Duchovní delimitace

Doufám, že text není tak prostoduchý, jak se tváří být. Vypráví lidovou řečí o logice skryté v bohatství slov o propozičních postojích. Jsou v něm příklady zneužití řeči. Bere vítr z plachet stranickým politikům a bludařům – představuje se obrana proti jejich tlachům o “zdravém rozumu”, “logice”, … Probírá se také víra zbožných lidí. Tuším, že tento text se nečte tak lehce jako nějaká lokální drobnička o premiérovi Topolánkovi, který většinou neví, co mele. Chce to trochu trpělivosti a uklidnění –

Velký smeták aneb pivní filosofie

Pozoruji, shrnuji, jen tři způsoby (mody) řeči – svědčit o svém vědění, rozhodnout se a mýtizovat –

Vědět: Vím, že jdu na pívo.

Rozhodnout: Rozhoduji, že jdu na pívo.

Mýtizovat: Vyprávím, že jdu na pívo –

Mýtizuji, protože nikam nejdu.

Operátory vědět, rozhodnout a mýtizovat jsou v řeči většinou zamlčené, avšak každou větu řečenou člověkem je možné jedním z nich doplnit.

Člověk řečí zobrazuje také své emoce, které jsou čtyři – vzrušit a uklidnit v kombinaci s příjemným a protivným.

Vědět a mínit

O tom, co člověk ví, nemůže rozhodovat, nemůže o tom nijak mínit. To, o čem člověk ví, nemůže nijak měnit.

O čem člověk může mít názor a mínění, o tom nemůže vědět. Názor a mínění jsou děje v modu rozhodnout.

O čem nic nevím, o tom mohu rozhodnout.

Tomu, co člověk míní, může odporovat mínění druhého člověka o té věci. Člověk může mít mínění jen o tom, co může nějak změnit.

Jak říká lidová moudrost, je obtížné poznat, která řeč se děje v modu vědět, a která v modu mínit.

T. G. Masaryk zasloužil se o stát.

Lex Masaryk (oficiálně zákon č. 22/1930 Sb., s označením Zákon ze dne 26. února 1930 o zásluhách T. G. Masaryka.)

Edvard Beneš se zasloužil o stát.

Zákon č. 292/2004 Sb. ze dne 13. dubna 2004 o zásluhách Edvarda Beneše.

Progresivní daň z příjmu je největší dobro pro všechny.

Rovná daň z příjmu je největší dobro pro všechny.

Obě ty věty jsou svědectví o názorech, dokud se poznáním obě nezmění – jedna v chybné poznat, druhá ve svědectví o poznat – je to vůbec někdy možné?

Když se v rozhovoru, v souboji utkají dvě protikladná vědění, většinou jedno z nich po čase prohraje –

Země je želva na hřbetech čtyř slonů.

Slunce obíhá kolem Země.

Dřívější ministr obrany Antonín Baudyš v české televizi řekl: “Já vím, že hvězdy a planety ovlivňují život člověka. Já v to nevěřím, já to prostě vím, což je něco jiného než věřit, jak víte.”

Když se v souboji utkají dvě mínění, tak mocnější člověk sice může uskutečnit svůj plán, ale tím se nezmocní nějakého vědění.

Věřím, že

Kromě toho, že působí, člověk neví o gravitaci nic – přesto člověk s gravitací nějak zachází. Proč by člověk nemohl gravitaci zbožnit, když o ní nic neví?

Kněží a jejich zbožné obecenstvo mají velké potíže, když hledají vědění o působení božím ve světě. Přesto kněží vědí, jak s ním zacházet, a učí to v Boha věřící lid.

Perun v hněvu bacil hromem do posvátného dubu.

Věřím, že ta věta kdysi dávno byla svědectvím o vědět. Čím je teď věta

Bůh stvořil svět v sedmi dnech?

Kreacionista hledá vysvětlení, proč to je svědectví o vědět. Já svědčím, že to je věta v modu rozhodnout. Někdy je to mýtus.

O bozích nemohu mít vědění, ani že jsou, ani že nejsou, ani jakou mají podobu. Mnohé věci totiž brání tomu, to vědět, jak nezřejmost (bohů), tak krátkost lidského života.

