Život s miminem

Po pár dnech v porodnici, kdy jste ze všeho maximálně vykulení, se vrátíte domů s malým uzlíčkem a jste ještě vykulenější. Život už nikdy nebude jako dřív, bude v určitém směru mnohem bohatší a více naplněný, ale z druhé strany ztrácíte značný kus vlastní svobody. Na prvním místě jsou potřeby vašeho potomka a pak, pokud zbyde čas, můžete uspokojovat ty svoje.

S manželem jsme se na malou Lauru těšili hrozně moc. Byli jsme tak pyšní, když se narodila. Jak jsme my dva dokázali "vyrobit" něco takhle dokonalého? Neuměli jsme nic, učili jsme se spolu přebalovat, koupat, chovat jí. Těšili jsme se na všechno, co nás čeká, ale byly určité věci, které nás překvapily a mnohdy i zaskočily.

Manžel se například těšil na moje mlékem nalité poprsí. Když se mi ale po návratu z porodnice usadily na hrudníku dvě ohromné mléčné cisterny, byl schopen pouze vykulit oči a pronést: "Ó můj Bože, ty jsou ohromný". A rozhodně to nevyznělo jako lichotka. Vzápětí svůj úlek doprovodil větou: "A takovýhle už budou napořád?" A pak, že muži milují obrovské vnady, evidentně je to dokáže i pekelně vylekat.

Pak nastalo období návštěv. Když vám už desátá návštěva nadšeně sděluje, že vaše dítě je přesná kopie manžela, začíná vám pomalu docházet, že život je nespravedlivý. Těhotenství je náročné, napřed zvracíte, umíráte únavou, pak taháte minimálně o deset kilo víc živé váhy, potíte se, otékají vám nohy, hormony vám určují vaše nálady, pak zvládnete i porod, abyste na konci téhle cesty zjistila, že jste byla pouhým inkubátorem - to není fér.

Kojení pro mě také byla zcela nová zkušenost. Ze začátku mi to připadallo trochu "živočišné" a měla jsem obavy, jak zvládnu kojit někde v terénu, kde třeba budou lidi.  Nejsem typ ženy, která dokáže kdekoliv vystrčit prso a nevšímat si zraků veřejnosti (jako třeba přítelkyně pana Saudka, která kojila přímo na tiskovce). Jsem stydlivá, nesvlékala jsem se ani na pláži kvůli celistvému opálení a je pro mě těžké vnímat své poprsí pouze jako prostředek k nakrmení dítěte. Ale nakonec jsem vždy našla řešení, umím nakojit uprostřed lesa, v autě (samozřejmě ne za jízdy), na svatbě kamarádky (středem pozornosti byla nevěsta) i v čekárně u doktora (tady kojí všichni).

Pravda je, že o kojení člověk často přemýšlí - jak, kdy a z kterého prsa. Když jsem poprvé bez dítěte cestovala pražskou MHD, začala jsem si v nestřeženém okamžiku ohmatávat poprsí, protože jsem si nemohla vzpomenout, z kterého prsa jsem kojila naposledy - a zjistila jsem, že tohle je zaručený recept jak na sebe upoutat pozornost.

Přebalování je občas také celkem dramatické. Je to neustálý boj nás rodičů a malého miminka. My se snažíme plenku co nejdokonaleji připevnit k tělíčku, aby se nic z Lauřiných produktů nedostalo ven. Laura se naopak snaží pořádně tlačit, aby se toho co nejvíc podařilo dostat nejlépe za krk nebo alespoň na záda. Zatím dcera v tomhle boji vede.Občas mi připadá, že Laura vítězí i nad zákony gravitace, protože, když jí chováte, mělo by "to" padat dolů a vy to stejně nakonec najdete na jejích lopatkách.

A ještě jedna poznámka. Maminkám prý hovínka vlastních dětí nesmrdí. Buď jsem krkavčí matka nebo ostatní maminky lžou nebo má moje dítě speciální hovínka - ale musím přiznat, že moje dokonalé děťátko občas smrdí a fakt hodně.

Teď už jsou malé tři měsíce, neustále se směje, má svojí vlastní řeč a objevuje hračky kolem sebe. Na nás s manželem to samozřejmě zanechává následky, občas mluvíme jako infantilní debilové. Znovu pronikáme do dětských let při prozkoumávání dalších nových a nových hraček, které Laura od rodiny a kamarádů dostává. Já sem tam oslovím manžela více než roztomile: "Ty moje sluníčko."  Manžel má zase tendence začít šeptat jakmile dítě uložíme ke spánku (A to i když jsme o patro níže).

A dobrá rada na konec. Až po šestinedělí dáte první sex a příjemně vás překvapí, že je to stejné jako dřív, neříkejte partnerovi nahlas, co vás v té chvíli napadne. Myslím tím větu typu: "Ta příroda je fakt zázračná, je neuvěřitelné, že tou cestou dole projde něco tak velkého a po pár týdnech se tam strčí něco tak malinkatého a já to cítím stejně jako dřív"

PS: Když už jsou dnes ty volby - "Neoblíkejte miminka do oranžové." Já dnes Lauře oblékla oranžový overálek a od rána řve jako tur........běžím jí převléknout do nějaké neutrální barvy a hurá volit