za sto korun. Zaplatil tím, že bankéř Arnošt převedl sto korun z jeho účtu na účet Berty. Pak Berta i Cyril vrátili bance své půjčky tím, že kouzelník Arnošt škrtl jejích vklady.
Bertě a Cyrilovi zbývá zaplatit bance úroky z půjček — po deseti korunách. Jak to provést? Panovník Darda si musí vyrobit skutečné peníze a koupit od Berty její zboží za deset korun, od Cyrila jeho zboží za deset korun. Pak Berta dá bankéři Arnoštovi deset korun ve zlatě a Cyril dá bankéři Arnoštovi také deset korun ve zlatě.

Dodatek autora
Besedník Azgalor se řídí pravidlem —

„S blbem se neargumentuje, blbovi se nadává.“

Ale na koho se besedník se svým hodnocením obrací? Přece snad nedoufá, že stařec čeká s hodnocením své hlouposti nebo chytrosti na Azgalora a uvěří mu? A jestli se besedník obrací na okolní obecenstvo, proč si myslí, že lidé dají na jeho úsudek místo na svůj vlastní?

Argument ad hominem se od starověku má za logickou chybu.