Prótagorás, zlomek B 4

Účastník zjevení a zázraku o něm ví, prožil ho. Potíž je s tím, že když o něm svědčí věřícím, tak ti jeho poznání nemohou zopakovat, a proto mohou nanejvýš věřit ve Zjevení a zázrak. Donést odněkud zkroucenou hůl a tvrdit, že to je dar od Boha, nestačí k poznání Zjevení a zázraku věřícími.

O stropu a tramvajích

Dlouho jsem pozoroval dvě své víry, než jsem rozhodl, že věřit, že … je děj v modu rozhodnout.

Věřím, že strop pode mnou nespadne.

Nevěřím, že se tramvaj nenabourá.

Doufám, že se tramvaj nenabourá – doufat ukazuje emoci příjemného vzrušení – navzdory mé nevíře. Úplný logický obraz mého postoje je

Nevěřím a doufám, že se tramvaj nenabourá.

Kdybych nevěřil a zoufal si – v emoci protivného vzrušení, že tramvaj se nenabourá, asi bych raději jel do města autobusem.

Vírou se nijak nemohu vztáhnout k tomu, co vím –

Vím, že jsi vrah, ale nevěřím tomu –

Věřím, že většina nábožensky věřících by ráda vyměnila víru ve spasení za vědění o spasení – o existenci účtu, na kterém Bůh počítá jejich dobré skutky. Nezkoumám to, a proto nevím. Někdy je víra jen výsledek lenosti poznat.

Módní farář pomáhá

Mohl by mi nějaký v Boha věřící člověk vyčíst, že pro víru v Boha se nemohl rozhodnout, protože byla na něj Bohem seslaná? A mohl bych já mu vnucovat své poznání, že se rozhodl věřit v Boha a neví o tom – když on by odmítal, že se rozhodl?

Může se nějaký člověk rozhodnout nevěda, že se rozhoduje?

Farář Zbigniev Czendlik se v české televizi proslovil “Já chci věřit!” – větou v modu rozhodnout.

Credo, quia absurdum –

Věřím, protože je to nesmyslné (církevní otec Tertullianus).

Je pravdivé, že

Lidé hodnotí věty co pravdivé, když je vědí.

Viděl sem vobžalovanýho krást housku, vaše ctihodnosti, a to je pravda pravdoucí.

Užívat hodnotu je pravdivé, že … o větách rozhodnutí, tedy i větách víry, názoru a mínění, je chorobné.

Je pravdivé, že Bůh stvořil svět a teď trůní na nebesích –

někteří filosofové ale míní, že Boha svým duchovým nazřením poznávají.

Credo, quia verum –

Věřím, protože to je pravda (Stefan Zweig).

“Vážím si otevřenosti vašich postojů, vaší připravenosti jasně a někdy i ostře prezentovat svá stanoviska a vašeho trvalého úsilí obnovit autoritu a postavení katolické církve u nás,” citoval kardinál z prezidentova průvodního dopisu k medaili. “Je to korektní, seriózní, jasné, pravdivé a upřímné,” řekl Vlk.

Výraz vznešené pravdy víry je contradictio in adiecto stejně jako živá mrtvola, řev ticha.

Mohu říkat

Je pravdivé, že věřím, že strop se mnou nespadne,

ale nesmím pak vynechat to věřím, že.

Je pravdivé, že účelem podnikání je zisk.

Je pravdivé, že účelem voleb je vyhrát je.

Mýtus

Plukovník Kraus von Zillergut pravil:

Tak jsem vám, pánové, včera viděl parní pluh hnaný lokomotivou.

Do salutování má voják vkládat duši.

Obě ty věty jsou mýtické, věty narace, protože se dějí co věty románu o vojáku Švejkovi. Haškovým mýtem se ruší modus horní věty vědět a modus dolní věty rozhodnout.

Lež

Lživá věta se děje v modu mýtickém. K úspěchu lži je nutné, aby ji posluchač bral co větu v modu svědčit, nebo rozhodnout.

