No, abych řekla pravdu, po těch všech možných kauzách ve stylu "opencard" či "nejdražší cyklistická stezka v Evropě", mi nákup několika vozů značky Hummer přišel jako zanedbatelný problém. Přečetla jsem si několik vtipných článků, které si z pořízení vozů dělají legraci a vážně jsem se pobavila. Články hovořily o tom, jak moc se změní přístup pražského delikventa ke strážníkovi, který vyskočí s nabušeného vozidla značky Hummer (narozdíl od méně šťastných strážníků, kteří vyskočí z Fabie). Rozesmála mě i krátká informace o tom, jak strážníci s tímto vozem zachránili koťátko, které zůstalo uvězněno kdesi ve větvích vysokého stromu.
Nakonec se mi ale naskytla velice pozitivní zkušenost a sobecky musím prohlásit: "Ať žije Hummer i pražská policie" (tedy alespoň pro tentokrát).
S manželem a naším psem jsme vyrazili do Prahy na nedělní oběd k manželově mamince. Na dlouhou dobu poslední, neboť termín mého porodu je stanoven již na tento týden. Po příjemně stráveném poledním čase jsme vyjeli k domovu (bydlíme kousek od Říčan). A já dostala ten dokonalý nápad: "Pojeďme někudy jinudy než obvykle, ať se pokocháme". A manžel snažící se mi v poslední době splnit, co na očích mi vidí, vymyslel novou - dech beroucí trasu - mimo hlavní silnici.
Kochali jsme se do té doby, než jsme kdesi za Královicemi zapadli do nečekaně hlubokého sněhu. Cesta vypadala naprosto v pořádku a tak nás ty sněhové jazyky vysloveně překvapily. Zkoušeli jsme se dostat z této situace sami, tedy spíš manžel se snažil seč mohl, protože já už jsem přeci jen v mém stavu krapet nepoužitelná. Ale po chvíli nám bylo jasné, že bez další pomoci to nebudeme schopni zvládnout. Jedině naše fenka ridgebecka si danou situaci vysloveně vychutnávala a proháněla se po nejbližším okolí.
Měli jsme velké štěstí, když náhodou kolem projížděli policisté a po té, co jim manžel vysvětlil situaci, zavolali svým kolegům, kteří kdesi v okolí vytahovali s Hummerem jiné zapadlé auto. Kolegové přijeli do 15 minut a díky navijáku vytáhli naše auto během pár okamžiků. Ještě jsem si dělala legraci, že by bylo velmi stylové, kdyby mi v této situaci praskla voda a začala jsem rodit (skoro jako povídka do Bakalářů). A policisté jen s úsměvem odvětili, že by pro ně byla čest odvézt mě v jejich novém voze do nejbližší porodnice - rozhodně bych se nemohla obávat, že bychom někde zapadli.
Doma jsem se snažila o nákupu vozidel zjistit víc - moc solidních informací se ale zjistit nedá, nejvíce jsem dohledala různých kritik a odsudků a pak taky několik vysloveně hloupých vět k obhajobě nákupu vozidel přímo od členů policie. Nevím do jaké míry je to aktuální informace, ale zjistila jsem, že město má zatím 3 vozidla, první koupili za 890 tisíc korun, ostatní za 1,2 mil (za každé z nich).
Využití v centru Prahy je asi minimální (i když nechci polemizovat nad argumenty, že v tuhé zimě je více než nereálné dostat se s normálním autem například nahoru do Nerudovky - ale přiznejme si upřímně, kolik vysloveně tuhých zim jsme v Praze zažili?). A i když jsem milovník zvířat, držet si v centru Prahy Hummery pro uvěznětá koťátka v korunách stromů zní sice romanticky, ale trochu nepatřičně. Nicméně Praha není jenom centrum a využití těchto vozů v přilehlých částech se mi zdá více než užitečné. Jen v ten samý den, kdy se nám podařilo zapadnout se to povedlo ještě několika "kochajícím" řidičům v okolí a vsadím se, že všichni tito "sněhoví ztroskotanci" se mnou budou souhlasit.
Takže ať nákup těchto vozů schvalujeme či ne, fakt je ten, že záleží hlavně na formě, jak se budou v budoucnu využívat. U vandalistů a delikventů by si měli strážnící získávat respekt jinou cestou než značkou zásahového vozidla. A všechna koťátka teď vyzývám: "Nelezte na stromy, které jsou příliš vysoké a nezvládnete z nich slézt."
