Sága Stmívání

Chtěla jsem si nějak nenáročně a příjemně ukrátit čas do porodu a nenasávat při tom žádné informace o dětech, porodu a jakýchkoliv jiných maminkovských záležitostech. Co lepšího si zvolit, než romantický, napínavý a samozřejmě krvavý příběh lásky mezi mladou dívkou a upírem - obzvlášť, když o tom básní velká část kamarádů na facebooku.

Na obhajobu knihy musím říci, já jsem se bavila. Je to čtivé. Chtěla jsem najít ještě nějaký další přívlastek pozitivního charakteru, ale jaksi se mi to nedaří. Kolem sebe jsem slyšela názory, že je to ta nejniternější a nejsilnější charakteristika lásky, která byl napsána takovým způsobem, že své čtenáře více než dojímá. Někteří kamarádi dokonce téměř nemohli chodit spát dokud nedočetli celou ságu, s knihou vstávali, jezdili v MHD, četli jí během obědové pauzy v práci a pravděpodobně i nějakou dobu zanedbávali své partnery a domácí povinnosti- protože prostě nebyli schopni se od knihy odpoutat.

Asi jsem citově oploštělá. Do hlavní postavy jsem se mohla vžít celkem snadno, Bella mi v podstatě svým charakterem i vnímáním světa byla blízká. Lásku k neskutečně krásnému, dokonalému, ale samozřejmě zároveň hrozně nebezpečnému Edwardovi jsem také celkem pochopila, ale vžít už jsem se do ní dokázala méně.

V knize se popisují podobné pocity a stavy, které jsem prožívala ve svých čtrnácti letech, když jsem byla zamilovaná do svého spolužáka Marka. Nebyl sice upír, ale byl také neskutečně krásný, skoro až dokonalý a také mi připadal nebezpečný, narozdíl ode mě už pil pivo a také kouřil. V téhle době jsem četla romány od Lenky Lanczové a tenkrát bych příběh lásky mezi lidskou bytostí a "hodným" upírem pravděpodobně hltala všemi smysli.

I v mých patnácti letech,v tom slavném rockerském období, kdy má image představovala něco mezi černou elegancí rodiny Adamsových a tehdy ještě neexistujícím stylem EMO, bych pravděpodobně za možnost přečtení takovéto knihy líbala ruce. V té době mě bavilo platonicky snít o neskutečném, zatímco moje matka mi do kapsy proděravěných a pocvočkovaných džínsů cpala balíčky s kondomy, neb tušila, co se tak asi děje na vesnické diskotéce za sousoším svatého Jana Nepomuckého. A já v té době přitom měla největší starost s doplněním série hrošíků nákupem dalších Kinder vajíček, dokud tato limitovaná série ještě běží v prodeji. (Tuto svojí mánii jsem samozřejmě hluboce tajila - copak  jde dohromady poslech kapely Rage Against the machine a leštění figurek happy hippo hrošíků na dřevěné poličce nad postelí?). Přesně v téhle epoše svého života bych s Bellou prožívala její láskyplná muka a rozhodně bych jí držela palce, ať se stane upírkou a žije se svým milým navěky, do konce celého vesmíru (i když upíři možná přežijí i konce všeho nekonečného)

Abych uvedla na pravou míru jak si představuju opravdový příběh člověka a jeho životní lásky, chci poukázat na úplně jinou knihu. Před tím, než jsem se vrhla na upíří ságu jsem přečetla knihu od Feuchtwangera "Goya aneb strastná cesta poznání" - tohle je příběh lásky, která mě nejen pobuřuje a dojímá, ale kterou chápu a dokážu jí přímo nahmatat. Nechci tím shazovat schopnosti autorky Stephenie Meyerové, spíš je zvláštní jak moc mých vrstevníků je z téhle knihy více než naměkko - cítím se vlastně podvedena a hlavně ochuzena, ale to je samozřejmě jenom můj problém.

Na závěr bych chtěla jen podotknout, že i nejvěrnější čtenáře této knihy bych spíše odradila od filmové verze, kterou jsem si nemohla a ani nechtěla odpustit. V knize mi nepřišlo nijak divné, že hlavní hrdinka cestuje na zádech svého milovaného (koneckonců on je upír, je tedy maximálně rychlý a obratný a moje fantasie neměla s tímto vyobrazením sebemenší problém). Ve filmu ale náš dokonalý Edward, prototyp krásného mladého elegantního muže, při lezení po kmenech stromů působí spíše jako zasloužilá šimpanzí matka s mládětem na zádech. Také ty přehnaně dlouhé pohledy do očí s výrazem shakespearovských hrdinů, vlastně vše mi připadalo hrozně zdlouhavé - možná celý film byl zbytečně dlouhý na to, že se tam většinu času nic moc neděje (pokud Vás nerajcuje romantické běhání v mlžném lese a dlouhé dialogy o tom, jak je nebezpečné chodit s upírem). Invence filmu je minimální - Bella si dokonce objednala i stejné jídlo v restauraci, její spolužačky si v obchodě koupily úplně stejné šaty, které byly popsány v knize - vše naprosto identické a přitom tak rozdíné i od té mé nejobyčejnější představy. Ale to už se tak holt stává.

Každopádně nenechte se od čtení knihy odradit, každá zkušenost s upíry se Vám určitě do života hodí.