Já sem ji netýral, pane sudí, jen sem jí spravil hubu dvakrát třikrát.

V Boha nevěřící kněz lže svým farníkům

Bůh spasí všechny dobré duše.

Neplivej v kostele!

–Fotr mě ved k tomu, že plivat v kostele, škrábat se na panímandě a šťourat se v nose je proti dobrejm mravům.

–A co nezabíjet lidi?

–Von mluvil vo dobrejch mravech, ne vo způsobu vobživy!

“Neplivej v kostele!” si mohu představit co “Chci, abys neplival v kostele!” – v modu rozhodnout. “Rozhoduji, neplivej v kostele!”

Ci vedít, hdy vocáť jede cuk na Budějce

– otázka se děje také v modu rozhodnout.

Zvolání “Jauvajs!” je zvířecí výkřik, neděje se řeč, nebo se děje v modu rozhodnout, když to je exprese, která není úplně spontánní.

Dva druhy trestů aneb polemička

Logika a etika sú v zásade jednou a tou istou vecou – povinnosťou voči sebe samému.

Otto Weininger, Geschlecht und Charakter

To logické je věc poznání –

Velké je větší než malé. Proto se velké neschová za malé.

To etické je věc mínění –

Nepokradeš!

Když se velký loupežník schová za malý keř, co ho potrestá? Logika četníka, který ho hledá. Když loupežník ukradne pytel s penězi, co ho potrestá? Někdy nic, jindy mínění obecního soudce.

Četník může mínit

Chudák hloupý lupič, chtěl se schovat za keřík. Nechám ho být.

Ošidné a víceznačné slovo jsem přesvědčen, že …

Řečník svědčí o svém vědění, které posluchač může opakovat. Posluchač potom nehodnotí svou stejnou větu

Jsem přesvědčen, že …

Říká

Já (také) vím, že …

nebo

Já nevím, že …

Řečník může svědčit také o svém vědění, které posluchač nemůže opakovat –

Viděl jsem Ježíše kráčet po vodě.

Posluchač potom říká v modu rozhodnout

Jsem přesvědčen (řečníkem), že Ježíš kráčel po vodě

nebo

Nejsem přesvědčen, že Ježíš kráčel po vodě.

Je tu háček –

Já vím, že řečník viděl Ježíše kráčet po vodě.

To posluchač nesmí říct. Může říct jen

Já vím, že řečník svědčí, že viděl Ježíše kráčet po vodě.

Matoucí je užít jsem přesvědčen o sobě v modu vědět –

Přesvědčil jsem se, že Sokrates tlachá.

Řečník může užít jsem přesvědčen o sobě také v modu rozhodnout –

Jsem přesvědčen, že šlechtici by neměli platit daně.

Větu hodnocenou postojem jsem přesvědčen musím klasifikovat podle smyslu predikátu – o tom, jestli šlechtici mají, nebo nemají platit daně, nikdo nic vědět nemůže. Člověk má o tom mínění, názor, víru – v modu rozhodnout.

Přesvědčit se, být přesvědčen v modu vědět může řečník použít také tehdy, když ukazuje opakovat vědět –

Opravdu kámen padá, když ho vyhodím vzhůru? Radši to zkusím provést ještě jednou, abych se přesvědčil.

Pak to jsem přesvědčen znamená vlastně je pravdivé, že …

Coda

A boy is about to go on his first date, and is nervous about what to talk about. He asks his father for advice. The father replies: ”My son, there are three subjects that always work. These are food, family, and philosophy.”

The boy picks up his date and they go to a soda fountain. Ice cream sodas in front of them, they stare at each other for a long time, as the boy’s nervousness builds. He remembers his father’s advice, and chooses the first topic. He asks the girl: ”Do you like potato pancakes?” She says ”No,” and the silence returns.

After a few more uncomfortable minutes, the boy thinks of his father’s suggestion and turns to the second item on the list. He asks, ”Do you have a brother?” Again, the girl says ”No” and there is silence once again.

The boy then plays his last card. He thinks of his father’s advice and asks the girl the following question: ”If you had a brother, would he like potato pancakes?”